Přehrada Bystřička - ekologická havárie na Bečvě

Dvě poněkud odlišná témata - jedno spíše prázdninově letní a k tomu ohlas na ekologickou havárii na Bečvě roku 2020 - kdy v souvislosti s vypuštěním závadných látek došlo k úhynu značného množství ryb.

OBSAH

Rozcestník záchranný systém a administrativa

Přehrada Bystřička a ekologická havárie na Bečvě + „obrázky z Valašska“
Rumunsko 70 tých let - ekologická havárie v údolí Geamăna, těžba mědi a výroba bronzu v idukční peci

RZA rozcestník záchranný systém, administrativa, ekologie a zdravotnictví
1/ ekologická havárie Bystřička 2020
2/ „obojí Valašsko – u Osravska a v Rumunsku.
L (3)/ lanovka Pustevny – rozcestník horské dráhy
GRo (4) ekologická havárie Baia Máre Rumunsko 2020
Cu(5) výroba bronzu v indukční peci (teritoriálně Rumunsko – Baia Máre), rozcestník metalurgie

V(6) obrázky z Valašska

6.3 Polsko
6.7 Severomoravský kraj

H (7) minipivovar Valášek Vsetín – s chirurgem v Kazachstánu
RPIV (8) rozcestník pivovary a pivní etikety

(11) TATRA Kopřivnice, Tatra Truck a.s., RAM rozcestník auto-moto
M převody mechanické
Kar (12) karavany, přívěsy
(14) Beskydy nejsou jen Moravskoslezské (odkazy)

RZA rozcestník záchranný systém a administrativa

Státní a veřejná správa a administrativa běžných plateb v domácnosti včetně energií - Blog iDNES.cz

Krátce na téma hašení a požáry - rozcestník na téma záchranný systém - Blog iDNES.cz

Registrace k očkování proti koronaviru, rezervace termínu, náhradní certifikát - Blog iDNES.cz  (téma zdravotnictví) 

telekomunikace administrativně Léta šedesát šest až šedesát devět - televizní a rozhlasové poplatky - Blog iDNES.cz

Státní a veřejná správa a současně administrativa plateb v domácnosti včetně energií - Blog iDNES.cz

Horská služba v Jizerských horách – Blog DNES.cz

Jak se připojit k internetu 5 - cyklické platby za internetové aplikace - Blog iDNES.cz

Přehrada Bystřička a ekologická havárie na Bečvě - tento příspěvek (Česká inspekce životního prostředí, vodoprávní úřady) 

soudnictví přestupků a nedbalostních záležitostí "Vsetín" Přehrada Bystřička a ekologická havárie na Bečvě - tento příspěvek (soudní přelíčení u okresního soudu Vsetín) 

soudnictví přestupků a nedbalostních záležitostí "Praha" (jak řešit televizní poplatky) Léta šedesát šest až šedesát devět - sen o Havlovi a Dubčekovi, televizní poplatky - Blog iDNES.cz

Tísňové linky

jednotné evropské číslo tísňového volání: 112

národní tísňová linka Hasičského záchranného sboru České republiky: 150

národní tísňová linka zdravotnické záchranné služby: 155

národní tísňová linka městské policie: 156

národní tísňová linka Policie České republiky: 158

národní tísňová linka Horské služby ČR: 1210

1 přehrada Bystřička a ekologická havárie na Bečvě

Nejprve krátká připomínka rekreačního pobytu obrazem

Přehrada Bystřička let sedmdesátých, hotel Klenov a restaurace „u Bušů“ (George Busch)

přehrada Bystřička – hotel Klenov, restaurace u Bušů, hotel Klenov

A dále pak k ekologické havárii...

21. 9. 2020 byl zjištěn byl únik neznámé látky, který způsobil úhyn ryb rozsáhlého charakteru. Zasažen byl úsek řeky Bečvy pod Valašským Meziříčím až po město Zasažen byl úsek řeky Bečvy pod Valašským Meziříčím až po město Hranice v celkové délce téměř 20 km. Hasiči v profilu obce Ústí (nad městem Hranice) instalovali nornou stěnu pro výlov a případnou záchranu ryb.

Ke snížení koncentrace uniklé látky v korytě toku operativně navýšilo Povodí Moravy, s.p. odtok z přehrady Bystřička od 13:00 hodin z 0,1 m3/s až na 1,5 m3/s, od dnešních 9:00 hodin je pak vypouštěno cca 0,5 m3/s.

Původce úniku neznámé látky nebyl dosud nalezen a celou událost šetří Policie ČR a příslušné vodoprávní úřady. V jednotlivých profilech řeky Bečvy i jejich přítocích byly odebrány vzorky vody a dále byly odebrány vzorky uhynulých ryb, které byly odvezeny na veterinární správu.

Současná ekologická havárie na Bečvě, po níž zůstalo zhruba 35 kilometrů mrtvého říčního koryta, není v historii řeky jediná. Vzhledem k tomu, jaké má následky, však bude největší. Rybáři odklidili kolem 40 tun otrávených ryb.

Dosud patřilo smutné prvenství havárii z podzimu 1973, kdy ze vsetínského zimního stadionu uniklo několik stovek litrů čpavku. Látka se dostala do mlýnského náhonu a odtud do Vsetínské Bečvy.

„Rybáři sbírali uhynulé ryby od Vsetína až po Bystřičku, tedy v úseku dlouhém zhruba jedenáct kilometrů. Z vody tahali i metrové úhoře,“ popsal Jiří Trenzer z Muzea regionu Valašsko.

Při likvidace havárie na řece Bečvě -  kdy v souvislosti s vypuštěním závadných látek došlo k úhynu značného množství ryb se projevily třeba následující nedostatky (poznámky na základě vystoupení senátorky za KDU ČSL) 

1. řízení a provádění prací
řízení prací, koordinace prací nejsou definovány
vymezení kompetencí mezi vodoprávní úpravy
poskytování informace veřejnosti a vodoprávním úřadům 

(v některých případech byly varovné informace předány se zpožděním jeden - někdy i čtyři dny - obcím přišla informace až druhý den kolem čtvrté)

do systému jak vodního zákona tak integrovaného záchranného systému by mělo být doplněno,. že je povinností subjektu kterému byla nahlášena havárie na vodách informovat neodkladně dotčené obecní úřady

2.instituce a jejich kompetence
vymezení kompetenci mezi vodoprávní úřady (úřady v rámci krajů)

a další instituce a organizace které se na likvidaci havárie podílely

tedy např. integrovaný záchranný systém

nebo česká inspekce životního prostředí

doplnění o  ustanovení orgánu odpovědného za provedení řádného průzkumu havárie
- česká inspekce životního prostředí
- vodoprávní úřad
- povodí
- hasiči 
- policie

vyloučení zdvojených kompetencí vodoprávních úřadů a české inspekce životního prostředí- návrh na rozdělení kompetencí a jednoznačné stanovení kdo za co odpovídá (zdvojení se projevilo například, že různé organizace například odebíraly vzorky a podobně - všechny tyto orgány nekordinovaně odebíraly vzorky - z čehož vyplynul problém - už pro velký počet vzorků - navíc odebíraných různým způsobem - vyvodit nějaké závěry)

návrh aby se primárním vodoprávním úřadem k zneškodňování havárií byl Krajský úřad - už pro jeho klíčové postavení v integrovanném záchranném systému

3. registr

návrh na vytvoření veřejného registru všech havárií na vodách(registr je sice zaveden, ale není řádně vedený a je to jen registr závažných havárií)
návrh aby se primárním vodoprávním úřadem k zneškodňování havárií byl Krajský úřad - už pro jeho klíčové postavení v integrovanném záchranném systému

