Zkolabuje po dnešku světový peněžní systém ?

Dnešní den možná změní stav Vašeho majetku víc, než si připustíte. Možná že večer budete prostě o třetinu chudší. Chudší, aniž by jste si to nutně museli uvědomit. Večerní zprávy začínají za pouhých 12 a půl hodiny od chvíle, kdy vychází tento článek.

WALL STREET - NEW STREETfoto J.Z.2009

Možná právě dnešní den se veřejnost dozví, že celé roky opakovaně medializovaná teorie dvojitého dna světové ekonomiky, není jen bubákem, ale stává se realitou, před níž odborníci varovali z NYSE, NASDAQ, NIKKEI i komerčních bank a jež od nynějška ovlivní zmenšující se majetek každého z nás. A  že se to nás, za pecí schovaných Čechů hned netýká ?  To je rozšířený omyl.
Pamatuji se, jak jsem 6 října 2008 ve společnosti asi tak dvacítky přátel slyšel poprvé zprávu o dramatickém propadu akcií NYSE v New Yorku z toho dne. Prázdné výrazy makléřů před budovou na Wall Street 11 na dolním Manhattanu ale dávaly tušit, co se bude dít s ekonomikou tohoto světa. A také se vzpomínám, jak většina přítomných moc nechápala rozsah a význam těchto zpráv.
Než jsem se dal do vysvětlování toho, co se to vlastně stalo, a jak katastrofální důsledky to bude mít pro budoucnost, jentak jsem několik minut potichu mezi ostatními seděl a připadal si se svými starostmi najednou velice osaměle.
Uběhly 3 roky.
Všichni jsme zchudli, leckdo se rozvedl, hodně lidí prošlo osobním bankrotem.
Jedné mé kamarádce zarazili velký stavební projekt ve Švýcarsku, protože na to několik let nebude. Neuskutečnilo se několik vědeckých projektů a spousta lidí díky krizi zahořkla. Jezdíme stárnoucími auty, trochu jsme zchudli, šetříme kde se dá a leckdo si musel najít novou práci. Zvykli jsme si. Už víme, že se nás tyto problémy dotýkají.
Počátky krize je možno hledat v celé řadě faktorů. Americký dolar byl dlouhá desetiletí hlavní rezervní měnou a Americká ekonomika z toho celosvětově dlouho těžila. Když před 12 lety jako konkurence přišlo euro, dolar oslabil. A oslabit spojence staré Evropy, znamená někdy oslabit i sami sebe. Pád akcií energetického koncernu ENRON před tuším 8 lety, byl jedním z prvních signálů, že je Americká ekonomika méně efektivní, než se čekalo a je celkově přehřátá.
Je to kuriozní, když vezmem v úvahu fakt, že dnes Američtí republikáni vyčítají pomalou ekonomiku Baracku Obamovi a přitom republikánská vláda G.W.Bushe byla právě tou, která vehnala rozpočet USA do pasti v podobě války v Iráku a horečných výdajů za domácí bezpečnost. Ani finančně neobhajitelné projekty bitevníků 5 generace, USA zrovna nepomohly. Jenže zatímco Ruská vláda neuvěřitelně drahý projekt Suchoj 50 financovala napolovic s vládou miliardové Indie, domácí Americká ekonomika musela projekty 22 a 35 utáhnout sama.
Republikánům se už od časů inkvizitora McCarthyho a nesmyslného Vietnamského konfliktu vyčítá, že zacházejí do krajnosti. Bohužel je to někdy pravda. Zejména, když vládnou. A grilování Billa Clintona před kamerami kvůli Monice Lewinské, vstup do Iráku díky podvrhu informací o WMD (Zbraních  hromadného ničení) za prezidenta Bushe, či podpora Gruzínské agrese před 3 lety opravdu omluvitelné nejsou. Nedávné, emotivní a mnohdy neracionální vyjednávání o novém rozpočtovém stropu státního dluhu (State debth) skončilo okázale až na poslední chvíli před 2 srpnem. Bohužel srazilo rating USA po 70 letech a Republikánům moc slávy nenadělalo. Následná panika na burzách bude, pokud dneškem nastane, jen logickým důsledkem toho, že se v USA blíží volby, v nichž chtějí Republikáni uspět. A čím hůře, tím lépe. Zejména pád ratingu firmy Standard and Poor´s na stupeň AA+ je toho důsledkem.
A nemylme se, nejde o nějakou nezodpovědnou evropskou agenturu, jak nyní naznačuje mluvčí Bílého domu. Už i jen díky adrese 55 Water Street to mají jejich lidé na New Yorskou burzu pár kroků a v jejich hodnoceních jim nic neuteče.
Ale mluvčí domu postaveného z bílého kamene z lomu u Chorvatského Brače, tím asi nic zlého nemyslel. Co se asi tak dá říci světu v takovéto skličující situaci
Osobně jsem se před nějakým delším časem setkal s Chrisem Bondem, dvojnásobným Missourijským guvernérem. Heslem tohoto v USA velmi populárního politika, jehož si i já vážím je, že války, které USA vedou, by se měly rozhodovat podle momentální situace na bojišti a nikoli podle domácí politické situace.
Jenže...
