Zelení vrazi z Wall streetu

Toto je příběh toho, jak se v posledních dvou letech zcela zásadně změnil svět "čisté energie" a "čistých technologií". Toto je příběh toho, jak poznáte, že nějaký obor lidské činnosti čeká v blízké budoucnosti boom nebo pád.

Na úvod mi prosím dovolte zevšeobecňující generalizaci. Pokud chcete, aby byl nějaký průmyslový výrobek na maximální technologické špičce, necháte to na Japoncích. Pokud chcete, aby nějaký výrobek byl dokonale technicky zpracovaný, nacháte to na Němcích. Pokud chcete, aby nějaký výrobek byl krásný a elegantní, necháte to na Italech. Pokud chcete, aby se nějaký výrobek vyráběl v obrovských sériiích, necháte to na Číňanech. A pokud chcete, aby se vymyslelo, jak to všechno financovat, necháte to to na Američanech.

"Čisté technologie", t.j. solární, větrné, vodní a geotermální elektrárny a technologie pro vyšší energetickou a materiálovou efektivitu mají jeden společný faktor, který může být výhodou i nevýhodou. Mají společné to, že položka nákladů se sestává téměř výhradně z ceny investice, zatímco příjmy jsou položkou, která není zdaleka jednorázová, naopak načítají se postupně a pravidelně po dobu desítek let po investici. Je složité sehnat někoho s dostatečně plnou prkenicí, aby to zafinancoval, ale zároveň, když je to jednou zafinancované, je to stabilní dlouhodobý zdroj dobře předvídatelných příjmů. Nemusíte se bát cenových šoků, už je zaplaceno.

Měl-li bych dát příklad, tak mě třeba napadne nedávný článek o nové úsporné sprše. Za v přepočtu 7 500 Kč si můžete koupit speciální sprchovou hlavici, která při každém sprchování ušetří 70% vody a tepla. A už začínají problémy. Tolik peněz? Vy jste se zbláznil, tolik za to nedám. Stejně ani nevím, kolik bych na sprchování ušetřil peněz. Nechce se mi čekat 5,10,15 let, aby se mi vrátila investice. ...

Tady se otevírá prostor pro prodejce s hledáním obchodního modelu, tak aby byli prodejci i provozovatel spokojeni. V tomhle jsou Amerikáni opravdu dobří, takže vznikla veliká spousta různých obchodních modelů, které opravdu fungují, takže provozovatel technologie může platit částí vydělaných či uspořených peněz. Jenže nakonec stejně někdo musí zaplatit za instalaci. Někdo, kdo má plno peněz, a kdo je dostatečně trpělivý na to, že se mu peníze budou vracet dlouhodobě. Krásně to třeba vysvětluje Jigar Shah.

Ten někdo může být banka, ale je s tím problém. Financovat projekty pomocí úvěrů je možné, ale čím víc jich máte, tím jsou banky nervóznější. Velice elegantní řešení tohoto problému přišlo na svět v roce 2013 a jmenuje se Yieldco. Jak to funguje? Vysvětlím opět na příkladu.

Mějme třeba fiktivní firmu Lojza & Franta, která na klíč rekonstruuje domy na pasivní standard, takže jejich majitel po rekonstrukci už prakticky vůbec nemusí topit. Jenže taková přestavba je drahá. A málokdo je schopen a ochoten ji zaplatit. Firma je tedy strašně omezená těmi pár lidmi, kteří na to mají.

Mají ovšem jinou možnost, přijdou za majitelem nemovitosti a řeknou mu, že nemusí platit za přestavbu nic, že ji zafinancují sami, ale majitel se jim zaváže, že příštích 20 let jim bude posílat peníze, podstatně méně než platí teď za topení a bez rizika zdražení paliva. Na to se určitě chytne podstatně více zájemců. Jenže, kde teď sehnat peníze, banka půjčí jenom vcelku málo, podle hodnoty firmy. A majitelům se nechce čekat 30 let než firma dostatečně vyroste, aby mohli mít dostatečný cash flow a dostali tak dostatečně velké úvěry.

Řešení pomocí Yieldco je následovné. Firma si na přestavbu půjčí v bance, provede ji, ale následně celý budoucí tok splátek prodá "na burze" nějaké Yieldco. Ze získaných peněz má firma dost peněz na splacení úvěru v bance a zisk. A může se pustit do dalších projektů, tolika kolik reálně zvládne.

Yieldco samotné je specializovaný investiční fond, který ovšem nekupuje akcie nebo obligace, ale kupuje celé "finanční toky", z jejichž výnosů platí podílníkům úroky. Podílníky jsou pak především dlouhodobí investoři - suverénní a penzijní fondy, apod., kteří dostanou své úroky, a všichni jsou velice spokojení.

Jaký objem peněz teče přes Yielco (ty hlavní jsou dnes NRG Yield, NextEra Energy Partners, TerraForm Power a 8point3)? Aktuálně mají cash flow okolo 30 miliard dolarů ročně a očekává se v příštích letech růst na 1 000 miliard dolarů za rok.

Chápu, že to je vcelku složitý systém, ale má svoje nesporné výhody. Vydělávají na něm všichni účastníci. Uživatelům, instalačním firmám, bankám, Yieldco i investičním fondům. Ti všichni se šábnou o zisk. Navíc efektivní fungování zvyšuje v každém kroku zisky. Firmy, co levně budují a levně nabízejí zákazníkům, jsou zvýhodněné, Yieldco, které si umí vybrat vhodné projekty jsou zvýhodněné. A protože je to potenciálně obrovský zdroj peněz, vydělaných s nízkým rizikem, hladoví Vlci z Wall streetu jsou do těchto projektů cpát prachy horem spodem.

Co je výsledkem? Firmy, které instalují FV panely si před 10 lety, když začínaly, půjčovaly peníze na investice za 15-17% p.a. (jako spotřebitelský úvěr), protože banky to neznaly a bály se toho. Dneska jsou i menší firmy schopny financovat svoje projekty za 4-5% p.a. a rychlost jejich růstu je limitována jen schopností budovat a sehnat klienty.

Zajímavé je i srovnání komu finančníci věří. Protože energetické koncerny si na velké elektrárny a rozvodné sítě půjčují za 8-10% p.a. a jasný signál dostávají těžaři uhlí, když si na investice do produkce půjčují za 15-17% p.a. Jasný náznak toho, že brzo kolem nich začnou kroužit supi.

Ale o tom příště.