4. kompetence mezi kraji

pokud událost přesahuje hranice kraje - měly by být krajské složky integrovaného záchranného systému různých krajů povinny se informovat
(například se může stát - že na části patřící jednomu kraji se používají jiné prostředky než v druhém kraji - atd) 

5. náhrady

konkrétně rybáři nemají zaručeno že dostanou vynaloženy náklady vynaložené na likvidaci čtyřiceti tun ryb -  předpolkládá se - že bude uhrazen z krajských fondů pro tyto případy - ovšem až bude nalezen viník)

6. soudní přelíčení

Společnost Energoaqua podle rozsudku vsetínského okresního soudu způsobila otravu řeky Bečvy z 20. září 2020. Trest jí však soud neuložil. Právnická osoba podle soudkyně Ludmily Gerlové není v tomto případě objektivně trestně odpovědná. Firma se však podle rozsudku při havárii mohla dopustit přestupku, věc proto soud postoupil České inspekci životního prostředí. Ředitele podniku Oldřicha Havelku soud obžaloby z otravy řeky zprostil. Rozsudek není pravomocný, soudkyně Ludmila Gerlová jej nyní odůvodňuje.
Za poškození a ohrožení životního prostředí a neoprávněné nakládání s chráněnými volně žijícími živočichy a planě rostoucími rostlinami hrozil Havelkovi jeden rok až pět let vězení, společnosti zákaz činnosti a peněžitý trest. Zmocněnec podniku Vladimír Kurka i Havelka vinu opakovaně odmítli.

Podle státního zástupce Jiřího Sachra řeku otrávily kyanidy a šestimocný chrom. Firmě Energoaqua navrhoval uložit peněžitý trest 21 milionů korun. Pro Havelku žádal podmíněný trest zhruba ve třetině zákonné trestní sazby a pokutu milion korun. Obžalovaní i jejich obhájce Jiří Obluk požadovali zproštění obžaloby. Neexistuje podle nich žádný důkaz, který by svědčil o vině společnosti a jejího ředitele.
Soud mediálně velmi sledovaný případ začal v hlavním líčení projednávat koncem ledna. Od té doby se i s pondělkem uskutečnilo 29 jednacích dní. Vypovídaly desítky svědků, soud předvolal také několik soudních znalců. Spis k případu má přibližně sedm tisíc stran.

Společnost Energoaqua spravuje tovární areál bývalé Tesly v Rožnově pod Radhoštěm na Vsetínsku, kde zajišťuje i čištění odpadních vod. Z areálu vytékají přes 13 kilometrů dlouhým kanálem, který ve Valašském Meziříčí ústí do Bečvy. Podle obžaloby se znečištění do řeky dostalo právě tímto kanálem. Zástupci firmy to odmítli. Uvedli, že první ryby začaly hynout zhruba 3,5 kilometru od této vyústi, je tedy podle nich vyloučeno, aby původcem ekologické havárie byla Energoaqua. Zapravdu jim dávají i někteří vědci a rybáři. Blíže místu úhynu prvních ryb má výusť například valašskomeziříčská chemička Deza.

Podle státního zástupce způsobila Energoaqua znečištění Bečvy jedovatými kyanidy a šestimocným chromem nejméně na 37 kilometrech řeky. Obžaloba uvádí, že to mělo za důsledek masivní úhyn více než 39 tun ryb. Otrava zasáhla řeku v úseku pod Valašským Meziříčím na Vsetínsku až po Přerov.

2 obojí Valašsko – u Ostravska a v Rumunsku

Valašsko (rumunsky: Țara Românească nebo Valahia, dříve v Polsku známé jako Multany) je historický kraj v Rumunsku , zahrnující Valašskou nížinu , ležící mezi Jižními Karpaty a dolním Dunajem . Dělí se na Muntenia (Multany) a Oltenia , ležící na pravém břehu řeky Aluta . Na svazích Karpat se nacházejí ložiska ropy . Nejvýznamějšímy městy jsou Bukurešť (hlavní město Rumunska), Ploješť (rumunsky: Ploiești , významné centrum těžby ropy), Brăila (dunajský přístav), Pitești a Craiova (hlavní město Oltenie nazívané také Malé Vaašsko ).

Ve starověku na pobřeží Černého moře vznikaly řecké osady v době římské zde byly ustanoveny dvě provincie - Thrákie a Dácie. Mnoho latinských historických dokumentů potvrzuje přetrvávání lidového latinského jazyka na Balkáně až do konce 5. století.

Vpád Slovanů a Bulharů v 7. století Způsobil způsobil, že dáko-románské, a thrácko-románské kmeny hledaly útočiště v pohořích Rodopy, Pindos, Epirus atini, kde se udržovali jako pastevci. . Jejich potomci byli později nazýváni Wallachi nebo Blachi, Vlaši nebo Maurovlaši. Původ názvu Vlach či Valach má více vysvětlení - jedno z nich jej odvozuje od gótského, starogermánského Valha – cizí. Proto se v Evropě mluví o Velšanech, Vlaších i Valaších.

V 9tém století oblast pozdějšího Valašska byla nakrátko osídlena od jezera Balchaš, později zatlačenými Ujgury na západ k Aralskému jezeru do oblasti Chazarského kaganátu. Kočovní Pečengové byli v dalších bitvách byli například kočovnými Maďary zatlačeni do Východní Evropy a v oblasti pozdějšího Valašska se objevili v 9tém století. Následně se oblast dostala dostala pod uherskou nadvládu.

Valašský stát vznikl z několika menších knížectví (především v Oltenii - tedy v Malém Valašsku ) v první polovině 14. stoletíNezávislost na Uhersku, získaná v roce 1330 v bitvě u Posady, neměla dlouhého trvání. Pád Uher v roce 1526 ukončil možnost manévrování mezi mocnými sousedy a od té doby bylo Valašsko po několik staletí podrobeno úplné osmanské nadvládě. Za rok novodobé nezávislosti Valašska je považován rok 1857, roku 1861 vyhlášen vznik jednotného rumunského státu spojením knížectví Valašsko a Moldávie.

Valašská kolonizace Beskyd?

Vídeňský filolog Franc Miklošič došel v 70. letech 19. století k závěru, že některá slova v nářečích východní Moravy mají původ v rumunštině. Na základě tohoto svého zjištění vypracoval teorii o tzv. valašské kolonizaci. Ta měla probíhat teprve od 14. do 17. století. Valašské pastýřské kmeny měly dle ní migrovat z oblasti dnešního jižního Rumunska (původní Valašsko) podél karpatského oblouku směrem na západ.

Na své migrační cestě měli Valaši postupně ztratili svůj původní jazyk, s výjimkou některých slov (bača, brynza, geleta, strunga, pajta, šafel, urda, kumhár, ogar apod.), která používají ve svém nářečí, ale zároveň si měli zachovat mnoho ze své kultury (zejména folklór, hudbu a kroje) a hospodářské zvyky, zejména chov ovcí. Na Východní Moravu snad také měli přinést i pravoslaví.

Etymologie - obor lingvistiky zkoumající původ a vývoj slov však valašskou kolonizaci z Rumunska do Beskyd považuje za překonanou. Slovo Valach bylo mnohem pravděpodobněji na obyvatele východní Moravy přeneseno jako obecné označení pastevců, horalů, nikoli jako označení etnické.

koliba

koliba (rumunština<řečtina), jednoduše zařízený přístřešek, popřípadě budova, zřizovaný na pastvinách při salašnickém způsobu chovu ovcí. Slouží k ubytování pastevců, dříve i k výrobě sýrů a ke skladování nářadí a jadrných krmiv.

hole, geograficky – bezlesé území Karpat nad 1350 m. n. m.; horské louky využívané většinou jako pastviny.

