mohou banky podle rozhodnutí Ústavního soudu ČR požadovat od klientů, kteří mají v bance úvěr. Nejde tedy o souběh kalkulovaného zisku s náklady banky v RPSN a samostatně vybíranou částkou poplatku za vedení účtu.
Hlavním zdrojem zisku všech bank (21/1992 Sb) je poskytování úvěrů. Úkol přijímání vkladů od veřejnosti už není tak výnosný, ale je pro stát a občany životně důležitý. Většina peněžních ústavů má uváděno v registraci „obchodní“ činnost, kterou usměrňuje z hlediska ochrany práv občanů Občanský zákoník.
Ve znění Občanského zákona (§ 1841-1851, § 2395-2400) musí o poskytnuté půjčce banka uzavřít s klientem smlouvu se stanovením částky, doby splácení, výše ročního úroku a číslo účtu klienta na kterém se budou sledovat splátky. Je nesporné, že nařízená povinnost vedení samostatného účtu klienta podtrhuje zvýšenou zodpovědnost banky. Z uvedeného vyplývá, že banka musí do Roční procentuální sazby nákladů (RPSN) zahrnout vedení účtu, provozní náklady banky, pojištění, ale i pro budoucnost plánovanou finanční strategii, včetně vývoje přiměřeného zisku.
RPSN vyjadřuje roční % sazbu nákladů za poskytování úvěru (dříve úrok v %), která umožňuje občanovi srovnání % s nabídkami ostatních bank za poskytnutí úvěru. Zákon tak chrání občany před klamnou reklamou a možnou lichvou!
Ústavní soud uvedl, že“ poplatky spojené se spotřebitelským úvěrem byly zcela běžnou praxí v bankovním světě, mají oporu v právním řádu a počítá se s nimi při srovnávání cen na trhu v podobě zvané RPSN. ÚS své rozhodnutí zdůvodnil:
Poplatek (vedení účtu na úvěr) je paušální, proto není vymezeno, jaké konkrétní služby zahrnuje“. S tímto odůvodněním Ustavní soud potvrdil, že banka (peněžní ústavy) si může stanovit libovolně jakékoliv poplatky.
Závěr: Musíme si počkat, až obchodní řetězce budou požadovat u pokladen po občanovi poplatek 1,- Kč za vytištění pokladního dokladu s přehledem položek.
