KUDY VÁS SRDCE PŘENESE.

Važeni přatele, sousede a krajani. - touto úvodní větou z kdysi velmi populární komiksové písně Michala Kocába se sluší začít psát o události, jež spojuje země a národy bez jakýchkoli nároků na vzdělání, rasu či vyznání.

Kdysi to pěkně definoval Antonín Vítek, když mi řekl , že když má člověk pro ty dvě kola s motorem a řídítky ve svém srdci malý kousek místa, tak je jedno, jestli jezdí na Babetě nebo posledním modelu Hondy.

A to je prosím člověk který kdysi dávno vymýšlel Magiony a poslední čtyři dekády obletují zemi jeho přístroje na palubě mnohé kosmické stanice. Asi tak od roku 1979, včetně poslední ISS. Tenhle nadaný vědec musel mít pravdu.

A tak jsem v Lipsku, letos v únoru nakráčel spolu s několika přáteli do velkých výstavních hal Lipského veletržního komplexu MESSE. Mezi tisíce, lidí, nadšených stejně jako já.

Vítejte na LEIPZIGER MESSE 2018.

Náš svět se změnil, pomyslel jsem si, když jsem začal procházet první halu. Nikde, jako na zcela inovované nabídce výrobců motocyklů není tolik vidět, jak náš svět po jedné z nějhorších krizí ekonomiky této planety za poslední století, rychle nabírá sílu.

Výrobci inovovali modelové řady, přišli se poustou nápadů a svět motocyklů je během krátkého času mnohem krásnější. A je vidět, že jsme se po dlouhé době tápání a temna odlepili ode dna.

A na našich nových motocyklech je to vidět nejvíc.

Leckdy byste zavedené značky vůbec nepoznali. Příkladem budiž naše návštěva stánku firmy DUCATI. Na tyhle motocykly jsem nikdy nedal dopustit. Teď jsem je ale nepoznával.

Italové jako dřevěnou tužku zlomili dogma, že jakýkoli Italský sportovní werk musí být červený. Na stánku měli čtrnáct motorek. Hádejte kolik červených. Slovy - " JEDNU". Poté dvě bílé.

Všechny ostatní byly černé. Když je ale něco černé po Italsku, je to černé jinak a vy nevycházíte z překvapení.

Asi polovina měla jemný a velice líbivý zlatočerný design jako z chopperú a já opravdu nevycházel z údivu jak se jim povedl. O mnohem zábavnější mi ale přišla šestice strojů, u nichž bylo

jisté, že se na nich vyřádila stejná parta, která kdysi dělala Avatara a poslední verzi Hvězdných Válek.

A opět - bylo to vkusné a povedlo se.

O příjemné poveselení se mi postarali dva zahraniční návštěvníci dohadující se potichu nad poslední verzí jednoho z modelů Harley Davidson. Přemýšleli kde se to vyrábí. Tak jsem se přátelsky usmál a ty cizokrajné turisty jsem upřesnil že je to z Indie. Jeden z nich chvilku uvážlivě zapřemýšlel a pak krásným pomalým měkkým Austinským dialektem povídá. Hele, tohle se dělá u nás.

Trochu jsem riskoval, ale ten vtip jsem si neodpustil.

"Podívej, jsi odněkud z Dallasu a do Wisconsinu to máš tak 1500 mil. Kdy jsi tam naposledy byl ?"

Lekl se a chvíli přemýšlel odkud se známe.

Nerozumějte tomu špatně, ale stojí proti Vám dva statní čtyřicátníci, na sobě kožené bundy s třásněmi, na hlavách ty nejdražší klobouky od Stetsonu, mluví tamním nářečím a člověk si asi nemá myslet, že jsou z Texasu.

Já se teda taky někde narodil, ale to ještě neznamená, že po Lipsku  pobíhám v Hanáckém kroji.

Tak jsme se tomu zasmáli, já jim vysvětlil, kde všude už se HD vyrábí a co tu v Evropě letí. Byli překvapení když se dozvěděli, že motor jejich už léta populárního V-RODU vymysleli tady ve Stuttgartu u Porsche. Tihle dva jistě nepatřili k nevzdělancům, ale co je opravdu překvapilo, že nikoli v Mnichově, ale v továrně v Berlíně se vyrábějí ty nejlëpší boxerové modely od BMW.

Když jsme se po hodině loučili, měl jsem pocit, že mám dva nové přátele a že jejich svět je teď bohatší o pár poznání.

Velice mne unesla venkovní soutěžní expozice, kde tým německých kaskadérů předváděl, co se dá s motocykly vyvádět. Tak tedy upřímně, tohle by vám v předpodělaném česku nikdo nikdy nepovolil a i kdyby, žádost a stopadesát razítek byste si vyřizovali asi rok.

A jinde to jde.