část „L“ – lanovka Pustevny, rozcestník horské a lanové dráhy

Cesty elektricé energie 4 místní rozvody – část 5 stavební výtah svépomocí, část 6 projekt ozubnicové železnice „Tři kříže Karlovy Vary“, pozemní a visuté lanovky – Blog iDNES.cz

Úzkokolejkou do České Kanady – část 6 horské dráhy v Rakousku – zubačkou na Schnneberg – Blog. iDNES.cz

Návrh na vybudování lanovky v Beskydech vznikl po říjnu 1938 - kdy v důsledku Mnichovského diktátu byly postoupeny pohraniční hory Německu. a jediné hory vyšší než 1000 metrů nad mořem v Čechách a na Moravě byly Moravskoslezské Beskydy. Jediným pohořím s nadmořskou výškou nad 1000 m, které zůstalo Čechům byly Moravskoslezské Beskydy. Pro zvýšen turistického ruchu v Beskydech bylo rozhodnuto postavit lanovou dráhu. Firma Františka Wiesnera z Chrudimi (po znárodnění podnik Transporta) vypracovala několik projektů na kabinovou lanovku na Lysou horu, Pustevny a Radhošť. Kvůli začátku druhé světové války ale nebyl konečný projekt vybrán a stavba lanovky tak nebyla realizována.

Wiesnerova strojírna se ale zabývala i technickým řešení absolutní novinky v oblasti dopravy – osobní sedačkové lanové dráhy (lanovky do té doby stavěné byly kabinové či pozemní). Návrh lanovky v Beskydech ale nezapadl a v prosinci 1939 zadal pražský Svaz lyžařů Františku Wiesnerovi stavbu sedačkové lanovky na Pustevny. Celá stavba proběhla v zimním období a v rychlém tempu, pravidelný provoz byl na lanové dráze zahájen 4. března 1940. Současně s lanovkou vznikly na Pustevnách i sjezdovky. Původní dřevěné stožáry dráhy byly přes léto 1940 za provozu vyměněny za kovové.

lanovka – obraz z antikvariátu – není vyloučeno – že jde o lanovku Pustevny

V roce 1948 převzala lanovku Československá obec sokolská a v roce 1951 Československé státní dráhy. V roce 1956 byla původní dráha demontována a nahrazena novou od podniku Transporta Chrudim. Od roku 1958 provozovala lanovku Správa tělovýchovných zařízení ČSTV, provoz druhé lanové dráhy byl ukončen na konci roku 1982. Mezi lety 1983 a 1986 probíhala stavba v pořadí již třetí lanovky v této trase (byla však mírně přeložena a v dolním úseku prodloužena). Nová dráha (výrobek podniku Tatrapoma) je v provozu od začátku roku 1987, v roce 1991 byla převedena do majetku klubu SK Skialpin Pustevny. V roce 2006 byla provedena výměna převodovky a dopravního lana.

Stavba - která sloužila jako horní stanice pocházející z roku 1937 byla kvůli špatnému stavu v roce 2016 zbořena a o rok později nahrazena novou budovou podle návrhu architekta Kamila Mrvy.

část 4 GRo ekologická havárie Geamăně Rumunsko

Nejen moravskoslezské Valašsko má problémy s ekologií. Jsou i v Rumunsku.

Když se poprvé podíváte na malebnou krajinu transylvánských Karpat v udolí Şesii s nádherně azurový jezerem, asi by vás nenapadlo, že stojíte u hrozící ekologické katastrofy. Před více jak 40 lety v údolí stála malá vesnice s názvem Geamăna, teď je zaplavena toxickým bahnem z nedalekého měďného dolu. Nad hladinu ční akorát věž kostela a mrtvé stromy. Přesto ve vesnici stále žije pár lidí. A důl nebo toxické jezero zdaleka nejsou tím, co by je na jejich situaci štvalo nejvíc.

Když v roce 1978 bylo v okolí Geamăně nalezeno obří ložisko mědi, rozhodl tehdejší diktátor Nicolae Ceaușesco o svedení odpadu do jezera, kterým zaplaví právě tuto vesnici. Vysídlili na 400 rodin, několik lidí se akorát přestěhovalo do vyšších poloh a zhruba 20 jich zde žije dál. Nejvíce je všechny trápí fakt, že pod toxickým bahnem zůstal i hřbitov, který vláda ani přes své sliby nikdy nepřesunula. Hladina jezera se každý rok rapidně zvyšuje, z kostelíka, který ještě před nedávnem čněl nad hladinu, už je vidět jen stříška věže, brzy zmizí úplně. K jezeru je pochopitelně zakázaný vstup, přesto sem čas od času přijíždí lidé, kteří touží zadokumentovat hrozbu, kterou jezero je.

Místo zeleného údolí je zde jedovaté jezero. Hraje odstíny rzi a tyrkysu. Jen kostelní věž připomíná, že tady kdysi stávala vesnice. Geamăna je symbolem ekologické katastrofy a zrůdnosti minulého režimu.

Pod hladinou barevného jezera leží domy, zahrady i hřbitov. Geamăna se v roce 1978 proměnila v obří usazovací nádrž pro odpad z největšího evropského měděného dolu. Z původní obce vystupuje nad hladinu jen špička kostela připomínající, že pod hladinou kdysi žily stovky rodin. I ta však pomalu ale jistě mizí pod hladinou.

Obyvatelé museli odejít na příkaz režimu Nicolae Ceaușesca. „Slíbili nám peníze a novou půdu, ale nic z toho jsme neviděli,“ vzpomínají ti, kteří zůstali. Přes tisíc lidí opustilo domovy, jen hrstka z nich žije dodnes na okraji kalného jezera. Bez infrastruktury, bez školy i lékaře.

Jak se rodí ekologická katastrofa

Rosia Poieni, měděný důl v Apusenských horách, obsahuje 65 procent zásob rumunské mědi. Ceausescu neváhal obětovat celou vesnici, aby je mohl vytěžit. Jezírko, které mělo sloužit k ukládání hlušiny, se rok od roku rozšiřuje o další metr. Pod nánosy červeného a modrého kalu zmizely domy, zahrady i hřbitov.

Z kdysi zeleného údolí se stal barevný toxický kráter. Voda hraje odstíny rzi a tyrkysu, ale místo potěchy pro oko přináší jed a zápach. „Každý rok vidíme, jak se kostel propadá hlouběji,“ říkají místní.

Geamăna dnes

Do oblasti se lze dostat jen po blátivých cestách, kam se běžné auto nedostane. Přesto jezero láká cestovatele a fotografy, kteří chtějí vidět unikátní důkaz lidské chamtivosti. Věž vykukující z barevné hladiny působí jako varování, že cena za suroviny může být příliš vysoká.

Dnes se mluví o Geamăně jako o vesnici duchů. Obyvatelé, kteří odmítli odejít, zde žijí v těžkých podmínkách. Přežívají na dohled od jezera, které jim vzalo minulost i budoucnost.

Vzpomínky na Geamănu ale nezmizely. Přežívají v příbězích, ve fotografiích a v pohledu na kostelní věž, která stále ještě vzdoruje nánosům bahna. „Pod hladinou je celé naše dětství,“ smutně konstatují ti, kteří se sem občas vracejí.

část 5 "Cu“ měděný důl Roșia Poieni a výroba bronzu v indukční peci

Producție de bronz România lângă sat Geamăně...

Měděný důl Rosia Poieni je velký povrchový měděný důl v centru rumunské Transylvánie, 90 km severozápadně od Alba Iulia a 484 km severně od hlavního města Bukurešti. Geograficky se důl nachází v pohoří Apuseni , 7 km jižně od řeky Arieș v obci Lupșa.

