Aféry mého STAN

Vtipný povídkový film ze 70. let nesl název „Aféry mé ženy“. Všechny skončily happy endem, dokonce i červená nit vinoucí se všemi příběhy. V případu Starostů a nezávislých si dobrým koncem vůbec nejsem jist.

Dostiženi vlastní minulostí. Myšlenka spojit komunální politiky a protlačit do vyšší ligy přízemní starosti starostů, rozumějte za co opravit školu či kanalizaci, není vůbec marnivá. Minimálně od „devadesátek“ přidělujícím voličům žádná práva a pouze dvě povinnosti: Jednou za čtyři roky volit a jinak držet hubu a krok. Tak si i dnes nemálo vysoce postavených politiků představuje demokracii a občanskou společnost.

Voliči dobrou myšlenku podpořili. A stal se zázrak, Starostové a nezávislí vstoupili do Strakovy akademie. Zapomněli ale na maličkost. Na „šíbry“ číhající na příležitost. Každou politickou stranu či hnutí směřující do vyšších pater politiky dokáží umně použít jako výtah k moci a veřejným penězovodům. A pak, pěkně v pozadí, tahají za nitky a politiky na scéně vodí jako loutky na divadle. Pro lepší představu se podívejte na francouzský film „Smrt darebáka“, v hlavních rolích Ornella Muti a Alain Delon. To jen pro pořádek, abychom nadbytkem pýchy z vlastní cesty nepukli.

Politika se stává v české kotlině, na Moravě i ve Slezsku sprostým slovem. Původně měli Řekové na mysli správu obce, tedy službu. Politik jako poctivé řemeslo je zprofanováno natolik, až dáváme přednost ne – politikům. Ve vládě sedí odborníci zdánlivě bez vazby na politické strany, ale jen tím, že formálně nemají členství.

Ani poslanecká sněmovna netvoří výjimku. Zasedají v ní zástupci třech politických stran a dvou politických hnutí. Být členem politické strany se zkrátka nenosí. Hnutí, i když politické, je nutně produkt politického marketingu. Politické strany by měly sdružovat občany sdílející podobné názory na správu věcí veřejných, nemám na mysli hnutí zmizelé v propadlišti dějin. Prakticky pak sdružují lidi bažící po moci a bohatství. Jak jinak vysvětlit tristní personální vyprázdněnost stran i hnutí při obsazování nejen vládních postů.

Různé aféry a podezření opatrně naznačují, že jedině Piráti pokračují s relativně čistým štítem. Možná právě tato skutečnost někomu vadila a usnadnil si vyjednávací pozice iniciováním „vykroužkování“ pirátských kandidátů z kandidátní listiny posledních voleb. Nevěřím ve spontánní nápad napříč Českou republikou. Odporuje zákonům logiky, statistiky i sociologie.

Založením jsem optimista, a tak i nadále věřím, přes úpornou snahu politiků, že jednoho dne půjdu k volební urně a nebudu muset vybírat z předložených zel to nejmenší.

Závěrečná poznámka pro ty, kteří dočetli až sem. Nesnažil jsem se o politologickou analýzu, jde o pouhou krůpěj slzy uroněné nad mlékem rozlívaným politiky.