Být či Byt?

Bydlení, bydlení, to je těžká věc. Zejména musí-li se člověk zadlužit i na třicet let, téměř na celý svůj produktivní život. Aneb kterak při budování demokratické společnosti proměnit základní lidskou potřebu v luxusní zboží.

Být či Byt?, toť vskutku otázka podobající se gordickému uzlu. První bez druhého představuje přímou cestu „pod most“ k bezdomovectví. Ani druhá varianta, druhé bez prvního, není řídkým jevem. Není neobvyklý nově dokončený obytný komplex se všemi byty prodanými, ovšem pouze zlomek z nich je skutečně obydlen. Zbytek tvoří investiční portfolio, není divu při pravidelném ročním zhodnocování blížícímu se k dvouciferné hranici.

Společnost Deloitte zpracovala přehled cen nových bytů o rozloze 70 m2 vyjádřený počtem ročních platů potřebných k jejich koupi. Není to pěkné čtení. Z 18 evropských zemí zaujímá Česko poslední příčku s 11,4 platy, nejlépe jsou na tom Portugalci, kterým stačí pouze 4 platy. Podstatně lépe než my jsou na tom i někteří naši socialističtí souputníci. Bulharsko 5 ročních platů, Maďarsko 7,6 a Polsko 7,7.

Od dubna příštího roku pořízení nového bytu navíc ztíží rozhodnutí ČNB zavazující banky k dodržení určitých parametrů hypotéčních úvěrů. Zmiňme dva: DTI neboli počet ročních platů maximálního celkového zadlužení bude mít výši 9,5, pro osoby mladší 36 let 8,5. DSTI neboli vyjádření podílu měsíční splátky dluhu k čistému měsíčnímu příjmu bude moci dosáhnout maximálně 50%, pro mladší 36 let 45.

Průměrná cena jednoho metru čtverečního bytu v ČR dosáhla výše 69 400.- Kč. Aktuální průměrná mzda, na kterou nedosáhnou 2/3 zaměstnanců, je 37 499 Kč, medián rozdělující příjemce mezd na dvě poloviny (nad a pod) je 32 979.- Kč.

Podívejme se nyní optikou těchto podkladů na dosažitelnost nově postaveného bytu o rozloze 70 m2.

Cena takového bytu je 4 858 tis. Kč. Pro účel hypotéky představuje 8,5 ročních platů ve výši mediánu 3 364 tis. Kč. Což pokryje hypotéku, bez zohlednění jiných omezení, koupi bytu o velikosti 48 m2. Smutná bilance při pomyšlení, že v daném případě nelze utratit ani halíř za jiné věci, jako jídlo, elektřinu, plyn, vodné, stočné, ošacení a další podobné „zbytečnosti“. A ještě více smutku, když 50% zaměstnanců na medián mzdového průměru nedosáhne a bude se muset spokojit s bytem ještě menším.

Pochopitelně uvedený konstrukt obsahuje řadu zjednodušení, ale jinak to nejde. I přesto nastavuje zajímavé zrcadlo bytové politice politických reprezentací České republiky. Gordický uzel pak představuje jednoduchá otázka: Když to jde jinde, proč ne u nás?