Století moudrosti.

Víte, že nejstarší, doposud žijící oběť holokaustu je češka? Víte, že v Londýně žijící Alici Herz Sommerové bude za několik týdnů 110 let ?  

Před nedávnem jsem měl to životní štěstí na osobní setkání Caroline

Stoessingerovou,  autorkou, producentkou a profesorkou City university

of New York. Tato sympatická dáma je autorkou i u nás vydané knihy

Století moudrosti, o Alici Herz - Sommerové.

Její kniha vyšla už před nějakou dobou.

Se zatajeným dechem jsme poslouchal vyprávění o strhujícím životním

příběhu staré dámy, jež zažila několik válek, věznění v Terezínském

koncentračním táboře, holokaust, ztrátu rodiny i manžela. Poslouchal

jsem dojemný příběh ženy, která i koncentračním táboře dokázala

uchránit svého tehdy ještě malého synka, všech nacistických hrůz, jež

se tam zejména zpočátku děly.   Poslouchal jsem také strhující příběh

pianistky, která nevzdala svůj životní boj ani za ostnatými dráty.

Alice Herz Sommerová dodnes mluví pěti jazyky. A jejím šestým jazykem je hudba.

Alice byla v údobí mezi dvěma válkami v Čechách poměrně známá. V

soukromí se stýkala s Gustavem Mahlerem, Maxem Brodem, Sigmundem

Freudem , Franzem Kafkou a jako v té době už uznávaná pianistka hrála

s fiharmonií Národního divadla v Praze.

Když ji spolu s malým synem Němečtí nacisté transportovali do

koncentračního tábora, byli pedantsky pečliví. Do Terezína si vězni

nesměli vzít jakýkoli hudební nástroj. Bylo to podle jejich předpisů,

i kdyby mělo jít jen o malou harmoniku. Jenže i přes žal života v

koncentračním táboře se zde u místních muzikantů projevovala

vynalézavost. Hudební nástroj, jakkoli nedokonalý, se dá udělat z

lecčehos. A tak vzniklo za zády nacistů v Terezíně hned několik

hudebních nástrojů. A Alice za dlouhou dobu pobytu odehrála spolu s

kolegy skoro stovku koncertů. Potajmu, se na barácích provozovaly

tiché, nenápadné seance krásné hudby, hřející lidské duše.

A tak hudba zůstávala tím, co drželo vězně pohromadě před strádáním a

před nacistickou zvůlí.

Kuriozní je, že když na to ke konci války nacisté spíš čirou náhodou

přišli, nenechali Alici popravit. Nebyla v tom lidskost, jak by se

mohlo zdát, ale chladný kalkul.  Němci měli zprávy o tom, že o jejich

lágrech se už ví a  počítali s tím, že jejich propaganda dokáže koncerty

využít. A ospravedlnit to, co se v lágrech dělo.

Ale i Ruští osvoboditelé kteří do Terezína přišli, se nakonec také

projevili jako sadisté. Německé stráže, tehdy už odzbrojené, nahnali

do části lágru, kde tehdy byli věznění  Českoslovenští židé. Čekali

zábavu v podobě lynče.

Tuhle příhodu jsem už mockrát slyšel, ale až nyní jsem pochopil, že je

pravdivá. Tehdejší vrchní Rabín,  jež byl mezi vězni, všechny svolal a

násilí zabránil.

" Pokud půjdou na šibenici, tak ne z naší vůle, ale rozhodnutím

řádného soudu", pronesl tehdy a  nakonec se jeho slova po válce

naplnila.

Možná že i k téhle vnitřní morálce, tehdy přispěla síla hudby, které

toho Alice tolik obětovala po celou dobu pobytu v Terezíně. Možná i

proto v sobě i po letech v takovém prostředí našli vězňové sami v sobě

slušnost. Díky její hudbě.

Alice se vrátila zpátky do Prahy. Jenže život se s ní nemazlil dál.

Neměla dům, neměla svůj bankovní účet a celá její rodina byla po

smrti. Ale Alice zůstala optimistkou.  Začala se živit jako učitelka

hudby. Když v roce 1948 nastoupili k moci komunisté, odešla se svým, v

té době osmiletým synkem z vlasti. A tak se přes střední východ

dostala až do Londýna, kde ve svých už skoro 110 letech dodneška hraje

3 hodiny denně na piano.

Přežila od roku 1903 války, útrapy a nepřestala být optimistkou ani ve

svých 98 letech, když se dozvěděla o smrti svého jediného syna.

Když jsme se s Caroline Stoessingerovou podívali na youtube na video o

Alici, které nebylo víc jak rok staré, nestačil jsme se divit, v jaké

dobré je kondici . A to nejen na svůj věk. Caroline Stoessingerová při

těch videích namítla jednoduchou otázku. Je to optimismus, nebo

naivita ?

Jenže - jak může být naivní někdo, kdo má tolik za sebou. Tolik hrůz.

A Alice toho v životě zlého zažila opravdu hodně.

V jejím případě je tomu jinak. Je to víra v život. A moudrost zkušené ženy.

Přeju Alici Herz-Sommerové k jejím nadcházejícím narozeninám jen to nejlepší.

Víru, lásku a andělské tóny jež budou znít až do nebe.

Jan Zíma

Děkuji Caroline Stoessingerové za nádherné vyprávění.