Velmi se mi zalíbil stánek Rakouské firmy KTM která nebývale rozšířila nabídku. A bylo na co koukat.

Tomuto předcházela o několik měsíců dřív příhoda, která se udála v Mnichově. Starý přítel Rolf se před prahem šedesátky rozhodl a to celkem rozumně, že nebude blbnout, nestane se rozšafným staříkem, ani nebude vykrádat kočárky a prohánět šetnáctileté  slečny, nebo se nedejbůh rozvádět se svojí, jinak tolik skvělou paní. Zato dostal před pár lety takový svéhlavý nápad.

A tak jeho drobná rodinná revolta se promítla jen do toho, že jednou za tři roky, majíce dost peněz, si koupí něco, v čem, nebo na čem, s ním jeho paní odmítá jezdit.

Byl teplý podzimní den a já mu pochválil jeho ani ne tříletého modrého Mustanga v garáži. Jen pro pochopení, je krásně modrý a vypadá mírumilovně. Ve skutečnosti je to záludný bastard  s pěti sty koni, splňuje jen Euro 5 a musí mít vyjímku a rozhodnutí se do něj posadit se rovná hraní Ruské rulety.

Pak Rolf pronesl skromnou větu - že by potřeboval poradit. Aby si vybral. A světe div se. Za garáží stály dva zbrusu nové motocykly. Po mém obvyklém vtipu, že už zas neví co s penězma, se mně zeptal, co bych si vybral. Obě to byly poslední modely cestovních dvojválcových dvanáctistovek. Na té od Ducati už jsem se v minulosti svezl a vůbec bych neváhal. Vedle ní stála KTM 1290 tourer. Obě měly několik desítek kilometrů a byly bez značek.

Místní dealeři jsou velkorysí pomyslel jsem si. Ale Rolf má dost peněz - proč mu ji nepůjčit domů. U KTM jsem nevěděl, tak jsem si půjčil helmu a když ta se podvolila tomu násilí nutnému vzhledem k

její nevhodné velikosti, nahodil jsem motor a projel se několik kilometrů mezi Karlsfeldem a Dachau.

Když jsem vjížděl do dvora, široký Rolfův úsměv mně jen utvrdil v tom, dnes nejsem první, komu tenhle vtip provedl.

Tak jsem ji postavil na stojánek, vrátil helmu a na obě krásky jsem se dlouze zahleděl. Můj letitý přítel mi do hlavy nasadil nikoli jednoho, ale celou hrst brouků.

Po pěti minutách jsem přiznal, že KTM je takovým překvapením, že bych nevěděl delší dobu, jak se rozhodnout. A opáčil jsem otázkou, co si vybere on. Přiznal, že si po dvoudenním váhání toho rána prostě koupil obě.

Za sebe musím říct, že KTM, která stojí o sto euro víc a bude spolehlivá, byla nikoli překvapením ale přímo šokem, o jak povedený stroj jde.

Na Lipském stánku KTM mne ale zaujala jiná motorka.Velice povedená čtyřstovka RC390. Překvapivě je to jednoválec s velmi příznivou cenou a jak je u KTM tradice, s rámem z chorommolybdenových trubek, sportovním podvozkem a štíhlou stavbou. Tahle štíhlá kráska je neskutečně dobře ovladatelná a po dlouhých letech po Suzuki GSXR 400 někdy z poloviny devadesátých let jsem našel opravdu povedený menší typ s ovladatelností jízdního kola. Moje pozdější jízdní dojmy mne jen utvrdily v tom, že jde o dobrou investici. Pokud hledáte něco do 50 koní na vyškrabávání zatáček a řádění po okreskách a velice charismatický motor, zkuste RC390. Já ji zkusil na malý kousek předminulý měsíc na okreskách okolo Halle nad Sálou a udělala mi jen radost.

Asi nejvíc mne v Lipsku překvapilo plánované setkání se starým kamarádem. To si taky někdy připomenem, jak jsme už staří.

Jednoho krásného letního odpoledne v roce 1986 jsem se ještě s otcem a svojí sestrou procházel po Belgickém Herstalu. Kdo z Vás by nevěděl, čím je to město typické, tak především místní fabrikou FN. Ta v milionových sériích vyrábí taková ta populární a oblíbená technická zařízení ráže 9mm, nově taky 5.7 a hlavně úplně nejnověji 338 Lapua Magnum.

Nikdy jsem se do téhle fabriky nepodíval. Škoda.

Tehdy jsem poznal jednoho blízkých přátel mé tety, která v Herstalu dlouhá léta bydlí. V sousedství žil tehdy o pár let starší, Jean Paul. Toho dne mne svezl na litrové Yamaze a já pochopil, že nejen na třistapadesátce se dá ujet Policejní hlídce. A že se tehdá kluci snažili.

