Jak zabít Policejního hrdinu.

Média včera přinesla zprávu že v podvečer zastavila Policejní hlídka ředitele letky Ministerstva Vnitra poté co před jízdou požil alkohol. Mluvčí Policejního prezídia si neodpustila spekulace o opilectví, trestném činu, postavení mimo službu, vyhazovu a ztrátě výsluhy.

Poznáváte pilota co Vám zachránil život ?

Hotová poprava bez možnosti obhajoby. Lačné davy jásají, byla jim předhozena kořist.  
A já, protože znám poměry, se namísto toho sám sebe ptám.
Konkrétní hodnotu alkoholu kritizující mluvčí tak nějak zapoměla uvést, takže ono asi o nic moc nepůjde. Jen piloti sami vědí že moc pít nemohou, protože poté by nemohli pravidelně létat. Vladimír Panenka by také nemohl létat, kdyby platily ony spekulace o těžkém opilectví které jsem včera někde četl. Většina lidí si to neuvědomí. Pokud je celá  kauza nenápadným pokračováním současný hýbajících se škatulat pod novým vedením vnitra je to smutné. Člověk se dá odejít i jinak. Ale o tom nechci spekulovat. Pokud paní tisková mluvčí činí prohlášení na základě vlastní zkušenosti z Policejního prezidia, pak je to asi v pořádku. I já sám jsem před pár lety několikrát viděl, jak po polední pauze, v restauraci za rohem Kongresové za to umějí dámy z tiskového vzít "jen tak přes oběd" . To po čem já bych odlezl po čtyřech, mohou mít jiní pod kontrolou a být schopní pracovat. Proti tomu nic nemám i když jde o ženu. Je ale také naopak možné, že poměry v Kongresovce se změnily a dokonce, že paní mluvčí je abstinentka. Hm.  A teď jinou pohádku.
Jak Panenku odborná letecká veřejnost zná, vezl si nejspíš ve svojí Škodovce mezi předními sedačkami zatlačený džbánek piva z místní hospody k sobě domů a dal si jedno od cesty. Tak či onak omlouvat se to nedá, ale že z něj udělají na Prezídiu hned zločince, se nemůže zamlouvat nikomu.
Proč?
Tento pilot vrtulníku dokázal přistát skoro za každého počasí (kdo sám létá ví jak je to těžké a někdy i dost nebezpečné), létal i když už to jiní vzdávali a za svůj služební život zachránil nějakou tu asi tisícovku lidských životů. Nedivte se, že mi přijde úřední strohost vedení Prezídia nemístná.
Těch nemnoho z nás co poznali jaké to je, muset se zraněný a zesláblý odevzdat do rukou záchranářů ví své. Každý kdo má za sebou těžkou nehodu, ví jaké to je, být zesláblý a přát si ještě někdy vidět svoje blízké. Přát si, aby ten pilot za kniplem, doletěl v tom dešti do té nemocnice dřív, než naposledy ztratíme vědomí. Plukovník Panenka svoji, věřím že ne velkou chybu buď ustojí, nebo půjde do civilu. Ale bez ohledu na to, co o něm budou prohlašovat páni nahoře, tady po něm zbyde několik tisíc lidí, kteří na něj budou vzpomínat jinak.
Budou vzpomínat na pilota, díky němuž se domů vrátila máma, nebo třeba o berličkách malý syn, jenž měl namále, poté co ho někde na venkově, daleko od města a daleko od nemocnice srazilo auto. Většina z těch jimž pilot Panenka zachránil život, neměla možnost mu za něj poděkovat.

Možná že nyní je správný čas...
Jan Zíma