Prezident fackovacím panákem ?

Novoroční amnestie prezidenta republiky nadzvedla asi tak polovinu obyvatel ČR. A většinou to profesor Klaus pěkně schytal. Ale – bylo za co ?

Má se prezident ježit ?

Hádavého hradního pána až tak moc nemusím, ale ať už se podívám na věc selským rozumem, či pohledem zahraničních médií, není vidět ani polovina kontroverzí, jež se nyní v domácích médiích objevují.

V Klausově amnestii je zapotřebí vidět několik zásadních bodů, které někdy trochu veřejnosti unikají.

I přes proklamovanou omezenost rozsahu amnestie, jak  to prezentoval tiskový odbor Pražského hradu, jde ve skutečnosti o jednu z největších amnestií za poslední století v Evropě a jednu ze tří – možná čtyř našich největších amnestií za stejné období. Někdy bývá jako největší označována amnestie Václava Havla před více jak 22 lety, ale lze se domnívat, že tomu tak není. Náš stát prošel, pokud nebudeme počítat některá poválečná plošná omilostnění, nejméně dvěma amnestiemi v šedesátých létech, z čehož ta za prezidenta  Antonína Novotného, byla,  pokud se vzpomínám, co do hloubky a rozsahu zcela jistě větší. Mnohdy se zde zkracovaly deseti a víceleté tresty odnětí svobody. Šlo o tisíce politických vězňů s tresty v desítkách let, ale to na tom nic nemění.

Klausova amnestie vykazuje asymetrii. Ve prospěch pachatelů velkých hospodářských kauz zejména devadesátých let, byla tato amnestie významně rozsáhlejší, než pro pachatele daleko méně závažné trestné činnosti.  Již v minulosti  se v případě omilostnění Jihlavského podnikatele Kratochvíla spekulovalo o tom, zda není ze strany prezidenta činěna laskavost starým přátelům z dob divoké privatizace. I nyní to tak vypadá, Většinu těch, jichž se to týká ale Klaus ve skutečnosti nikdy nepotkal a ani je neznal..

 Klaus zcela jistě pomohl zmírnit katastrofální přeplněnost našich věznic, kdy byly až doposud porušovány normy na minimální životní  prostor pro jednotlivé vězně,  za což nás právem peskovala Amnesty International. Mimo jiné jsme tím porušovali práva uvězněných dle legislativy OSN. Že nejsme jediní na světě nás neomlouvá.  Zařadit se tímto do klubu zemí jako je Rusko,  anebo Čína, není nic, co by nám nadělalo slávu.

Klaus v v přímém důsledku celkově, nebo částečně omilostnil okolo 32.000 lidí.  Ať už šlo o lidi ve stadiu šetření, přípravného řízení, odsouzené, či uvězněné, rozsah amnestie je velmi široký.

Bagatelizovat rozsah amnestie je v tomto směru nezodpovědné.  Klaus udělil v rámci poválečné Evropy jednu z nejrozsáhlejších amnestií, jaké na tomto kontinentě kdy byly.

Amnestie pochopitelně vyvolala kontroverze.  Je nepochybné, že 10% čerstvě propuštěných se dostane do střetu se zákonem do jednoho týdne  a dalších 15% do několika měsíců. Morální smysl Generálního pardonu ale zůstane zachován. Tisíce propuštěných, jež se opravdu do vězení vrátit nechtějí tuhle příležitost jistě využijí a budou si jí vážit.  A v tom je morální smysl rozsáhlé amnestie.  Ani neustálé zveličování případů několika jedinců, kteří kradli hodinu po opuštění věznice, nezastíní základní fakt. Tisíce lidí začnou nový život a do vězení se už nikdy nevrátí. A je to právě ten neustále pomlouvaný Klaus, kdo jim tu šanci dal. A tihle, většinou prvotrestaní,  ji bezpochyby využijí.

Na co současný prezident sáhne, to provází kontroverze.  Ale i přes rozsáhlou kritiku je tím, kdo po dlouhé době dal oněm 75% procentům napravitelných hříšníků šanci vrátit se do normálního života a zapomenout.

Tato fakta zde uvádím jako někdo, kdo je sám donedávna obětí trestné činnosti.  Měl bych tedy pociťovat hořkost.  Není tomu tak.  Za to, co prezident občas říká a dělá, na něj často nadávám.  Přesto si myslím, že na tohle amnestii právo měl.

Díky tomuto , mnohdy kontroverznímu státníkovi se domů vrátí tisíce napravených duší,  děti budou mít zpátky táty a ti hříšníci budou dobře vědět, že takovou příležitost už znova asi nikdy nebudou mít. Jen ji využít. Přes všechny mediální pohlavky, jež si tím způsobil, se Václav Klaus zachoval jako státník.

Jan Zíma .