Anders Behring Breivik, jeden jediný člověk rozpoutal zděšení ve vládní čtvrti Osla a inferno na Norském ostrově Utøya. Svým činem, ať už chtěl či nikoli, rozpoutal vážnou diskusi...
J,Z.N.Y.U.S.2009
Celý svět je zděšen počty mrtvých studentů na letním táboře Arbeidernes Ungdomsfylking, pořádaným Norskými socialisty a faktem, že se taková událost může stát ve Skandinávii. Stejně tak, jako by se mohla stát i kdekoli v Evropě. Celý svět je šokován tím, že se něco takového může stát uprostřed naší staré civilizace. A především tím, proč toho nebyla uchráněna.
Otázkou je, proč by měla být...
Jsme snad jediní nedotknutelní?
Anders Breivik dokázal že nejsme. Činem jakkoli neomluvitelným, nás přiměl uvažovat o tom, zda k tomuto otřesnému skutku nevedly důvody, jež měly opodstatnění.
Nabízí se dvě srovnání. Stejně otřesné činy individuálních útočníků se dějí měsíc co měsíc po celém světě a vnímáme je jen jako kulisu běžného dění ve zprávách. Tamní tajné služby, stejně jako ty evropské se spolu s Policií mohou snažit sebevíc a stejně k těmto událostem bude docházet. Měsíc co měsíc můžeme vidět v televizi zprávy o hromadných atentátech na tržištích, ve vládních budovách, autobusech a na sportovních akcích. Jsou snad zabití nevinní muslimové, židé či asiaté méně živoucími a cítícími lidskými bytostmi, než jsme my. Jsou snad obyvatelé Iráku, nebo Libye, tedy zemí, jejichž školství za vlády jejich posledních diktátorů, se co do kvality dalo dlouhodobě srovnávat s naším, hloupými nevzdělanci, jejichž životy nemají cenu? To určitě ne. Mají snad Osetinci, či obyvatelé obou břehů Jordánu své děti a blízké rádi méně než my, Evropané ?
Je to daleko - to je ta iluze, jíž podléháme. Jenže ono není.
Druhou částí srovnání jsou velké vlády. Desetiletí jsme svědky pravidelných ozbrojených konfliktů "Z dobrých důvodů" a scénář je vždy stejný.
Vláda pocítí problém, či naopak příležitost. Vytvoří správné ovzduší, použije mediální postupy pro "Vytvořené získání hromadného souhlasu veřejnosti" a podnikne lokální konflikt. Vojenské tažení pod dostatečně velkou mírovou vlajkou, rozstřílí cestou všechno, co včas neuteče.
Prohlášení Ruského prezidenta Jelcina z roku 1997 o tom, že Čečensko je hnízdem mafiánství a je třeba dát tamním bezpečí a pořádek je nápadně podobné prohlášení prezidenta Bushe z roku 2004 o tom, že "Ohně svobody budou hořet kdekoli na světě to bude potřeba!".
Dle pravidla "Děláme to pro Vaše dobro a mír", vlády válčí, jako kdyby nebylo 21 století. Je bohužel smutným pravidlem, že se v tomto přístupu k věci mohou shlédnout i lidé uvažující stejně extrémně, jako pan Bervik.
Jenže zatímco Amerika se z chyb Bushovy administrativy poučila a už povětšinou i uzdravila, Rusko tato fáze v budoucnu teprve čeká. Pokud se dostaví.
A takový je náš svět.
Anders Breivik byť pod dobrou vlajkou, spáchal jen další ohavný čin... Stejně jako se tomu děje v některých částech asie, na blízkém, či středním východě a je jedno, jestli jde o Irácké tržiště, Oklahomskou federální budovu, či autobus se stovkou Izraelských studentů ve starém Jeruzalémě.
Jakkoli se to nemusí zdát jako přiměřené srovnání, z humanitárního hlediska není velký rozdíl mezi teroristou, který odpálí bombu uprostřed davu lidí, nebo ten dav postřílí a mezi dělostřelcem pravidelné armády, který nabije a vystřelí dělostřelecký granát na plně obydlenou vesnici pod záminkou, že jsou v ní teroristé.
Všechny tyto útoky provázejí ideově připravená prohlášení o vysokých principech vedoucích k jejich vykonání. Otázku, zda se to naučily vlády od teroristů, nebo teroristé od vlád, ponechme stranou.
