Jaderná budoucnost.

Celý svět po večerech sleduje apokalypsu, jež se stala těžkou ranou osudem zkoušenému Japonsku. Velmi silné zemětřesení a následná tsunami zabíjely nejen v prefektuře Mijagi...

JE TŘEBA ZABÝVAT SE DŮLEŽITÝMI OTÁZKAMI...J.Z.2010

Toto neštěstí Japonský lid stálo přes deset tisíc životů a skoro sto tisíc dalších ztratilo práci, střechu nad hlavou, blízké i domov. Mocná příroda nám ukázala svoji, námi už mnohdy opomíjenou sílu. Sílu tak velkou, že pohnula obrovský ostrov Honšů o skoro tři metry a vychýlila osu rotace země o 9.68 centimetru. Příroda nám zase jednou za 150 let ukázala, že k ní máme mít respekt.
Krom jiných také zemětřesení nenávratně poškodilo několik jaderných elektráren. Natolik, že se budou muset navždy zavřít.  Narozdíl od ČR jež staví tato zařízení na geologicky stabilních podložích, je Japonsko celé seismicky nestabilní a i přesto může tuto technologii bezpečně postavit a provozovat. A to se nezmění. I když budou v příštích dnech prosakovat informace o měknoucích tyčích a možná odletí díky nahromaděnému vodíku střecha další haly , nic jiného se nestane. Nedojde ani k jaderné explozi, ani k protavení podloží. Proč. Protože už se lidstvo naučilo, jak tuto technologii vyrábět bezpečně. Bez ohledu na to, co o tom prohlásí v příštích několika týdnech aktivisté.
Zejména v Evropě se poslední dva dny začaly objevovat aktivistické úvahy na téma jaderné bezpečnosti. Většina těchto úvah zmiňuje rizikovost v mírovém využití jaderné energie. Často opakovanou myšlenkou  je, že, "Nikdy nevíte". Toto nevědecké tahání bubáků z pytle, určitě znepokojí mnoho lidí, jež o této energii třeba tolik neví.  A já se nyní ptám:
Není to náhodou tak, že právě zemětřesení v Japonsku nám ukázalo, jak bezpečná už dnes jaderná technologie je ?
Pominu extrémní výkřiky z Rakouska, které pokaždé, co je na domácí politické scéně dusno, ukazuje k nám na naše Dukovany a Temelín. Měl bych také pominout na hlavu postavené hloubání ekologů o radioaktivitě, ačkoli o ní většinou ekologové mnoho nevědí. Poté se možná dostanem k jádru věci velmi jednoduše. Lidstvo svůj boj s exhalacemi z hnědouhelných elektráren, vyhrává poslední dvě desetiletí právě díky čisté jaderné energetice. Díky tomu, jsou naše děti zdravější, než jsme byli my. Jsou i alternativy v podobně plynových elektráren, jaké byly plánovány hned dvě u Mělníka, ale ty zase zvětšují naši závislost na Rusku. A tím zhoršují naši energetickou bezpečnost. A o tom, že v Moskvě umějí zavřít plynové kohouty uprostřed zimy i na tři týdny, jsme se přesvědčili předloni.

Lidstvo má od dob studené války tak velké zásoby štěpného materiálu, že to bude stačit na jeho spotřebu energie na příštích 200 let i bez jakékoli další těžby i s tím, že se ví, že se spotřeba energie bude zvětšovat. Je strkáním hlavy do písku, budem li tvrdit, že mírové využití jádra by nemělo budoucnost.
Na rozdíl od předražených, ekology protlačovaných obnovitelných zdrojů jako větru, či solární energie, je jaderná energie čistá a levná. A to, že pokaždé ekologové vytáhnou na světlo světa fakta o nebezpečích, vždy již řadu desetiletí stará, nezmění nic na tom, že lidstvo už si s jádrem oněch mnoho desetiletí umí poradit, aby bylo bezpečné.

Jen pro srovnání.    Deset tun metylizokyanátu, tedy běžné průmyslové chemikálie, uskladněných v cisterně v opuštěném průmyslovém areálu v Indii, 3. prosince 1984 dokázalo poté, co do něj pronikla obyčejná voda, zabít v průběhu jediné noci v Bhópálu 20.000.lidí.  A také kvůli tomu nebyl zrušen chemický průmysl. I přes ztráty způsobené havárií v Černobylu, mírové využití jádra nikdy, zdaleka nic tak rozsáhlého nezpůsobilo.
V zemětřesením zdevastovaném Japonsku, byly nevratně poškozeny elektrárny Tókai, Onagawa a Fukujima. Jediným měřitelným únikem radioaktivity bylo to, když Japonští záchranáři počkali na příhodný vítr a upustili po dobu asi osmi minut nad moře něco málo radioaktivní páry. A tam moc škody nenadělá.