Američtí republikáni zapomínají dodávat důležitou část pravdy. Jak Vietnamský konflikt za prezidenta Johnsona tak Irácký, za George Bushe, začali pokaždé republikáni a ani jednou se voličů dopředu moc neptali. Natož aby s takovouto zahraniční politikou počítali v programech s nimiž šli před voliče a do voleb. Oba tyto konflikty přitom oslabily tempo nejen Americké, ale i globální ekonomiky. Jen na tom vydělalo několik domácích firem. Nikoli Americký lid.
Nicméně bych Vám onu vzácnou příležitost setkat se s Chrisem Bondem, nyní již pokud vím politickým důchodcem, přeci jen přál. Za časů neslané-nemastné evropské politické korektnosti, je setkání s politikem, jež věří tomu co dělá, opravdu vzácným momentem Vašeho života.
Druhou a bohužel stejně smutnou stranou globálně slábnoucí ekonomické mince, je situace evropských států a její vývoj. Evropské státy dlouhodobě a to ani ty doposud silné, nepřistoupily k zásadním škrtům a vlády toto téma odsouvají na ty, co přijdou po nich. Uvažovaná redukce státní správy po Švýcarském vzoru je v Německu neustále odkládanou otázkou. Španělská, Portugalská a Italská vláda už spolu s voliči budoucnost víceméně projedly a náš Český model nadzaměstnanosti, duplicit a triplicit státní správy už si svou daň vybírá také. Nejhorší je avšak to, že tuto situaci vlády řeší zvyšováním daní, neuvědomujíce si, že štíhlejší stát a motivační daňová soustava jsou jedninými řešeními, jak z krize ven. Osobně bych dnes nevolil nikoho, kdo nepřijde s pětiletým plánem redukce státního aparátu o 25%.  Proč?
Řecko, jež je v moci věčně si diktujících odborů, jejichž moc je neomezená, je v podstatě v situaci řízeného bankrotu. Trestuhodné je, že se v Bruselu uvažuje o odpuštění dluhů, namísto toho, aby musela Řecká vláda předat za další zdroje jenž vyčerpá, pozemky a klíče od majetků patřících vládě.
Vzpomínáte, jak nám ještě před pěti lety ČSSD vyzdvihovala Řecký model ? Řečtí zpěváci jezdili na předvolební mítinky na Pražské výstaviště, Petra, dnes již Paroubková, ráda vzpomínala na svoji názorovou spřízněnost s Řeckými socialisty a  Bohuslav Sobotka, jako v té době už neslavně proslulý exministr financí v Českém Rozhlasu tvrdil, že Topolánkovy reformní Rovné daně podseknou daňové příjmy a naši státní pokladnu. Česká ekonomika právě díky těmto daním dva roky enormně rostla a nízké daně měly obrovský úspěch, jakkoli to dnes ČSSD nechce vidět. Nicméně se zdá, že naši socialisté by tou starou cestou chtěli v budoucnu znova jít. Za takové situace stranu, co je schopna "na Řecký způsob" projíst budoucnost této země, mohou volit jen ti nejméně informovaní či hloupí.
Pokud po dnešku dojde na pád cen akcií světové ekonomiky a  toho mála co každý máme, nebo o co méně v budoucnu vyděláme, můžeme za to poděkovat politikům. Těm napravo za mořem a těm nalevo u nás v Evropě.
Ale...
Velcí neprohrávají. Dluhy nebude platit Jiří Paroubek nebo Angela Merkel, ale vy. Stejně tak, budou narozdíl od Amerických šéfů FEDu a ostatních velkých bank, které opět dostanou záchranný balík z rezervních zdrojů, tedy peněz poplatníků, platit dluhy státu obyčejní Američané.
A šéfové bank narozdíl od  průměrného Amerického voliče, nebudou muset odevzdat klíče od vlastní nemovitosti na níž propadla hypotéka.
Stejné to bude u nás. Od dob konsolidační banky a Miloše Zemana už i my známe situaci, kdy si ti velcí dělají na účet drobných střadatelů ze států žumpy, na své špatné obchody. A nyní to znovu uvidíme během několika dní. Narozdíl od situace před 3 lety, už ale státy nemají zdaleka tolik sil. Dá se předpovědět, že v dohledné době projdou státním bankrotem, či krizovým řízením Španělsko, Portugalsko, Irsko, Itálie a s největší pravděpodobností zkrácenou formou bankrotu i Spojené státy.
Vláda USA, ani vlády G7 totiž už nemají mnoho instrumentů, jak situaci prodlužovat, nebo zachránit.
Kolikpak vlastně máte peněz. A jakou budou mít asi za pár dní skutečnou hodnotu ?
Jan Zíma
PS.
Doporučím Vám okamžitou konverzi na hotovost. Neuškodí to, i kdyby se nyní všichni na světě mýlili.

Dovětek autora po uveřejnění článku.

Devět hodin poté, co tento článek vyšel, zažila NYSE, burza v New Yorku, strmý pád cen světových akcií a to větší, než ten, jež zde byl před třemi lety v úvodu krize. K času tohoto dodatku, tedy 30 listopadu 2011 prochází evropa svými nejtěžšími časy od třicátých let. Politici už nemají odpovědi a záchranné balíčky velkých států dnes slouží jen k privatizaci velkých majetků zadlužených států na jihu evropy. Perspektiva tohoto stavu je dlouhodobá a tisíce evropanů i severoameričanů bydlí ve svých autech poté, co přišli o své domovy.

Z dnešního pohledu bych jako autor tohoto článku byl raději, kdyby se mé předpovědi nevyplnily.