Chodí Prahou vrazi bezdomovců ?

Není nikdo, kdo by nemohl jednou skončit na ulici. Můžete ztratit rodinu, práci, zázemí i své bezpečí. A nyní žijí Pražští bezdomovci v rizikem ztráty toho jediného, co jim zbylo. Vlastního života...

JIRKA NIKOMU NIKDY NEUBLIŽOVAL. MUSÍ SE NYNÍ BÁT ?

Poslední 3 roky píšu knihu. Už několikátou. Tentokrát o bezdomovcích.

Po dnešním  požáru na Pražském Rohanském ostrově začaly některé tragické události posledních let dávat Policii i médiím smysl. A logiku. Člověku je úzko při pomyšlení, že to, co se dlouho považovalo za sérii tragických náhod, by mohla být pravda o hromadném vrahovi či vrazích...

Jenže velkých počet mrtvých je reálný a fakta zjištěná Policií a novináři také. Veřejnosti skrytou pravdou také je, že u Policie nepracují hlupáci a že teze o úmyslných útocích proti bezdomovcům je jednou z hlavních vyšetřovacích verzí.

Je li to, co se nyní veřejnost dozvídá pravdou, na území hlavního města začala před třemi lety série žhářských útoků s úmyslem bezohledně útočit na bezdomovce...

11 z nich už je po smrti.

Co říkají fakta :

19 listopadu 2009 okolo třetí hodiny ráno vzplála opuštěná stavební buňka na nádraží Praha Bubny. Buńka nebyla v nejlepším stavu, a byla po dlouhou dobu vyhlášenou ubytovnou bezdomovců. Této noci v ní naštěstí byli jen 4 lidé. Požár začal u dveří a bylo spíš věcí štěstí a náhody, že se odsud dokázali tři lidé ještě dostat. Čtvrtý uhořel. Policie se toho od přeživších mnoho nedozvěděla a jediné na čem se shodli bylo to, že mezi sebou neměli spory, v době vzniku požáru spali a jak vznikl nevědí.

27 října 2010 v půl druhé v noci vzplála na pozemku Pražského Masarykova nádraží opuštěná budova známá jako místo, kam se stahovali bezdomovci a kde většinou nocovali. Budova v těsném sousedství autobusového nádraží Florenc začala opět hořet v části poblíž vchodu a díky odříznutí únikové cesty v ní našlo smrt udušením a uhořením celkem devět lidí. I zde, se požár rozšířil překvapivě rychle.

Včera, 6 prosince 2011 okolo třetí hodiny ráno vzplála část opuštěné budovy určené k demolici na Pražském Rohanském Ostrově. Vzplála nenadále v té části budouvy, kam se stahovali opět, místní bezdomovci. Přes deset lidí z budovy včas uteklo, ale poslední, sedmatřicetiletá žena na místě neměla šanci přežít.

Přes všechny úvahy o přirozených příčinách mají tato neštěstí několik společných rysů, jež pravděpodobně nejsou náhodné.

 Stačí vidět souvislosti.

Všechny tři se udály, plus mínus 14 dní, ve stejnou roční dobu.

Vždy hořely "ubytovny" těch nejubožejších lidí z ulice - bezdomovců.

Požáry začaly všechny mezi půl druhou, až třetí ráno, tedy v hluboké noci, kdy už spí i bezdomovci.

Perioda mezi jednotlivými požáry je jeden rok.

Všichni tito lidé měli nějaký vztah k autobusovému nádraží Praha Florenc.

Všechna tato místa jsou vzdálena nanejvýš okolo 1 kilometru od autobusového nádraží Florenc. ( Buňka na Bubnech je po kolejích železničního mostu vzdálena 1300 metrů, budova Masarykova nádraží 30 metrů, budova na Rohanském ostrově 750 metrů.

 To jsou fakta, která není možno ignorovat.

Těžko říci, komu oběti těchto útoků vadí. Nabízí se vysvětlení, že bezdomovci sedící po lavičkách autobusového Florence toho mnoho vidí. To nemusí nutně místním gangům slovenských kapsářů a drogových dealerů známým svojí nesnášenlivostí a násilím, moc vyhovovat. Ale může také být, že se půjde o útoky extrémistů, či osamělého jedince s povahovými deformacemi, jimž se v kriminalistickém slovníku říká výstižně "poděs".

Chtěl bych jako člověk, jež už toho v životě hodně viděl, jako někdo kdo o bezdomovcích píše a koneckonců jako ve své vlasti známý autor poměrně populárního blogu, vzkázat tomu, nebo těm, kdo tohle dělají, jediné.

Bezdomovci jsou těmi nejnešťastnějšími lidmi na světě. Přesto svůj těžký osud většinou dokážou nést s důstojností. Bezdomovci jsou lidmi, kteří ztratili skoro všechno ve svém životě. Bezdomovci jsou stejně jako my, myslící, chápající a cítící lidské bytosti.

A vy -

VÁS JEDNOU NAJDOU !

Jan Zíma.