Je třeba omluvit se Romovi s nožem v ruce ?

V případě pokusu rasově motivované vraždy před třemi týdny, média dělají co mohou, aby se událost nerozšířila. Proč? Copak najednou všude v českých redakcích vypnuli proud ?

04.48.23 ráno SELČ.

Před třemi týdny v neděli v půl třetí ráno se v oblíbeném nočním nonstopu na sídlišti Severní Terasa v Ústí nad Labem, odehrálo lidské drama, o němž se, jak se nyní zdá, veřejnost neměla dozvědět. Otázkou je, proč média uveřejnila jen krátkou zprávu a Ústecká, jinak sympatická policejní mluvčí mlčí jak němá ryba.
Co se tehdy v noci vlastně stalo ?
Místní obyvatel, pan Miko přišel do onoho nonstopu po půlnoci se svojí životní partnerkou a místní pravidelná společnost měla, jako obvykle, o zábavu postaráno. Pár známý tím, že po požití alkoholu provozuje partnerské hádky ani tentokrát nezklamal a žárlivý třicátník Miko, se jako obvykle pouštěl jak do své polovičky, tak i do okolních hostů. Kdo zná hysterické žárlivé scény severočeských Romů, ví své.
Pan Miko byl za své vykřikování poslán jedním z místních hostů do patřičných mezí a prakticky ihned poté surově fyzicky napadl autora těchto slov. Jenže místní chasník byl ve formě, vzteklému Romovi uštědřil pár pořádných facek a nenechal se rozhodit ani nadáváním do bílých sviní (ano, čtete správně) a ani vyhrožováním zabitím.
Za neustálého vyhrožování poté rozzuřený Rom odešel a zdálo se být po všem. Možná se ptáte, proč v tu chvíli nikdo nezavolal Policii. Není to divné? Není!
Důvod je prostý. Obyvatelé severních čech jsou na tyto útoky věčně rozpínajících se Romů prostě zvyklí a pokud nedojde ke zranění, prostě se věc dál neřeší. Místní pravidlo je  - já do něj chlebem. Policie by to ani nestíhala. A že to byl rasově motivovaný útok? Podle oněch "bílých sviní" byl, ale mají běžní místní lidé čas a chuť, pořád někoho před kamerou obviňovat z rasismu? Většinou chodí do práce a nemají toho času tolik.
Jenže surová překvapení na sebe nenechají často čekat dlouho. Místní chasník se deset minut později, těsně poté, co uslyšel znovu známý hlas otočil a v hrůze strnul. Právě v tom okamžiku mu totiž rozzuřený rom Miko vrazil do obličele nůž. Poté ochromenému zraněnému mládenci, už neschopnému se bránit, ještě rozřezal obě tváře a ve finále vrazil nůž hluboko do jeho krku.
 
Na počátku této situace byla trocha alkoholu, nesnášenlivost a rasismus jednoho Ústeckého Roma. Na konci ležel na podlaze mladý člověk se zmrzačeným obličejem a probodlým krkem. Silně kvrácející, v silných bolestech bojující o svůj život.
Záchranka dorazila rychle a povedlo se zachránit pomalu zhasínající mladý lidský život. Policie udělala svoji práci a útočník je dnes za katrem a na krku má obvinění z vraždy. Rom Miko je spokojen, protože odteď ho jeho komunita bude brát vážně - až se jednou vrátí. Coby ne. Seděl za vraždu.  Personál podniku později uklidil podlahu. Napadeného sice nyní čeká několik operací, ale bude žít. Sice s omezenou hybností krku a se zmrzačeným obličelem, ale pořád alespoň něco.
Pan Miko měl práci, životní partnerku, byt, auto, nebral drogy, nepatřil k nepřizpůsobivým romům. Jen se s křikem "Ty svině bílá" pokusil zabít jednoho ze svých sousedů.
Otázka stojí ale trochu jinak.
Kdyby situace dopadla obráceně,  média by "rozsáhle informovala" o útoku s rasistickým podextem ještě dva týdny. Romští předáci by vykřikovali do celého světa předem připravená prohlášení o vraždění Romů (viz.Tanvald) a neziskovky by chodily naléhat na vládu s tím, že je věc třeba "ŘEŠIT ! " - tedy patřičně dotovat nenasytné neziskovky.
A romové na hromadných akcích by opět hystericky křičeli - "Udělám! Já to udělám!"
Máme se pořád omlouvat? Pořád couvat ?
Jan Zíma.