Státní úředník jako na životě ohrožený druh.

More dodělej mi ty papíry ! A běda jak ne! Pokud se domníváte, že tuto větu nikdy neuslyšíte někde na úřadě, možná se velmi mýlíte. Přinejmenším v případě, že jste na nějakém Severočeském úřadě práce.

Nebijte úředníky !!J.Z. 2014

Docela nedávno jsem si vyslechl vyprávění jednoho ze Severočeských přátel o tom, jak riziková může někdy být státní služba. Úředník placený státem je u nás doma většinou opovrhován, někdy i zesměšňován, ale co je hlavní, málokdo si práce úředníků váží. Někdy zaslouženě, jindy zcela neprávem.

Tenhle letitý kamarád i přes nedávné sliby pana Kalouska, prostě jednoho dne zjistil, že zázraky se nekonají a že bude muset zavřít malou prodejnu, jež měl přes 15 let. A tak se ocitl mezi nezaměstnanými. Když si šel vyřídit sociální dávky, na které si přes 30 let platil, nebylo to nejjednodušší, ale poté co se na úřadě prokousal formuláři, zbývalo mu jen si počkat na jedno razítko a mohl jít. A v duchu přemýšlel o tom, že když už má být chudý, alespoň konečně uklidí zahrádku na chalupě a bude mít čas na vnoučátka. A na podzim si něco najde.

A tak si tak přemýšlel a najednou ho vyrušil výhrůžný hlas. Před úřednicí seděly dvě naše Romské spoluobčanky a požadovaly vyřízení dávek. Tyhle dámy viditelně v životě nepracovaly a ẗo nejen podle toho, že ve třiceti letech se do práce se stotřiceti kily prostě chodit nedá, ale i podle množství zlatých prstenů s nimiž navlečenými, pracovat asi ani nejde.
A tak se zaposlouchal a dobře se bavil. Fakt, že ho ta samá úřednice hodinu předtím vyhnala aby vyplnil jeden nepovedený formulář si nyní zálibně kompenzoval tím, že se díval, jak těm ústnatým Romkám ten formulář sama vyplňuje. Když ale ty nikdy nepracující dámy začaly pro cosi vyvádět znovu adokonce sociální pracovnici vyhrožovat, pochopil, že tu bude celé dopoledne. A tak se těch členek věčně utlačované menšiny s typickou Severočeskou zdvořilostí zeptal, jestli by se nechtěly naučit psát a zatím někam neodtáhly.
Asi si dovedete představit ten Romský kravál, co ty dvě spustily. Pak se přiřítil otec rodiny a on zjistil, že stojí proti třem rozlíceným lidem co na něj řvou a chystají se do něj pustit. Jako za dlouhá léta dostatečně poučený majitel obchodu věděl, co bude následovat. A tak vytáhl sprej velikosti menšího hasícího přístroje a vyhrožující Romové se dali na ústup. Lidem vyhrožovat můžete, ale sprej anebo psa neukecáte, ani neuřvete.

Když jsme se té historce zasmáli, dal jsme do diskuse svoji Kanadskou zkušenost s tamními českými Romy.
Kdysi před 7 lety jsem na to téma chystal článek a letitý kamarád mně v Hamiltonu zavedl, abych se podíval jak tohle probíhá v Kanadě. Formuláře jsou tam o něco jednodušší. Ale. úřednice sedí za nerozbitným sklem. Pokud ji štvete, tak vám formulář vrátí a zavrčí "Next one !". Další !

A pokud ji prudí někdo moc, tak dostane pořadí a číslo až na příští pondělí. A že nemá dávky? Jeho problém, musí přijít slušně. A to už vůbec nehovoříme o tom, že v Kanadě neexistuje možnost situace, že si Romky na tu sociální půracovnici počkají cestou z práce, jak se to v Severních čechách občas děje. Za prvé : V Kanadě spousta lidí nosí zbraň. Takže by ji nejspíš vytáhla a použila. Za druhé : Takovéhle napadení úředníka se tam bez pardonu trestá několika lety jejich nepříliš demokratických kriminálů.
Osobně se mi stav lidských práv v Kanadě moc nelíbí, ale pravdou je, že některé věci by měly být v Čechách už dávno. Státní úředník začíná být ohroženým druhem. A těmi pomyslnými predátory jsou místní nepřizpůsobiví.
Chtělo by to asi pro začátek na silná skla a lepří ochranu těch, kdo takovýmhle hrozbám denně v práci čelí. Státní úřednice je taky jenom obyčejná paní, máma a lidská bytost.

Jan Zíma.