Ložisko Roșia Poieni bylo rozvíjeno mezi 50. a 70. lety 20. století v oblasti Abrud -Mușca-Bucium (Zlatý čtyřúhelník) v pohoří Metaliferi (“Krušné“) , které je součástí Apuseniských hor. V roce 2009 důl produkoval přibližně 11 000 tun mědi ročně a toto ložisko představovalo 65 % celkových zásob mědi v Rumunsku. Důl vlastní státní společnost CupruMin.

Přístup k lomu na měď Rosia Poleni (GPS 46.314722, 23.171389 ) je zajištěn po jihozápadní průmyslové silnici z údolí Cornii a po severní průmyslové silnici z údolí Mușca.

V roce 2022 představovala Roșia Poieni největší zásobu mědi a zlata v Rumunsku a druhou největší v Evropě s odhadovanými zásobami 1,5 miliardy tun rudy s obsahem mědi 0,36 %.Je obklopena eruptivními subvulkanitními miocénními horninami ( mikrodiority neboli andezity Fundoaia).

Ruda vytěžená z povrchového dolu se po přepravě drtí v gyračním drtiči a skladuje ve skladu drcené rudy, který se nachází v areálu úpravny. V roce 2009 měla úpravna projektovanou kapacitu 9 milionů tun vytěžených a zpracovaných ročně, přičemž proces probíhal na 4 technologických linkách o výkonu 7 500 tun denně. Ruda se následně zpracovává klasickým procesním postupem s dvoustupňovou fází mletí ve dvou autogenních mlýnech a ve dvou kulových mlýnech , po níž následuje flotace , která se provádí v pneumomechanických buňkách (17 m² ) , kde se získá primární koncentrát, který se následně flotuje v buňkách o velikosti 5,7 m² , kde se získá měděný koncentrát s obsahem mědi mezi 16,5 a 20 %. Koncentrát se zahušťuje v bočních zahušťovačích a filtruje se přes tlakový filtr (Larox).

rozcestník metalurgie

rozcestník metalurgie

metalurgie neželezných kovů Geologické toulky, část 3až4 RM – rozcestník metalurgie neželezných kovů – Blog iDNES.cz

Bronz je slitina, která se primárně skládá z mědi a cínu. Typický poměr je přibližně 88 % mědi a 12 % cínu, i když se přesné složení může lišit v závislosti na požadovaných vlastnostech a účelu.

Výroba bronzu, ať už moderní průmyslovou metodou nebo starověkou technikou, zahrnuje několik klíčových kroků:

Příprava surovin: Získání a příprava mědi a cínu (buď jako čisté kovy, nebo z rud, jako je kasiterit).

Tavení: Suroviny se roztaví při kontrolovaných teplotách v peci nebo kelímku. Měď se taví jako první, protože má vyšší bod tání než cín.

Legování a homogenizace: Roztavený cín se přidá k roztavené mědi a směs se důkladně promíchá (homogenizuje), aby se zajistilo rovnoměrné rozložení obou kovů a vytvořila se slitina. Během tohoto kroku se mohou přidávat další prvky, jako je hliník, mangan, nikl, zinek, fosfor nebo olovo, pro dosažení specifických vlastností, jako je tvrdost nebo odolnost proti korozi.

Odlévání: Tekutá slitina se nalije do formy (například pískové nebo keramické).

Chlazení a vyjmutí z formy: Slitina se nechá vychladnout a ztuhnout, načež se forma odstraní.

Dokončovací práce: Odlitek může podstoupit další úpravy, jako je čištění, broušení, leštění nebo svařování (pokud se odléval po částech), aby získal finální podobu a vzhled.

Bronz je tvrdší, pevnější a odolnější vůči korozi než samotná měď, díky čemuž byl v historii velmi žádaným materiálem a dodnes se používá pro výrobu nástrojů, součástí strojů, soch a mincí.

Výroba bronzu v indukční peci

Indukční pece jsou vysoce účinné pro tavení bronzu díky rychlému ohřevu – kterého je dosaženo elektromagnetickou indukcí – která probíhá mezi cívkou insukční pece a tavenou rudou mědi. Indukční pec umožňuje přesnou regulaci teploty – indukční pec má vysolou energetickou účinnost, což pomáhá minimalizovat oxidaci a udržovat integritu slitiny. Bezjádrová indukční pec je nejrozšířenějším typem pro bronz a další neželezné kovy.

indukční pec na bronz

Bezjádrová indukční pec je nejběžnější a nejvšestrannější možnost pro tavení bronzu.

Výhody: Nabízí vysokou účinnost, rovnoměrný ohřev a flexibilitu při změně typu taveného kovu. Jednoduchá konstrukce kelímku také usnadňuje kontrolu a opravy.

Použití: Vhodné pro maloobjemové aplikace, jako je výroba šperků, až po velké průmyslové slévárny pro různé bronzové slitiny (např. fosforový bronz, hliníkový bronz, křemíkový bronz).

část 6 (část „v“) „obrázky z Valašska“

Retrovycházka Valašskem má začátek v kempu u přehrady Bystřička a vede na sever přes hřeben Vsetínských vrchů do Rožnova. V malebné krajině Vsetínských vrchů byly v roce 1978 osídlených místech ještě četně zastoipeny roubenky. A jedna dětského návštěvníka potěšila velmi – neboť na větvi stromu v sousedství byla zavěšena houpačka – a to v takové výšce – že se dalo shoupnout téměř výš než byla střecha chalupy.

chalupa z houpačkou mezi Bystřičkou a Rožnovem a Brňov – Paseky

horský dřevěný větrný mlýn (mlýnek) neotáčivý

Dále zobrazen zaniklý neotáčivý mlýnek v Brňove (Brňov GPS místní části 49.4363017N, 17.9899414E) – podobný neotáčivý mlýnek se měl nacházet v nedalekém Zubří.

Sníženina oddělující Vsetínské vrchy a Moravskoslezské Beskydy se vlastně nazývá Rožnovská brázda a zde také leží dve největší města na Valašsku – Valašské Meziříčí a Rožnov pod Radhoštěm.

Rožnovská brázda – geomorfologický celek na severovýchodě ČSR v Západních Beskydech – nejvyšší vrchol Poska, 576 m. n. m. Pahorkatina až plošná vrchovina z vrstev paloogenního a křídového flyše.

Na geomorfologické mapě ČR jsou v subprovincii Česká tabule „Západní Beskydy“ její oblastí a Vsetínské vrchy (87), Rožnovská brázda (88) a Moravskoslezské Beskydy (89) místními celky této oblasti přičemž čísla v závorce jsou čísly těchto místních celků.

Rožnov pod Radhoštěm 1986

Rožnov pod Radhoštěm, město v Severomoravském kraji, na Rožnovské Bečvě; 16 318 obyvatel (1986). Průmys elektrotechnický a elektrotechniky (Tesla), strojírenský, textilní (Loana), papírenský. Rekreační a sportovní středisko. Rožnovské národopisné slavnosti, mezinárodnmí motokros. Valašské národopisné slavnosti. Valašské muzeum v přírodě. Klimatické horské lázně. Zřícenina gotického hradu.

Valašské muzeum v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm je největším skanzenem v České republice. Skanzen se tématicky člení na tři areály – Dřevěné městečko, Valašskou dědinu a Mlýnskou dolinu – v nichž v přirozené krajině stojí originální roubené stavby přenesené z terénu i kopie a rekonstrukce historických budov. K návštěvníkům všech věkových skupin muzeum promlouvá prostřednictvím expozic utvořených na základě skutečných příběhů jednotlivců nebo celých rodin v minulosti žijících a pracujících na Valašsku.