Že se problém individuálních atentátníků týká i nás v ČR, dokazují veřejnosti nepříliš známé okolnosti dopadení "Lesního vraha" Kalivody před několika lety. To co zprvu vypadalo jako série vražd pomatence, se ukázalo v průběhu vyšetřování něčím mnohem nebezpečnějším. Vrah Kalivoda disponoval nejen vysokou inteligencí, ale i rozsáhlým střeleckým vybavením a přesnými plány vlastního útoku proti Pražskému metru. Celkem realisticky kalkuloval až se 400 oběťmi plánovaného masakru. Vysvětlení proč tyto údaje nejsou dnes zveřejňovány, lze spatřovat v tom, že by se muselo začít nahlas diskutovat o tom, jaké ideové důvody vedly Kalivodu před několika lety k přípravě takového činu, než byl po prvních útocích díky rychlé práci policie dopaden dříve, než jej stihl realizovat. Deprese ze společnosti, jak se tehdy nepříliš přesvědčivě argumentovalo, nemůže být dostatečným motivem k plánování takovéhoto nebezpečného a rozsáhlého útoku.
Bylo by asi jednoduché dát Andersovi Breivikovi nálepku pomýleného blázna, jak se o to bude snažit Norská justice, vláda i světová média. Je ale správné obávat se, zda toto označení jeho osoby je namístě. Očividně nikoli. Stejně tak jako se i Palestinští "Svatí vojáci" často rekrutují z řad tamních vysokoškoláků, jakkoli se to zdá nepochopitelné, americký Unabomber Theodor Kaczyňski byl dokonce profesorem tamní prestižní univerzity Berkeley, tak i Anders Breivik nepocházel ze spodních sociálních vrstev. Jeho matka je učitelkou, otec diplomatem.
Norský soud rozhodl už při prvním projednávání o uzavřeném jednání s vyloučením veřejnosti a médií. Oficiálním vysvětlením je to, aby obviněný nemohl propagovat svoje názory. Ale nestála by náhodou veřejnost právě o vysvětlení motivů jeho činů. Není to nyní náhodou tak, že byl atentátník Breivik umlčen právě proto, aby nemohl sdělit veřejnosti hluboké pravdy o svých důvodech, ať již vedly k jakkoli neospravedlnitelnému skutku ?
Nebojí se náhodou tamní vláda a nejen ona, aby nezaznělo nahlas v médiích, že levice ve Skandinávii, tedy Norsku a ve velké míře i v Dánsku, je se svými líbivými, široce sociálními, multikulturními programy všeobecné etnické snášenlivosti, ve skutečnosti největším importérem obávaného Islámu do staré civilizace? Islámu, jež lze snad jako jediné náboženství na světě považovat za trvale nepřátelské, ve všech směrech netolerantní ke všemu okolo sebe a hlavně, významně násilné ? Obává se Norsko, že by mohl Anders Breivik veřejně nahlas připomínat znepokojivá čísla počtu takovýchto přistěhovalců z islámských zemí za poslední léta ?
Přitom tyto etnické skupiny provázejí v daleko větší míře i skutky podobné tomu jeho.
Norská justice zcela jistě dokáže Anderse Breivika umlčet. Stejně tak jako vězeňství v USA dokázalo Theodora Kaczyňského časem proměnit v trosku, neschopnou obhajovat svoje skutky. Stačí k tomu dlouhodobé špatné zacházení, nevyspání a izolace. Ostatně totéž dělali nacisté v procesech se zrádci říše či komunisté s rozvraceči republiky. Ani současná Běloruská justice se neštítí vyrábět z tamních disidentů ještě před procesem vyčerpané, zbědované lidské trosky. Tentýž osud nejspíš čeká i vraha Anderse Breivika.
Čin rádoby "vojáka" Anderse Breivika je ve všech směrech lidsky neomluvitelnou masovou vraždou a není pochyb o tom, že je vrahem.
Povedlo se mu ale vyvolat mnoho oprávněných otázek o možné legitimitě důvodů, vedoucích k tomuto extrémnímu skutku.
Měli bychom se nad nimi zamýšlet...
Jan Zíma.
PS autora.
Až po čase se atentátník Kaczyňský vzchopil a dnes, z vězení, přispívá do prestižního listu The New York Times Daily Magazine kritickými sociálně politickými recenzemi.
