Ve Městě Libavá, které dalo jméno stejnojmennému vojenskému újezdu se kolem armády tak nějak všechno točí. Ze svých toulek jsem se vrátil s několika fotkami a také s jednou básničkou...
---
V OUJEZDĚ
jen tak ledabyle zamáváš
a stopneš správce tankodromu
i chlapi - co v hospodě sledují mač
maj docela fest disciplínu
jedinou ženskou poznáš po tričku
a na něm českou vlaječku
A nyní k vlastní cestě. Z původního Města Libavá toho mnoho nezbylo. Kostel, větrný mlýn a několik domů. Pro toto město jsou tedy typické paneláky – jejichž původně téměř kasárenský vzhled vesměs změnilo zateplení v současné době obvyklých barvách.
Asi nejdrastičtějším urbanistickým počinem po r. 1989 bylo zboření celé jihozápadní strany náměstí. Pravděpodobně se tak stalo někdy na přelomu let 2007-2008. V místech zlikvidovaných budov byl vysázen trávník. Rovněž byly (ale to už o něco dříve, snad v roce 2006) zbořeny rodinné domky v Berounské ulici zhruba od odbočky na Starou Vodu k původnímu okraji města. V obou případech se jednalo o zchátralé, avšak nikoli neopravitelné budovy.
Takže prvně jsem se věnoval Náměstí, kde pár zbylých domů dosud zakrývá kostel Povýšení svatého Kříže.
Následně jsem se vydal směrem na Starou Vodu a trochu jsem si prošel lokalitu zvanou Předměstí Libavá. Zde se ještě zachovalo něco původních domků. V jedné stodole jsem dokonce objevil parkujícího Trabanta.
Cesta do Staré Vody nebyla nijak časově náročná. Silnice sem jsem měl poznat podle toho, že je dlážděná.
Konečně přicházím do Staré Vody. Z celé dříve kvetoucí vsi se do dnešních dnů zachoval pouze poutní kostel sv. Anny – od 90tých let postupně obnovovaný. Právě na „Svatou Annu“ se zde pořádá pouť hojně navštěvovaná potomky původních obyvatel z Německa.
Druhou největší budovou v obci býval klášter – ten stál přímo „přes ulic“ oproti kostelu. Z něho se dodneška dochovalo pouze několik fragmentů. Trochu zdi, pak studna na klášterním dvoře a trocha ze sochařské výzdoby kláštera. Z jiných staveb v obci však nebylo k nalezení vůbec nic.