Dřevěné městečko je nejstarší částí Valašského muzea v přírodě. Rozkládá se v rovinatém terénu městského parku. Veřejnosti bylo zpřístupněno v roce 1925 a od tohoto roku se postupně doplňuje. Do jisté míry připomíná jak mohlo vypadat náměstí v Rožnově pod Radhoštěm na přelomu 19tého a 20tého století. Přenesena sem byla například rožnovská rychta - ovšem nikoliv kostel.

kostel svaté Anny (GPS 49.4625000N, 18.1494000E)

Kostel svaté Anny (GPS 49.4625000N, 18.1494000E) je volnou kopií kostelíka z bývalé obce Větřkovice (dnes součást Kopřivnice), který vyhořel roku 1887. Rožnovský kostel sv. Anny byl postaven za druhé světové války v letech 1939–1941 a vysvěcen v roce 1945. Kvůli nedostatku financí ve válečných letech nemá stavba roubenou konstrukci, rovněž interiér byl vybaven velmi jednoduše.

Valašská dědina

Valašská dědina svou členitostí připomíná podobu mnohých skutečných vesnic, rozkládajících se na úbočích Beskyd ještě na počátku 20. století.

Na severu nad Rožnovem se nachází Moravskoslezské Beskydy s patrně nejnavštěvovanější horou – kterou je Radhošť. Autobusem se dá dojet třeba na Pustevny a odtud pěšky na Radhošť.

Pustevny – pohlednice asi z 50tých let

Vycházka na Radhošť proběhla například v roce 1981.

tři dny v Zádních Beskydech – seznam.zprávy

6.3 Polsko

Polsko – ČSR po roce 1918

Poláci v území jimi nazývaném Zaolzie (Záolší) po vzniku republiky v letech 1918/19 a v období Mnichova na podzim 1938 odkazovali na skutečnost, že tam lidé polské národnosti mají většinu a ještě před českou državou bylo knížectví ve vlastnictví polských Piastovců.

Kdyby se ve výběžku dřívějšího markrabství směrem na sever (na jehož severním konci leží Moravská Ostrava) nikdy nenašlo uhlí, byla by dnešní diskuse jiná, ale ono se tam uhlí našlo, v souvislosti s tím tam vzniklo mnoho průmyslových podniků a velmi silně se tam zvýšila hustota osídlení; to vše bez ohledu na hranice. Už koncem 19. století se v oblasti Ostravy vytvořila situace, že v dřívějších dobách vytyčené hranice začaly být na překážku soudobému životu průmyslové aglomerace ostravské pánve, která po všech stránkách vytvořila soudržný celek.

Ostravsko v době první republiky. Moravská Ostrava vlastně na levém břehu Odry hraničila s Německem (Pruskem, Horním Slezskem, Hlučínskem) a na protějším břehu Ostravice se Slezskou, původně Polskou Ostravou

Polské Zaolzie 1938

Nejen Němci nebo Maďaři v období Mnichova na podzim 1938 využili situace situace - agónie prvorepublikového Československa využilo i Polsko. Po Mnichovské dohodě vojenské jednotky severního souseda vstoupily na Těšínsko. Polská nadvláda na severovýchodě země trvala necelý rok.

Hraniční závora padla, po mostě přes hraniční řeku Olši vyrazila kolona polské armády. Během deseti dnů obsadila území tehdejších okresů Český Těšín a Fryštát (dnes Karviná), zabrala i Bohumín.

mapa národností na severní Moravě a Ve Slezsku (do červena Čechoslováci, do modra Němci, do žlutá Poláci – polský zábor Záolší 1938/1939

Polsko obsadilo jak obce s převahou polského obyvatelstva, například obce na Jablunkovsku, ale také místa, kde byli lidé polské národnosti ve menšině, například v Českém Těšíně, Petřvaldu, Bohumíně, Orlové nebo v Dobraticích či na Morávce. Polská armáda obsadila i ryze slovenské obce na Kysucích a nádraží v Čadci. Skutečným cílem záboru zjevně nebylo řešení postavení polské menšiny v Československu, ale především zajištění strategicky mnohem výhodnější jižní polské hranice.

Do polských rukou přešlo sedmnáct dolů, pět koksoven a celá řada dalších průmyslových podniků. Posledním z nich byla třinecká huť, která se stala nejmodernějším a nejvýznamnějším hutním podnikem v celém Polsku.

Školství se stalo výhradně polskou záležitosti, obecní zastupitelstva, rady a starostové odvolání a nahrazeny jmenovanými úředníky polské národnosti.

Část Zaolzia připojená na podzim 1938 k Polsku byla přičleněna ke Slezskémi vojvodství.

Slezské vojvodství - Województwo sląske

Část Zaolzia připojená na podzim 1938 k Polsku byla připojena do województwa śląskiego - do okresů těšínského a nově zřízeného okresu fryštátského (do powiatu cieszyńskiego i do nowo powstałego powiatu frysztackiego) .

Slezské vojvodství – jediná autonomní správní jednotka Druhé polské republiky. Polská republika byla přes vysoký podíl národnostních menšin - zejména Ukrajinců a Němců centralizovaným unitárním státem (na rozdíl třeba od Československa - které bylo sice rovněž iunitárním státem - ale decentralizovanýn). Sídelním městem Slezského vojvodství byly Katovice. Historicky se vojvodství skládalo jednak z Rakouského Slezska (Polské Těšínsko) a jednak z východní okrajové, avšak průmyslové části Pruského Slezska - přesněji Opolska - Regierungsbezirk Oppeln.

Tedy nejprve poněkud zpět v čase k pruské provincii Slezsko a vládnímu okresu Opolsko.

V roce 1873 byl nejlidnatější a nejprůmyslovější část Opolska Bytomský okees - Beuthen Kreise Bytomský okres rozčleněnan do čtyř nových okresů ( Kreise ):

u Bytom ( Beuthen O.-S. )
Katovice ( Kattowitz )
Tarnowitz
Zabrze ( Zabrze )

Vedle Porůří se jednalo o nejprůmyslovější oblast Německa - a především těmito průmyslovými okresy procházela nově vytýčená německo-polská hranice z roku 1921.

Po výsledcích referenda a rozdělení Horního Slezska mezi Prusko a Polsko v letech 1921/22 bylo k Polsku - Slezskému vojvodství přičleněny....

městské okresy ( Stadtkreise ) piva
Katovice ( Kattowitz )
Królewska Huta (Královská huť, německy Königshütte) dnešní město Chorzów,
zemské (venkovské) okresy (Laksidere)
Pszczyna
Rybnik (s výjimkou několika obcí)
K Polské republice se připojil také téměř celý Tarnowskohorský okres , většina Lublinského okresu a také malé části Toszek-Gliwického , Zabrzského, Ratibořského a Bytomského okresu bez hlavních měst .

Slezské vojvodství bylo ustanoveno v 1920, de fakto existovalo až od roku 1922 kdy byly zohledněny výsledky německo-polského referenda o Hornim Slezsku. Zákon nabýval účinnosti (podle svého článku 45) dnem převzetí území Slezského vojvodství Polskou republikou. V roce 1939 po německé okupaci Polska Polsko jako stát bylo zrušeno a s ním de facto zaniklo Slezské vojvodství. Po osvobození na jaře 1935 bylo Slezské vojvodství sice znovu potvrzeno . V roce 1945 byla autonomie formálně zrušena.

Organický statut Slezského vojvodství byla v podstatě regionální ústava a obsahovala zásady samosprávy v Horním Slezsku a polském Těšínském. Ústava byla přijata v roce 1920 ještě před před polsko-německým plebiscitem o většinu Horní Slezska v roce 1921 a měla zjevně vliv na vcelku příznivý výsledek plebiscitu pro Polsko.

Pravomoci Slezského parlamentu

Autonomie Slezského vojvodství vycházela vstříc přededevším německé menšině v Horním Slezsku. Mimo jiné slezská ústava obsahovalaa právní předpisy opoužívání polštiny a němčiny jako úředních jazyků.