Uběhlo třicet let, několik setkání a desítky dopisů, a poslední dvě dekády už mailů. Z něj se stal inženýr městského podniku a po rozvodu před pár lety, definitivní motorkář.

JP mi předloni napsal o své nehodě. Nejel rychle ani neblbnul. Jel kousek z bistra domů na malém skůtru. Do cesty mu skočil nějaký mladý arab a to poslední co si pamatoval bylo, že ten kandelábr asi sám neuhne.

Když se probral, ještě z nemocnice si telefonem objednal novou motorku. Když ho po dvou operacích a pěti dnech umělého spánku probudili, vysvětlili mu jak na tom je. Okolo byly jeho děti a bývalka. Nejdřív byl rád, že je zpátky. Ale na znak, že je mu kulové, měl už po hodině jiné starosti. To, že bude dva roky marodit ho netrápilo tolik jako to, že mu zatím propadne záruka na skútr.

Věřili byste tomu?

A tak, když jsem ho potkal u stánku Hondy bylo to veliké veselí. To víte že jsem si neodpustil utahovat si z jeho hole o níž pajdal a na čem že přijel.

Vzhledem k datumu a venkovní teplotě pochopitelně přijel autem ale přesto mně překvapil.

Hlavně tím jak musí být člověk vynalézavý, když se mu něco takového stane. Nejdřív to musíte překonat morálně. To trvá víc tak rok. Pak technicky. S umělou kyčlí potřebujete sedačku na míru. To se dá. Motorku s vysokým posazem, to zvládnete. Problém ale nastane, když neohnete to umělé koleno, (ono tolik ohnout nejde) aby jste se na ten svůj stroj poskládali. (Honda XL700) a tak musí mechanici vymýšlet, jak vám natáhnout stupačky - a světe div se. za měsíc jezdíte. Víra a síla lidského srdce je asi něčím, co moderní fyzika nikdy nevysvětlí.

Přenese vás přes nejedny hory vašeho života. Jako přenesla i jeho.

A tak jsme pomalu chodili mezi těmi tisíci lidí, kteří jsou na tom s duší stejně jako my a potichu jsme se těšili.

Až silničáři po zimě zametou posyp, až vyleze sluníčko, až přijde jaro. Člověk nemusí v životě moc riskovat. Ale pamatujte.

Den který se pronudíte, jako byste nežili.

S přáním pohody, zdraví a konečně už jara, zdraví Jan .

Post Scriprum

V dnech kdy dopisuji tento text, jsem měl možnost na den osedlat   jeden unikát, který jak počítám, se v Evropě časem velmi dobře chytí. A který se v Evropě začíná prodávat jak housky.

Před snad dvěma lety jsem v Brémách uviděl poprvé motocykl CF moto 650. Jedna místní pizzerie si ten stroj koupila na rozvážky . Dnes na tom mají najeto k jednomu stu tisíců a ještě nic tomu nebylo. Když nepočítáme, kolikrát z toho spadli, ale co bysme chtěli, v těch Pizzeriích jezdí kde kdo.

Řeknete si spolehlivý stroj. Překvapení přišlo letos, kdy jsem měl možnost se s tímhle strojem v jeho faceliftované verzi na jeden den seznámit. Jde o čínský výrobek velkého tamního výrobce CF (vyrábí i společně s BMW) , u kterého Vám hned v úvodu dojde, že půjde o licenční kopii věčného naháče Kawasaki ER 650. První co vás zarazí je kvalita výroby, jež si už na první pohled nezadá s Japonci. Tenhle trend můžete vidět poslední dobou na Čínské produkci celkově. Číňani si konečně, jak to kdysi hezky napsal Lao-C "uvědomili sami sebe" a dotáhli se ke kvalitě, kterou před 40 lety Japonci v motocyklech převálcovali celý svět.

Vzhledem k ceně tohohle motocyklu žasnete nad kvalitou provedení dvakrát. Nic není ošizené nebo nedotažené. Nic nevrže ani nedrnčí. Motorka je poslušná, ABS funguje jak má, jede a zejména ve černomodré verzi BLUE SKY (s modrými koly), velice pěkně vypadá. Pokud si ji chcete prohlédnout, stačí v googlu zadat frázi /CF moto 650 engine sound youtube/.

A to nejlepší nakonec. Silniční motocykl co najezdí bez větších oprav 100 tisíc, pěkně jede a má design velmi podobný Yamaze MT 9 stojí necelých 4500 Euro. Verze Blue Sky / velice doporučuji/ o dvě stovky víc,.

Trochu mi to připomíná časy, kdy přišla do evropy Dacia Duster s podvozkem Nissan xtrail. Nikdo Rumunům nevěřil. Dnes mají ta osmiletá auta často přes 300 tisíc a jsou to vyhlášené držáky.

Já na tu globalizaci sice věčně nadávám, ale....

X+