Má vláda šetřit? Má! Musí, nic jiného nezbývá.

Dnes mne zaujal blog záhadologa, pana Libora Čermáka, "Měla by vláda v tuto chvíli přehnaně šetřit?", kde se, mimo jiné, i odvolává na nositele Nobelovy ceny Paula Krugmana a jeho názor, že "šetřit se začalo moc brzy". Diskusi k článku autor nepovolil.

Nejsem ekonomka, jsem jenom ženská, která celý život musela "otáčet korunu, než ji za něco utratila", proto si zase svůj názor napíšu do blogu a možná pobouřím makroekonomy.

Pan autor má názor, že pokud náš stát není "zadlužen po uši" jako Řecko a některé jiné státy, měl by ještě více investovat, ještě více podporovat rodiny, aby se lidé nemuseli bát utrácet. To by prý podpořilo ekonomickou stabilitu státu a pak už by se prý dalo s ekonomikou státu kouzlit tak, aby byl růst trvalý.

Nevím, nevím, nedávno proběhla médii zpráva, že stále více domácností má problém se splácením hypoték. Také není neznámou skutečností, že někteří lidé si berou půjčky na splácení půjček dřívějších, že když už jim nepůjčí žádná banka, půjčují si za nehorázné úroky od nebankovních společností a dostávají se do šílených dluhových pastí. Několik podobných případů mám mezi svými známými a věřte, že i občasné pohlídání dětí považují za velkou pomoc. Nikdo z nich zatím není nezaměstnaný, půjčky si brali na opatření vlastního bydlení, žijí přiměřeně a využívají všech možností přesčasů a dvojitých směn. Nemohou-li podstatně zvýšit svoje příjmy, v našem kraji to se změnou zaměstnání za lepší není nijak slavné, snižují výdaje a omezují se na nákup věcí nezbytně potřebných. Tito lidé, i kdyby stát začal ještě více podporovat rodiny s dětmi, by jistě nezačali ukazovat, že se nebojí utrácet, nezačali by bezhlavě nakupovat zboží krátkodobé spotřeby, ale asi by se úsporami pokusili zajistit pro případ nemoci nebo ztráty zaměstnání. Pro ně by bylo jedině výhodné, kdyby podpora rodin s dětmi byla poskytována především formou daňových úlev, která by se promítla každý měsíc do mzdy. Jak by to přesně mělo fungovat, musí navrhnout odborníci.

Lidé v produktivním věku, kteří žijí dlouhodobě ze sociálních dávek a nejsou zdravotně handicapováni, se naopak, podle mého pozorování, utrácet vůbec nebojí. Tam by snad stát mohl ony mandatorní výdaje poněkud omezit a vázat je více k povinnostem. Takoví lidé sice utratí bez rozmyslu i peníze, které nemají, ale na nich ekonomika státu snad opravdu nestojí. Nevím, řešením by se opět měli zabývat odborníci.

Politik Kalousek pobouřil před volbami mnoho lidí rozesíláním letáku - složenky na asi 121 000,- Kč, což v té době byl podíl státního dluhu na jednoho obyvatele. Dnes už je ta částka zase o něco vyšší. Myslím, že stát by se měl chovat jako rozumná rodina s dětmi: To, že není zadlužen až "po uši" jako Řecko a jiné státy, zatím, je příjemné zjištění, ale není důvodem pro bezhlavé investování pro investování.

Každou investici, protože zajisté také zvýší státní dluh, je potřeba pečlivě vyhodnotit, provést řádné výběrové řízení, potlačit korupci, dbát na včasné a bezchybné dokončení, bez ohledu na momentální politické zájmy a osobní kulišárny některých vrcholných politiků.

Oni totiž Ufoni nepřiletí, aby kouzlili s naší ekonomikou, nepřiletí zachránit rozhazovačný stát, nepřiletí se podílet na některých podivných státních investicích, nepřiletí nasypat zlato z jiných planet do našeho zadluženého státního rozpočtu. Možná, pokud přiletí, udělají nám zase hezké ornamenty v obilí.