Statut zřídil jednokomorový Slezský sejm se 48 členy , který volil pět členů Vojvodské rady - delšími členy vejvodské rady byl vojvoda a jeho zástupce - což byli ovšem státní úředníci jmenovaní prezidentem republiky. Vojvodská rada byla v podstatě vláda Slezského vojvodství. Vojvoda měl právo pozastavit usnesení rady, která byla v rozporu se zákony nebo překračovala její pravomoci. V takových případech vojvoda věc předkládal k řešení Nejvyššímu soudu ve Varšavě.

1939

Situace na Ostravsku po 15. březnu 1939 byla specifická a lišila se od zbytku Protektorátu Čechy a Morava. Region byl kvůli svému strategickému průmyslovému významu (uhlí, železárny) a podílu německého obyvatelstva byl klíčový pro německý zbrojní průmysl a tvořil ze sousedním Horním Slezskem eden provázaný hospodářský prostor,.což vedlo k rychlému zavedení přísnějšího režimu a lístkového systému.

Polsko 1939 – 45

Po bitvě o Polsko – která probíhala v září 1939 měli Poláci pocit většího bezpečí ve velkých městech – zejména vee Varšavě. Polsko jako stát zcela zaniklo. Převežně západ území Polska byl připojen přímo k Německu – na území s většinovou polskou populací byl vyhlášen Generální Gouvernement (na rozdíl od Čech a Moravy – bez jakéhokoliv podílu, ani loutkového na veřeejné správvě). Východ Polska – s převládající populací Ukrajinců a Bělorusů začala obsazovar Rudá armáda – a bylo vyhlášeno příčlenění těchtoúzemí k USSR a BěSSR.

Warzsawa a jednotka Wehrmachtu v době svátku – fiktivně umístěná do Polska

bitva o Polsko a četař Kurt Wolf (původně z Olomouce vv polské armádě – album na FCB

Těšínsko

Těšínsko bylo na podzim začleněno do Katovického vládního obvodu v rámci říšské provincie Horní Slezsko (Oberschlesien), nikoliv do Protektorátu. Části Ostravska (zejména Těšínsko a okresy Bílsko, Žywiec) tak spadaly přímo pod správu z Katovic. Němci rovněž zneužívali polské dělníky ze sousedního Generálního gouvernementu na nucené práce v ostravských dolech a hutích. Slezská Ostrava zároveň sloužila jako tranzitní uzel pro transporty směřující na východ do vyhlazovacích táborů (např. do blízké Osvětimi, která ležela právě v přičleněném Horním Slezsku).

pomezí Böhmen und Mähren, Oberschlesien, General Gouvernment a Slovenská republika (centroid přiblžne Moravská Ostrava)

Koncentrační a vyhlazovací tábor Osvětim (Auschwitz) se nacházel na území Polska, které bylo po německé okupaci v roce 1939 anektováno a začleněno přímo do říše - rovněž do provincie Horní Slezsko, vládní obvod Katovice (nikoliv do Generálního gouvernementu). Přestože ležel těsně za hranicí, byl úzce propojen s okupační správou v Generálním gouvernementu (centrem v Krakově).

Původní tábor Auschwitz I byl založen v bývalých kasárnách ve městě Osvětim (německy: Auschwitz, polsky: Oświęcim) přibližně šedesát kilometrů západně od Krakova na území provincie Slezsko.

alespoň jeden osud vězně Moravská německojazyčná literatura – část 2 Hugo Sonnenschein – Blog iDNES.cz

Varšavské povstání

Varšavské povstání 1944 – povstalecké vedení 2. října 1944 odmítlo kapitulovat. Němci se pokusili vysídlit z města veškeré obyvatelstvo...

Těšínsko po roce 1945

Když v květnu 1945 nacistické Německo padlo, hranice se posouvaly, mapa Evropy se překreslovala a československá administrativa cítila, že nastal čas na reparát za ztracenou Podkarpatskou Rus. V Praze padlo rozhodnutí. Těšínsko si vezmeme zpět, a pokud to půjde, tak ještě větší část než při vzniku republiky.

Československé velení rozehrálo vysokou hru. Naše armáda neměla obsadit jen Těšínsko. Měla pokračovat i do dalších příhraničních oblastí, jako byly Kladsko nebo Ratibořsko, které historicky patřily k českým zemím, ale po válce je velmoci přisoudily Polsku. Do akce se měla zapojit nejen tanková brigáda, ale i špičkově vyzbrojení veteráni ze západní fronty.

Poláci na československý průnik reagovali velmi rychle. Nejprve podali diplomatický protest a začali k Těšínsku směřovat vlastní elitní jednotky. V prvním sledu nasadili celý tankový sbor, elitní pěší divizi a silné letectvo.

Polská armáda mezitím připravila vlastní plán na násilné obsazení československé části Těšínska s kódovým označením „Burza 333“. Počítalo se v něm s tím, že celý region připadne Polsku. Začátek polského protiútoku byl stanoven na 18. června. Tanky na obou stranách měly nabito, vojáci v zákopech prsty na spouštích. Čekalo se jen na rozkaz.

Situaci v regionu přitom pečlivě sledovala sovětská armáda, která zde měla hlavní slovo. Právě její zásluhou byla polská operace „Burza 333“ na poslední chvíli zastavena. Obě znepřátelené strany dostaly rozkaz, aby se dostavily na diplomatická jednání do Moskvy. Stalin si nepřál, aby se jeho nové satelity navzájem příliš oslabily. Potřeboval je v plné síle pro případný konflikt se Západem.

Poláci ale se snahou ovládnout celý region nepřestali. Začali vést tajnou válku. Její výraznou postavou byl major Stanisław Mazurek, který z polské části Těšína celou operaci koordinoval. Sledoval jediný cíl – připravit půdu pro připojení celého Těšínska k Polsku.

Mazurkovi lidé zaplavovali region letáky a šířili protistátní propagandu. Atmosféru strachu a nejistoty přiživoval i rozhlas z Katovic, který útočil na československou správu. Češi na to reagovali velmi popudlivě a jakýkoli projev polského sebevědomí v československé části Těšínska vnímali jako snahu připojit území k Polsku.

Bizarním momentem krize byl pokus polského Červeného kříže vyslat na Těšínsko kolonu s potravinovou pomocí. Československé úřady to vnímaly jako čirou provokaci a snahu ukázat neschopnost Prahy postarat se o své obyvatele.

Spor o Těšínsko se stal i kartou v boji o moc v Praze, kde se rozhodovalo, kdo ovládne celou republiku. Osud polské menšiny používaly jednotlivé strany jako politickou zbraň.

Vstřícný postoj k Polákům zaujali jako jediní komunisté. Nebyla to však láska k sousedům, ale chladný kalkul. Díky polským hlasům KSČ na Těšínsku masivně posílila. Poláci se zase díky členství v komunistické straně dostávali k funkcím v národních výborech.

Naopak nejtvrdšími odpůrci polské menšiny byli národní socialisté, kteří byli považováni za hlavní oporu prezidenta Beneše. Jejich představitelé veřejně tvrdili, že Poláci jsou stejně neloajální jako sudetští Němci nebo Maďaři. Podle jejich logiky byla polská menšina jednou z hlavních příčin rozpadu předválečného státu v roce 1938. Požadovali proto, aby Těšínsko bylo od těchto „nespolehlivých živlů“ zcela očištěno. Komunisty potom obviňovali, že se bratříčkují s nepřítelem.

Bojová pohotovost na obou stranách trvala až do konce července 1945. Naši vojáci museli na hranicích čelit polským provokacím, výhrůžkám a neustálému napětí. Podobná situace panovala i na slovensko-polské hranici. Atmosféra byla tak hustá, že stačil jediný nervózní výstřel a všechno se mohlo sesypat jako domeček z karet.

