je nejlepší, protože ji připravili nej erudovanější čeští ekonomové a politici , kteří předběhli i všechny právníky". Jak dopadla privatizace státního majetku ve Velké Britanii (1983), České republice (1990) a ve srovnání s Československou republikou (1918).
Velkou Britanii zatížili náklady 2 světové války do výše ¼ národního majetku a hrozil státní bankrot. Nedostávaly se prostředky na dovoz potravin a tak potraviny byly na příděl. Státu pomohl zlepšit ekonomickou situaci v roce 1948 Marshalův plán. Socialistická vláda v letech 1945-1951 znárodnila průmyslové společnosti, které v roce 1980 zaměstnávali 30% občanů a krachovala jedna za druhou. Předsedkyně vlády M.Thatcherová nařídila v roce 1983 privatizaci státních podniků s postupem: 1 provedení nezávislého auditu, 2. Ocenění majetku 3. Prodej za tržní cenu (kdo dá nejvíc a zaplatí ihned). Takto získané prostředky byly pak použity na pomoc občanům v přeškolování v profesích, neboť řada podniků byla zrušena a nahrazena jinými.
Česká republika se pustila do privatizace, která byla nutná, neboť rozpadem „socialistického trhu“ (RVHP) pro řadu státních podniků se hledalo uplatnění na nových trzích. V oblasti zemědělské předchozí socialistický režim vytvořil družstevní organizace, které měli dobrou konkurence schopnost a nebylo zásadních důvodů pro jejich likvidaci.
Postup privatizace v ČR: 1.Státní podnik se prodal za účetní hodnotu předem určenému zájemci. 2.Privatizační komise zjistila účetní hodnotu subjektu a vybrala zájemce, kterému předala podklady. 3. Zájemce si nechal objekt ocenit znalcem. Ocenění zpravidla převyšovalo mnohonásobně částku účetní ( tedy také prodejní). 4. Ocenění zájemce předložil v bance k žádosti na úvěr, který promptně obdržel. Z úvěru pak uhradil státu účetní hodnotu a rozdíl peněz se „znaleckým oceněním“si ponechal. Za úvěr ručil majetkem, který stále ještě nebyl jeho! 5. Podnikatel si založil firmu, která vznikla z aktiv „koupeného subjektu“ a nezáleželo zda podnikal nebo ne! 6. Když podnikatel po čase přestal bance splácet úvěr, stál se nepostižitelný, neboť mu „nevyšel podnikatelský záměr“.
Vláda České republiky pro ukrytí těchto nedobytných úvěrů bank zřídila Konsolidační banku ( samozřejmě světovou raritu) v které byly vedeny samé pasiva v hodnotě 236 miliard Kč, které pak občané uhradili ve státním rozpočtu ! Současně všechny české banky musely být předány zahraničním peněžním společnostem, aby nezbankrotovaly, neboť chod českého státu by se zastavil. Investiční a poštovní banka byla „prodána“ do zahraničí za asistence ozbrojené policie!
Československá republika vznikla v roce 1918 připojením naprosto zaostalého Slovenska (4 střední školy) a Podkarpatské Rusi (žádná střední škola) k vyspělým Českým zemím. Vláda musela okamžitě vyřešit několik zásadních problémů: zakázky pro průmysl, který vyráběl dříve pro 50 mil obyvatel a nově jen pro 14 mil. obyv., vybudovat nový systém řízení státu při nízkých nákladech, získat pro podnikatele potřebné finanční prostředky k soutěži o zahraniční zakázky a konečně nejhlavnější úkol zažehnat poválečný nástup hladu všech československých občanů (poznámka: výživu rodiny zabezpečoval zpravidla otec, protože zaměstnanost žen byla nízká.)
Vláda rozhodla odstranit latifundie vydáním záborového zákona z 16/4 1919, kterým 659.000 rodin dostalo 640 tis. ha pozemků v cenách platných v letech 1913 až 1915. Latifundie ve výši 4,021.617 ha tvořily 18,6% veškeré půdy ČSR . Z toho bylo rozděleno 17% půdy zemědělské a 42,2 % půdy nezemědělské a lesní. Zemědělství ČSR tvořilo 28% trpasličích hospodářství do 1 ha a 71 % malýcha středních hospodářství (od 1 – 100 ha) .
Cílem bylo, aby osud větší části našeho průmyslového dělnictva, drobných živností nezávisel úplně jen na příjmu ze zaměstnání , ale aby aspoň nejnutnější potřeby k živobytí (potraviny a bydlení) mohl si zajistit vlastní prací na malém zemědělském hospodářství. Tehdejší ministr financí Rašín (1920) vyzval obyvatele státu „pracuj a šetři „ kteří jej uposlechli včetně dalších generací. Díky tomu jsme přečkali 2 světovou válku i bídu v potravinách na počátku komunistického režimu.
Ministr Rašín provedl odluku měny od rakousko-uherské zesílením a dosažením vlastnictví československých bank v rukou demokratické veřejnosti (českých občanů) . Chtěl, aby náš peněžní systém podporoval nejvíce spořivost lidu a účelně se staral o financování výroby, ale i sám za svoji finanční účast bral odměnu ve vztahu zdravého vývoje podnikání. Systém českých 108 bank a peněžních ústavů produkoval zisky, které byly využívány na investice, rozvoj a růst životní úrovně VŠECH OBČANŮ ČSR. Politici první republiky ČSR zvýšili nebývalým způsobem životní úroveň občanů a stát byl v celosvětovém postavení mezi 10 státy světa.
Prezident Václav Havel, roce 1989 chtěl navázat na úspěšný systém hospodaření a vládnutí první republiky ČSR, když prohlásil: Sním o republice lidské, která slouží člověku a proto má naděje, že i člověk POSLOUŽÍ JI.
Jedna ze zásad ČSR v roce 1918:
Pokud podnikání nemá přiměřených výsledků (zisku), není čím splácet a neobnovuje se nezbytný kapitál. Totiž jen deposita v sejfech a tresorech se nemění, ale ta sama o sobě NIC nevynesou ! Z tohoto pohledu bude nutno se dívat na veřejné dluhy které dnešní Česká republika (1989) denně produkuje ! Proč ?
Hlava bez rozumu – baterka bez žárovky !!!
