Málokde si v současné době ministerstvo školství uřezává takovou ostudu, jako v projektu tzv. inkluzivního vzdělávání. Málokde úředníci tak zásadně podcenili starost o bezpečí toho nejcennějšího co máme. Našich malých dětí.
Pokud se o tomto projektu dnes něco dočtete, komentáře lze řadit do v podstatě tří skupin. Na prvním místě jsou úředníci ministerstva školství, jež si projekt chválí jako dobře zpracovaný a financovaný. Asi druhou skupinu tvoří názory neziskovek, zastupujících většinou naše Romy, které povětšinou projekt pochválí ale Bumbrlíčkovskou, věčně nenasytnou logikou dodávají, že by měl být finančně podporován víc. A pak reakce rodičů zděšených celou řadou doprovodných efektů těchto projektů . Učebnicově by mohlo posloužit mediálně známé téma zrušení ZŠ Plzeňská, kdy byly Romské děti přesunuty v rámci tohoto programu do sousední školy.
Ze dne na den vzrostlo ve škole ze strany Romských dětí vůči stávajícím spolužákům násilí, krádeže a pokusy o ně a nedávno jsem se dočetl že tímto programem postižená škola (záměrně ji nejmenuji) se běžně setkává s tím, že do školy dorazí někdo z Romských rodičů a napadne učitele, nebo někoho ze spolužáků svých dětí. Školní demokracie "MADE BY ROMALE" chce se mi říct. Asi se dá pochopit, že se někdo, kdo tyhle zvířecí poměry na dané škole osobně neviděl, dál odněkud z teplé židle někde na ministerstvu tenhle projekt, který je zaručeně za peníze z Bruselu, pořád prosazuje. Ale když už to financování má ten projekt zajištěné, jak se tu stále argumentuje, proč není zajištěna i ochrana dětí proti násilí o přestávkách. Proč, když jsou na to peníze, není nad těmi dětmi trochu dozor.
Proč se kvůli už na první pohled nepříliš povedenému projektu máme denně setkávat s tím, že budou ty naše děti chodit domů semtam s modřinou, semtam vyděšené a semtam okradené. Copak bezpečí našich dětí a klid na to, aby se mohly učit, není to první ?
Osobně mám zato, že zbývá jediné. V momentě, kdy se škola, kam se chodí učit to Vaše dítě, dostane do tohoto programu, přehlásit jej okamžitě na školu jinou. Nejlíp po dohodě skupin rodičů dětí, tak aby děti nepřicházely o svoje kamarády, protože ti odejdou do nové školy spolu s nimi. Nejen prospěch našich dětí, ale i jejich budoucí povaha se totiž odvíjejí od toho, do jaké školy chodí. V jakém prostředí žijí. Naši úředníci ministerstva školství by si, než nás budou poučovat o právech menšin, měli sami nejdřív přečíst Americký dokumentární román Evana Huntera, "Džungle před tabulí" z šedesátých let. Zejména předtím, než začnou vymýšlet multikulturní školské projekty, kdy hodné děti co se učí, posadí do lavic s násilníky a darebáky.
Romové takoví jistě nejsou všichni. Ale pokud škola a tenhle projekt tzv. inkluzivního vzdělávání nezajistí bezpečí před tou, všude v těchto programech se vyskytující se násilnou částí z nich, není moc na výběr.
Jen z takové školy co nejrychleji odejít. A je jedno, co to bude stát, času, nebo úsilí.
Děti jsou totiž to nejcennější, co máme.
Jan Zíma
Čtěte také - http://janzima.blog.idnes.cz/c/389168/Patercatka-jako-symbol-ceskeho-rasismu.html