Diplomatická jednání byla zahájena v srpnu 1945 a okamžitá hrozba války pominula. Vyjednávání ale bylo tvrdé a zdlouhavé – definitivní tečku udělal až podpis československo-polské spojenecké smlouvy v březnu 1947. Smlouva obsahovala i protokol o právech polské menšiny.

Nebyl to však mír z přesvědčení, spíš „rozpačité spojenectví“ vynucené Moskvou. Polský velvyslanec v Praze dál bojoval za práva krajanů, ale po únorovém převratu na začátku roku 1948 začala Varšava o Poláky v Československu ztrácet zájem. Důležitější než národnostní spory se pro oba prosovětské režimy stala loajalita k Moskvě.

(Médium.cz, Přemysl Strážný - upraveno)

6.5 P Polsko – kultura

Pawel Hulka – Laskowski

Pawel Hulka-Laskowski25.6. 1881 až 29. 10. 1946) polský spisovatel, publicista a překladatel českého původu; přeložil Švejka, Babičku, Čapkovu trilogii ajj., psal o české literatuře i kultuře. Válečné vzpomínky v knize Księżyc nad Cieszynem (Měsíc nad Těšínem)

Księżyc nad Cieszynem to wydana w 1946 roku autobiograficzna powieść Pawła Hulki-Laskowskiego. Dzieło to jest kontynuacją „Mojego Żyrardowa“ i zawiera wspomnienia autora z czasów II wojny światowej, kampanii wrześniowej oraz dni wyzwolenia. Książka wbrew tytułowi dotyczy głównie Śląska Cieszyńskiego i Żyrardowa.

Polsko po 1949

stanoviska Polska k vojně na Ukrajině

Kdy vypukl konflikt na Ukrajině?

Diplomatická jednání, do nichž se zapojoval i Západ, nevedla ke zmírnění napětí. Rusko již koncem března 2021 začalo přesouvat značnou část svých vojenských sil na hranici s Ukrajinou, což takřka po celém světě vyvolávalo obavy. Kreml však do posledních chvil rozsáhlou invazi kategoricky popíral. 21. února 2022 Rusko uznalo nezávislost obou separatistických republik na východě Ukrajiny (což jsou Doněcká lidová republika a Luhanská lidová republika) a ruská vojska vstoupila na Donbas. ..

Kiedy zakończy się wojna? Czego uczy nas historia? Jak powinno w szkołach uczyć się historii i czy polskie kino historyczne stoi na wysokim poziomie? Odpowiedzi na te i wiele innych pytań pojawią się w drugim odcinki programu Patrycjusza Wyżgi - „didaskalia“. Gościem jest dziennikarz, historyk, osobowość telewizyjna, ikona telewizji - Bogusław Wołoszański

Szpiedzy rosyjscy w Polsce
Wojna konwencjonalna w XXI wieku
Niemieckie czołgi z białymi krzyżami w Ukrainie
Jakie wnioski można wyciągnąć z wojny w Ukrainie?
Co by się wydarzyło, gdyby Polska w 1939 roku dostała takie wsparcie jak dziś Ukraina?
Co by było gdyby nasze relacje z Niemcami w 39 roku były lepsze?
Zagadka śmierci Generała Sikorskiego

Bogusław Wołoszański: „Putin kopiuje metody Stalina“ https://www.youtube.com/watch?v=JRef5f_8S-U

video 2

„Nie róbcie tego, bo zawetuję!“ tak wygląda prawdziwa władza prezydenta - Aleksander Kwaśniewski https://www.youtube.com/watch?v=zsQAnSlRkyk

Prezydent Kwaśniewski kończąc drugą kadencję miał chyba 75% poparcia. Zaczynał mając 42 lata, najmłodszy wtedy prezydent i prawie 50% przeciwników i potrafił tak prowadzić swoją politykę, że zjednał sobie wielu z nas. Można? Można!!!

Prezident Kwaśniewski, který končil své druhé funkční období, měl 75% podporu. Začínal ve 42 letech, tehdy byl nejmladším prezidentem a měl téměř 50% podporu svých oponentů. Podařilo se mu provádět svou politiku způsobem, který si ho mnozí z nás získali. Dokážete to? Dokážete to?

6.7 Severomoravský kraj

Severomoravský kraj v letech 1960– 1990 a zahrnoval severní Moravu a celé České Slezsko s městy Ostrava, Olomouc a Opava.

Severomoravský kraj vznikl roku 1960 – kdy bylo deklarováno vybudování socialismu v Československu – název státu byl změněn na Československá socialistická republika.

Československá socialistická republika byl oficiální název Československa od 11. července 1960 do 29. března 1990. Dne 11. července 1960 byla přijata Ústava Československé socialistické republiky, nahrazující Ústavu 9. května z roku 1948.

Zákon o územním členění státu byl přijat Národním shromážděním Československé republiky dne 9. dubna 1960 a vyhlášen ve Sbírce zákonů pod č. 36/1960 Sb. Účinnosti nabyl 11. dubna 1960.

V České republice byl zákon z dubna 1960 prakticky omezen roku 1990 – de jure však zrušen novým zákonem o územně správním členění státu dne 1. ledna 2021.

Zákonem o územním člení státu z dubna 1960 byla provedena územní reorganizace krajů a okresů. Národní výbory byly reorganizovány v souladu s novým územním členěním. Zákon dále upravoval postup změny území či sídla kraje, okresu a hlavního města Prahy. Například v oblasti severní Moravy byl k dubnu 1960 zrušeny Ostravský nebo Olomoucký kraj - a ustanoven Severomoravský kraj.

Hlavní město Praha bylo podle tohoto zákona samostatným územním celkem, který nespadal do žádného z krajů. Hlavní město bylo členěno na obvody - v administrované obvodními národními výbory - které odpovídaly okresním národní výborům v krajích. Od roku 1968 bylo obdobnou samostatnou územní jednotkou také hlavní město Slovenska Bratislava, která od té doby rovněž nespadala do žádného kraje a byla členěna na obvody.

Severomoravský krajbyl významnou průmyslovou oblastí republiky díky ložiskům uhlí a soustředění těžkému průmyslu. PSČ v této oblasti obvykle začínají číslicí 7.

Po listopadu 89 – na začátku roku 1990 byly Krajské národní výbory zrušeny – vetšina jejich pravomocí přešla na Okresní národní výbory - a kraje (jako územní jednotka státní správy) z roku 1960 se již na většině dokumentů státní správy nevyskytují - nicméně u řady organizací - jako například zdravotnictví (krajský ústav národního zraví).

1992/93... Po rozdělení Československa – a vyhlášení samostatné ČR – a následných sporech a průtazích ohledně ustanovení vyššíích územně samosprávných celků byl bývalý Seveveromoravský kraj (ve smyslu samosprávy zrušený již od jara 1990 – nicméně de jure existující jako územní celek státní správy ) – tedy Severomoravský kraj svým územím alespoň teoreticky nadále existující jako celek státní správy – rozdělen mezi vyšší územně samosprávné celky Moravskoslezský, Olomoucký a Zlínský kraj. Kraj hraničil s Polskem a Slovenskem a nabízí rozmanitou krajinu od horaté oblasti po úrodné roviny. PSČ v této oblasti obvykle začínají číslicí 7.

Moravskoslezský kraj (respektive původním názvem Ostravský kraj) byl zřízen spolu s dalšími samosprávnými kraji na základě článku 99 a následujících Ústavy České republiky, ústavního zákona č. 347/1997 Sb., o vytvoření vyšších územních samosprávných celků, který stanoví názvy krajů a jejich vymezení výčtem okresů (území okresů definuje vyhláška ministerstva vnitra č. 564/2002 Sb.) a pro vyšší územní samosprávné celky stanoví označení „kraje“. Kraje definitivně vznikly 1. ledna 2000, samosprávné kompetence získaly na základě zákona č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), dne 12. listopadu 2000, kdy proběhly první volby do jejich nově zřízených zastupitelstev. Název krajů byl sice stanoven zákonem – ale krajská zastupitelstva měly v kompetenci název změnit – nově tedy název kraje zněl Moravskoslezský kraj.

