Prezidentovi Zemanovi milá protisudetská rétorika se pomalu ale jistě začíná stávat mezinárodní ostudou v pravém slova smyslu. Je to ostuda nejen Zemanova, ale i Česká.
Dekrety prezidenta Beneše, byly sice legální, protože byly jím legalizovány, ale i ve své době byly jak proti vojenskému, tak proti mezinárodnímu právu. V mnoha ohledech, i když bylo po válce, naplňovaly znaky Válečného zločinu.
A dnes je už víc než solidně doloženo, že toto nešťastné rozhodnutí učinil prezident Beneš na nátlak Komunistů, jimž se po válce už neodvažoval postavit. Ačkoli měl.
Je málo známou skutečností, že skoro 70% Sudetských němců nepodporovalo Hitlera. Je zjevné, že většina těchto, v Čechách žijících Němců, byla za okupace pod stejným policejním a represivním tlakem, jako České obyvatelstvo. Ostatně Německo už v té době díky Nacionálním socialistům bylo dávno policejním státem.
Bylo by zajímavé zjistit, proč se po konci války naše země dokázala velice rychle vypořádat s tím málem kolaborantů německých a proč se jí do těch českých příliš nechtělo.
Bylo by zajímavé zjistit, jak mohl prezident Beneš schválit tyto dekrety i přesto, že neexistovaly v té době jakékoli solidnější humanitární plány tohoto přesunu, aniž by tisíce a tisíce Sudetských Němců nebyly ohroženi na bezpečí a životech. O tom, že byli okradeni o majetek na revanš za válku , kterou nezpůsobili se Česko nechce bavit dodnes. Presumpce viny a hotovo.
Tady je termín "VYHNÁNÍ" zcela na místě.
Prezident Beneš ani nijak nezajistil, bezpečnost těchto přesunů. A tak zatímco nacistické akce SA jako "Kristallnacht" si připomíná lidstvo ještě po desetiletích, stejná a horší zvěrstva českých rádoby vlastenců, zůstávala sice zdokumentována, ale ve většině případů nijak nepotrestána. A tak zatímco na tryzně Terezínské pevnosti se vzpomíná jen na oběti nacistů, už nikdo nepřipomíná osudy těch stovek rodin, jež tam nahnali češi. Zejména, slovy Miloše Zemana "By se mělo připomínat" jak s nimi udatní češi surově zacházeli.
Kdo o tom pochybuje, doporučuji přečtení knihy Bílý Mercedes českého židovského režiséra Jiřího Weisse, který jako mladý dokumentarista velice realisticky zdokumentoval surové zacházení a mučení nevinných sudetských němců v zajetí. Včetně žen a dětí. Weiss jako původem žid zcela jistě nemusel mít Němce v lásce, přesto ho však šokovalo, jaké zločiny českých "Protifašistických bojovníků" Terezíně musel vidět a dokumentovat.
Těm z Vás, kdo by nesehnali tuto knihu, se dá doporučit Česko -Rakousko -Německý film Habermannův mlýn s vynikajícím Karlem Rodenem a Markem Waschkem.
.Německo se za zločiny svých nacistů mockrát omluvilo. Omlouvá se už skoro 70 let. A omlouvá se pořád. My češi jsme se za poválečné "VYHNÁNÍ" sudetských němců nikdy neomluvili.
Ani za ty, kteří jakkoli nevinní, byli ožebračeni, často mučeni a mnohdy zabíjeni jen zato, že byli původem Němci. Jakkoli to předtím byli desítky let naši sousedé.
Neomluvili jsme se za tuto "Revoluční spravedlnost" a málem tančíme na hrobech často nevinných mrtvých.
Neomluvili jsme se.
Není už načase ?
