- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Bylo tomu tak v rámci mých studií na VŠ, a to studií dokonce nedokončených. Tento obávaný předmět zabíral celý jeden den v týdnu a byl zde vyžadován krátký vojenský zástřih. Ano, na celý jeden stáhla mračna a následovaly hodiny vojenského drilu.
„Nazdar soudruzi!“ – „Zdar soudruhu podplukovníku“ – zaburácelo za ranního šera v prostoru vojenské katedry. Podplukovník totiž byla na katedře nejrozšířenější hodnost a tito vyšší důstojníci zde v podstatě dosluhovali.
Ale budu pamětliv doporučení svých přátel a nebudu se zde vypisovat z konkrétních historek a příhod. Přesto si dovolím jednu poznámku.
Vojenská disciplína pochopitelně příliš nepřeje projevům emocí. Tu a tam však bylo možno se při výuce od vojáků - učitelů se setkat s určitými výjimkami, naznačujícím, že i ostříleným vojenským matadorům nic lidského není cizí.
Pro ilustraci následující „citát“ který předkládám pozornosti téměř v nezměněné podobě.
Další články autora |
Na cestě mateřstvím se potkáváme s různými výzvami. V případě výživy našich nejmenších představuje kojení ten nejlepší základ. Pokud však kojení...