K 31. prosinci 2002 zanikly okresní úřady a samosprávné kraje (Moravskoslezský, Olomoucký...) se pro účely státní správy od 1. ledna 2003 dělí na správní obvody obcí s rozšířenou působností, ty dále na správní obvody obcí s pověřeným obecním úřadem. Kromě bývalých okresních měst vykonávají rozšířenou státní správu ještě tato města: Bílovec, Bohumín, Český Těšín, Frenštát pod Radhoštěm, Frýdlant nad Ostravicí, Havířov, Hlučín, Jablunkov, Kopřivnice, Kravaře, Krnov, Odry, Orlová, Rýmařov, Třinec, Vítkov.

2021 - v České republice byl de jure Severomoravský kraj z dubna 1960 zrušen novým zákonem o územně správním členění státu dne 1. ledna 2021.

část 7 (část H) minipivovar Valášek Vsetín – chirurgem v Kazachstánu

Rodinný minipivovar Valášek. Dolní Jasenka 190, 75501 Vsetín, Česko ... GPS. 49.3425222N, 17.9934475E.

Rodinný minipivovar byl vybudován s odkazem na tradici vaření piva na Valašsku. Ať již to bylo pivo vařené doma nebo od roku 1663 v místním pivovaru ve Vsetíně na ulici 4.května, který jak pamětníci se slzou v oku vzpomínají produkoval velmi dobré pivo. Zmíněný pivovar byl uzavřen, tak jako spousty dalších menších pivovarů z ekonomických důvodů,v době, de se výroba piva koncentrovala do velkých pivovarů. Nový minipivovar Valášek nebyl koncipován tak, aby těmto gigantům konkuroval co do objemu výroby, ale aby vyráběl pivo s vynikající kvalitou!

V místech kde nyní stojí náš minipivovar jak pamětníci vzpomínají , stálo pohostinství již od roku 1920. Pohostinství bylo oblíbené mezi Vsetínskými obyvateli, přesto roku 1982 byl pak tento celý objekt pohostinství tehdejší vládnoucí garniturou uzavřen a po zchátrání stržen. Pozemek pak dlouhou dobu nebyl nikým udržován a zarůstal travou.

Provoz pivovaru byl slavnostně otevřen před vánocemi v roce 2002, zahájení bylo spojeno i se slavnostním ochutnáváním prvního piva, které se točilo zdarma, návrh Valášek vybrali přímo občané.

V lednu 2003 bylo starostou města Vsetína Jiřím Čunkem uděleno „právo várečné“. Při této příležitosti byl pak slavnostně převezen koňským povozem symbolicky poslední sud piva z prostoru starého pivovaru na jehož tradice se tímto chce navázat.

MUDr Marin Ondrášek - vojenský chirurg

Vyprávění lékaře, sportovce a hudebníka o jeho pobytu v západokazašské oblasti Aksaji. Pracoval jako chirurg a často vyjížděl na kole podívat se po okolních vesnicích. Rád se seznamoval s místními obyvateli, přátelil se s nimi a přikládal prst na tep života v Kazachstánu. Zajímavé i vtipné čtení prokládané fotografiemi.

v 18ti skončila v Gulagu v Kazachstánu – seznam.zprávy

rozcestník pivovary a pivní etikety

část 8

Nový Jičín Neutitschein

Bartošovice, obec v Severomoravském kraji okres Nový Jičín; °695 obyvatel (1980); GPS 49.6688422N, 18.0546072E. Průmysl strojírenský.

část 9

automobilka TATRA

Tatr BETA Devadesátá leta přinášela v Československu řadu projektů, které byly mnohdy unáhlené a nedomyšlené. K nim se dá počítat také vůz Beta, který původně vznikl jako užitkový elektromobil v jednom závodě plzeňského strojírenského gigantu Škoda. Nakonec se vyráběl v pobočném závodě Tatry Kopřivnice v Příboru. Tam, kde se předtím po desetiletí montovaly Tatry 603 a 613. Deník.cz historie malé dodávky Tatra Beta

část 10 "M“

převody mechanické

část 11

karavany, přívěsy

14 Beskydy nejsou jen Moravskoslezské

tři dny v Zádních Beskydech – seznam.zprávy

Za začátek oblouku Beskyd na západě lze považovat Moravskoslezské Beskydy a na opačné straně - na východě to jsou Nízké Beskydy na pomezí Východního Slovenska a Haliče.

Pogórze Rożnowskie je pohoří s mnoha výraznými hřebeny a vrcholy, lesy, polemi a loukami, součást Pogórza Karpackieho. Vymezeno je na západě hlubokou dolinou řeky Dunajec, za kterou pokračuje Pogórze Wiśnickie a Beskid Wyspowy, a na východě dolinou řeky Biała, za kterou se zvedá Pogórze Ciężkowickie. Na sever pohoří klesá k městu Tarnov, na jihu přechází do Nízkých Beskyd. Název pohoří je odvozen od rekreační obce Rożnów [Rožnuv], podle níž je pojmenovaná i zdejší přehrada na Dunajci. Ve vsi Rożnów najdeme dřevěný kostel i zříceninu zhradu. V pohoří se zvedá několik samostatných masivů hor. Nejvyšší horou je Dąbrowska Góra (583 m) čnící nad jižním okrajem přehrady Jezioro Rożnowskie. Pogórze Rożnowskie bývá občas uváděno přímo jako součást pohoří Pogórze Ciężkowickie, ne jako samostatná jednotka.

Jezioro Rożnowskie GPS 49.7348225N, 20.7078653E

Jezioro Rożnowskie GPS 49.7348225N, 20.7078653E - přehradní nádrž na Dunajci v Polsku u města Rożnow; 16, 0 km2; hydroelektrárna (kapacita 50MW), rekreace, vodní sporty.

Slovenské Beskydy

Kam zmizely Slovenské Beskydy? Na starších mapách se na severozápadě Slovenska, v oblasti kolem Oravské přehrady bylo možno setkat s pohořím s názvem Slovenské Beskydy. Jenomže nověji toto název pohoří jakožto geomorfologický pojem zcela vymizel, spíš se používá název Kysúcke Beskydy.

Slovenské Beskydy geologicky Geologické toulky – část 3 horopis – Blog iDNES.cz

Nejvyšší horou Slovenských Beskid je Babia hora a Vlci pod Babí horou je zase název knihy – z níž je alespoň obálka může být povědomá.

obálka knihy Vlci pod Babí horou

Rodo Moric: Vlci pod Babí horou. Lovecké povídky - jakoby sepsané myslivcem Bohdanem - jehož revír se nachází poblíž Babí hory na Oravě. Povídky jsou rozčleněny do dvou cyklů, nazvaných „Z myslivecké brašny“ (což by měly být více lovecké povídky) a „Slunce svítí na Májov“ (kde by zase měly být líčen spíš kolorit kolem lesa - třeba nevraživost lesníků a pytláků. Obálku knihy a doprovodné kresby vytvořil Mirko Hanák.

na polici
několik knih
mezi nimi
Vlci pod Babí horou
jenže
to bys chlapče nečekal
Babia hora
není u Babic
až budeš větší
tak to možná pochopíš
když jsme se po letech
zastavili v Kysuci
tak jsem se zvláštně pousmál

Východní Beskydy

Nejvíc na východě to jsou Nízké Beskydy na pomezí Východního Slovenska a Haliče.

dřevěný kostelík někde ve Východních Beskydech

Beskyd Wyspovy – tumblr.com