Od časů Marie Sklodovské, Alberta Einsteina, přes dlouholetý vývoj v Los Alamos, dostala technologie jádra mnohem rozsáhlejší a smysluplnější využití, nežli jenom to původní, válečné.
Jaderné články pohánějí osamocené navigační bóje v Arktických a Antarktických oblastech, velké lodě, ponorky i spojové a navigační družice. Projekty jaderných elektráren už dnes počítají s tím, že v těch částech dne, kdy není energetická soustava vytížená, se budou používat k výrobě vodíku pro auta. Jak perspektivní technologie to je, ukázal projekt California Hydrogen Highway dlouhodobým testováním provozu aut na vodík mezi San Franciskem a Los Angeles. Možná si vzpomenete, že tento projekt představil před zhruba sedmi lety sám Arnold Schwarzenegger, jako Kalifornský guvernér. Tuto dlouhou cestu urazil jak západ, tak i východní svět. Pravdou je, že s jinou mírou spolehlivosti dané technologie. I když připouštím, že již jistě Ruský výzkum za tu dobu pokročil, jedinou větší jadernou nehodou v dějinách Evropy, co do rozsahu a důsledků, nám připravila technologie Ruská v dnes Ukrajinském Černobylu, před necelými 30 lety. Rusové už vyvinuli nový systém MIR a například Američané už mají dokončený systém reaktoru AP 1000 jež, jak se zdá, je prvním reaktorem na světě s plnou pasivní bezpečností a shora citovanými  návaznými technologiemi..
Asi jen zaslepené ekology (a se zaslepenci nemá cenu diskutovat) může napadat, že by se lidstvo jaderné energie mělo vzdát. Myšlenka je to srovnatelná snad jen s nápadem zrušit efektivní metody v zemědělství. Zrušit třeba traktory při orbě, zavést zpět koně a těžkou lidskou práci.
Jako příklad, o němž snad nebude pochybovat nikdo, si dovolím zmínit oheň. Leckdo by mohl říci, že je to samozřejmé, jenže ono není. "Pokusím se nyní do důsledku rozvést staré pravidlo "Oheň je dobrý sluha, ale zlý pán".  (Abychom si dokázali že malinkatý ATOM nejen zlobí, ale umí i spolehlivě sloužit). Oheň hřeje, ale i pálí. Umění správně zacházet s teplem plamene začíná u toho, že ruce, jež si chcete ohřát, dáte tak blízko, aby se ohřály. Ale zároveň dost daleko, aby se nespálily. Když se tohle, například malé děti naučí, už umí používat teplo ohně správně. Tak, jako to uměli kdysi už naši předkové v době kamenné. I oni se poté museli naučit používat oheň zároveň bezpečně - aby jim od ohniště neshořela třeba chýše. Stejně tak i my před 50 lety jsme se naučili stejně bezpečně používat technologii jaderného štěpení v elektrárnách. Zatímco na bezpečné odstínění žáru stačil v pravěku kruh kamenů okolo ohně, naše doba vymyslela pro stínění palivových tyčí v reaktorech moderaci vodou a krytí silnými stínícími stěnami okolo reaktoru. A že je technologie tzv. "vajíčka" bezpečná, by vám, pokud by uměly mluvit, mohlo vyprávět těch zhruba 445 jaderných reaktorů, jež fungují po celém světě. Zpátky k ohni.
V bezpečném využití ohně šlo lidstvo i dál. Nikdo dnes přeci neprotestuje proti tomu, že existují žárové plazmové pece na plyn, nebo třeba autogen, jež jen silou moderovaného plamene přeřízne kolejnici, či obrovský nosník. A to už vůbec nesmíme zapomenout na naši dovolenou někde daleko od domova. Tryskový motor moderního letadla je také jen ukázkou bezpečného zvládnutí plamene  - tedy ohně. Napadne vás snad přestat létat na dovolenou ?
I jaderná energie je jen dalším, bezpečně zvládnutým, už dávno poslušným Goliášem, chcete li Golemem v našich službách. Golemem, jež už vás nevytrestá za to, když ztratíte kontrolu nad horkou kuličkou v jeho čele. I japonská NPP Fukušima dokázala, že i v případě nejsilnějšího zemětřesení, i přes destrukci podloží elektrárny, zaplavení tsunami, zřícení reaktorové budovy a později i požár v těsné blízkosti reaktoru, je tato technologie bezpečná. Důležitou okolností je snad i to, že NPP Fukušima má západní, tedy bezpečnější  technologii. Takovou, která i přesto, že Japonsko čelilo katastrofě jakou nezažilo posledních 150 let, prokázala svoji spolehlivost. Asi tedy, nebude tak špatná.
Je to energie bez exhalací a bez smogu v plicích nás i našich dětí.
Večer, až přijdete domů a zapnete pračku a topení, vzpomeňte si, že už dlouhá léta bezpečně, někde v dálce, ve velké hale tiše vrní reaktor.  Vyrábí čistou energii.
A posílá světlo a příjemné teplo do našich domovů.