Média přinesla za poslední týden bezpočet verzí pádu Jiřího Pospíšila. Přitom pro jeho odchod mohl mít Petr Nečas úplně jiné důvody. Ty nejjednodušší.
Pospíšilovo rychlé propuštění ze služby ministra spravedlnosti vyvolalo vítr ve veřejném mínění a především rámus na stranické půdě momentálně nejsilnější vládní strany v ČR. Jindy jednotná strana, se ve věci pádu Jiřího Pospíšila rozdělila na dva tábory. Významně větší část ODS svého předsedu jednoznačně podpořila a asi dobře ví co dělá. Zástupci tří zbývajících regionů, kroky předsedy Nečase neschvalují. Pokud jde o Liberecký kraj, jde jen o neutrální stanovisko a je způsobeno tím, že Liberec má prezidentského kandidáta a Přemysl Sobotka se před volbami pouštět do stranických půtek nechce. V Královéhradeckém regionu je Jiří Pospíšil díky svým tamním osobním vztahům poměrně oblíben a křik zástupců Plzeňského kraje je pochopitelný. Šlo o jejich kandidáta.
Parta ministrových zastánců uspořádala malou demonstraci, ČSSD si do premiéra nezapoměla kopnout už proto, aby to nevypadalo, že její lídři pro voliče nic nedělají a kritika ze strany TOP 09 je pochopitelná. Části jejího vedení mistr zákulisních čachrů Petr Nečas po zásluze zatápí v kauze letadel CASA.
O Lenku Bradáčovou také asi zcela jistě nešlo. Pokud tato elitní Ústecká žalobkyně vadí části ODS, tak jen té, která je na odchodu od moci a to jsou většinou Pražští Bémo-post-Janouškovci, jež se s premiérem v lásce moc nemají. Žádný premiér který, byť i jen v tichosti jako Nečas, vymetá v politice Augiášův chlév, nebude u lobbistů příliš oblíben. Zato Lenka Bradáčová u něj zcela jistě práci dostane, čehož se určitě ještě dočkáme.
O žárlivost na popularitu mladého ministra jít také nemůže. Není jasné, z jakých peoplemetrů, či z kterého prstu si zastánci Jiřího Pospíšila vycucali údaje o jeho velké popularitě, ale spíš opak je pravdou. Až na posledních několik měsíců, kdy už byl pod tlakem Petra Nečase až příliš, toho tento ministr za posledních 6 let tak mnoho pro český právní systém, ani voliče samotné, neučinil.
Na straně jedné naše justice v přímém přenosu propouští od soudů mafiány, vory v zakoně a movité silniční piráty jako je Trpišovský a o nevyvratitelné korupci soudců už se nejen šušká, na straně druhé se už i mezi méně vzdělanými vrstvami voličů o Pospíšilovi mluví jako lobbistovi Exekutorské komory. Právě za něj se justice stala výkonným razítkovacím systémem, jež posvětí bez zkoumání jakoukoli žalobu proti občanovi, na což už přišel nejenom výrobce hrnců Zepter spolu s vymahačskými firmami, ale došlo to i občanovi. A Pospíšilem uměle udržovaná fikce doručení, jen nahrává podvodům žalujících právníků, vymahačů a exekutorů je nepřehlédnutelným bezprávím vůči voliči, za což musí být Pospíšilova justice k smíchu jakékoli jiné zemi v evropě. Kdekoli jinde se totiž tohle nemůže stát.
O víc jak o sto procent předražené, čtyřmilardové budově Nejvyššího soudu se nemluví jinak než v souvislosti s tím, že ministr, jež na tuto stavbu finance sehnal, neumí sehnat 200 milionů na jednu novou věznici, aby nedocházelo k permanentnímu přeplnění českých věznic, díky čemuž ČR neplní kdejakou mezinárodní normu, včetně úmluv OSN o zacházení a chudobě, za což nás venku kritizuje kdekdo.
A pokud je ministr oblíben mezi spolupracovníky a soudci, což mu nikdo neupírá, je to prostě málo.
Jestli předseda ODS udělal nějakou chybu, tak možná ve zdůvodnění Pospíšilova vyhazovu, ale nemylme se. Možná měl původně v plánu Jiřího Pospíšila vyfajrovat ve vší slušnosti, v tichosti a bez obvinění z neschopnosti zastávat post ministra. Že se to příliš nepovedlo už se veřejně ví. Petr Nečas tak trochu doplatil na svoji slušnost.
Bez ohledu na všechny mediální teorie z posledního týdne, jsou důvody Nečasova rozhodnutí překvapivě jednoduché. Jsou jimi nadcházející podzimní volby. Jakkoli to může znít neuvěřitelně, Jiří pospíšil odchází kvůli podzimním hejtmanským volbám v regionech.
Jak je to možné ?
Pospíšil reprezentuje ještě politický styl a metody týmu Mirka Topolánka, o němž je známo, že za 4 roky dostal ODS z tehdejších 33 procent voličské podpory na dno v podobě 14.5 procenta v roce 2010. A ministr, který spíš než na spravedlnost i pro běžného občana, myslí na zájmy rozpínavé, věčně si nárokující exekutorské lobby, jen ubírá své straně cenné voličské body. Volič naštvaný na Pospíšila, bude automaticky nevoličem ODS.
A prozíravý předseda strany dobře ví, že s Jiřím Pospíšilem podzimní volby ODS zase prohraje. Což je stav, který nechce dopustit. Jde totiž i o jeho vlastní setrvání v čele strany. Měsíc po ukončení krajských voleb má ODS volební kongres a předseda, jež projede volby na plné čáře, si tak leda může sbalit propisky a jít. Petr Nečas je plánující a ostřílený politický harcovník, který nenechává věci náhodě a vše pečlivě připraví. I přes opakovaná tvrzení médií o náhlém Pospíšilově odchodu, už ministrovi připravoval svojí pravidelnou kritikou jeho odchod přes půl roku. A rychlost, s jakou návrh podepsal prezident, jen svědčí o dlouhodobých přípravách na tento krok. A sám fakt, že má pan ministr poměrně neurovnané soukromí, rychlost těchto kroků asi jen zvýšil. I načasování několik dní před dovolenými bude zřejmě dobře přichystané. O prázdninách lidé rychle zapomínají. A zapomenou i na Jiřího Pospíšila.
Předseda vlády se s koštětem v ruce chystá na podzimní volby. A jak se zdá, zamete si ve své vlastní straně pořádně.
Jan Zíma
