Asi nejpovědomější informace o jisté přítomnosti muslimů a islámu v českých zemích jsou jsou v souvislosti s emigrací - či spíše imigrací z tradičních islámských zemích po roce devadesát.
Islám na Moravě
Aktuálně se jedná především o islám imigrace.
Ale o staletí dříve byly poměrně intenzívní tlaky - aby se i například Morava stala ne-li většinově islámskou zemí, tak alespoň zemí řízenou podle islámského práva.
Pro úplnost alespoň krátká zmínka o závěrečné třetině 19. století, a počátku 20. století - kdy byla Rakousko - Uherskem anektována Bosna a Hercegovina - české země se znovu dostaly do přímějšího kontaktu s islámem - což se týkalo především armády - kde se setkávali příslušníci různých konfesí.
přelom 19 a 20 . století
Rakousko - Uhersko a Bosna a Hercegovina
V českých zemích s ornamentikou a architekturou inspirovanou orientem setkávat přibližně od počátku 19. století - v souvislosti s nastupujícím novým slohem - romantismem - prostoupeným v různých tvůrčích sférách - od architektury po hudbu a literatury. Známý je třeba minaret v zámeckém parku v Lednici - další, již méně honosná napodobenina minaretu by se měla nacházet při zámku Lnáře - ale podobné stavby vznikaly i na dalších místech. Třeba nábřeží ve Světlé nad Sázavou přidává na zajímavosti Turecký pavilón.
S islámskou kulturou je ovšem možno se setkat i zprostředkovaně – například na různých kulturních festivalech – jako například Měsíc autorského čtení „MAČ“ v Brně. Turecko bylo hostem během ročníku 2018. Z různých vystoupení které zde zazněly alespoň vlastní drobnost: „tropický motýl Ibrahim, jakoby potvrdil, že konec léta je opravdu turecký“.
"Pravý" islám na území Rakousko - Uherska (a nepřímo i do Českých zemí formou imigrace) přibyl až v souvislosti s Rakousko - Uherskou okupační správou země Bosna a Hercegovina (která byla i po obsazení rakousko-uherským vojskem formálně součástí Turecka jako Vilájet Bosna) a formálně bylo toto území Habsburskou monarchií anektováno až v roce 1908. V Českých zemích byl ovšem počet muslimů nevelký- a po nejvíce se příslušníci různých národností a konfesí setkávali například v armádě. Za první světové války se třeba v armádě bylo možno setkat nejen s postem polní kurát, ale i posty polní rabín a pravděpodobně i polní ímán. V zajateckém táboře Podhrad na Chebsku je pak doložena i polní mešita.
ilustrace výše: jedna malá mešita jako hřbitovní kaple v Olomouci, jako podklad krajina v Čečně
16. století
počátek novověku - Osmanská říše
Asi nejráznější byly tyto tlaky v souvislosti s Tureckým vpádem do Uher na počátku 16tého století - počínajíc bitvou u Moháče. Vojenský tlak Osmanské říše o pár desítek let později přesáhl uherské hranice a muslimská vojska zaujala postavení před Vídní a přes hřebeny Karpat pronikala i na Moravu - dokonce i do Slezska. Asi nejohroženější byla krajina zvaná Slovácko - která v jistém smyslu inklinovala k Uhrám.
Z tureckých manévrů na Moravě alespoň situace u města Strážnice...
1594 Moravský zemský sněm vydal pokyn k opevnění ohrožených míst a měst - a zejména na nejvíce jihovýchodní Moravě "Opevnění má být budováno bez všelijakých okras - a za co nejnižších nákladů".
Shodou okolností byl majitel strážnického panství Jan III. ze Žerotína jmenován hlavním vojenským velitelem Moravy a podle nařízení opevňoval pohraniční města. Tehdy bylo dobudováno opevnění Strážnice. Stará strážní věž byla důkladně přestavěna a zvýšena. Celé město bylo obehnáno valem a vodním příkopem. Třeba kolem města Strážnice bylo vystavěno opevnění - kde se zděné brány a bašty střídaly s narychlo postavenými palisádami na valech z jílu a vápna.
1594 Moravský zemský sněm vydal pokyn k opevnění ohrožených míst a měst - a zejména na nejvíce jihovýchodní Moravě "Opevnění má být budováno bez všelijakých okras - a za co nejnižších nákladů". Tak se přihodilo - že třeba kolem města Strážnice bylo vystavěno opevnění - kde se zděné brány a bašty střídaly s narychlo postavenými palisádami na valech z jílu a vápna.
Palisády byly budovány rovněž v karpatských průsmycích - k obraně se plánovalo využít i vodních toků - zejména řeky Moravy.
Město Strážnice nakonec turecký nápor neustálo - ale městské radě s tureckým vedením podařilo dojednat výkupné proti odchodu vojsk zvané výpalné - neboť dobývaní měst zpravidla doprovázely i požáry - jako i v případě Strážnice. Alespoň bylo zabráněno aby oheň zasáhl i vnitřní město.
Přestože Turci jako válečníci byli velmi obávaní - v některých ohledech však nevycházeli hůř než než jejich středoevropští protivníci křesťanských armád - ba právě naopak.
Jednak vztahy mezi vojáky byly považovány za lepší nebo alespoň rovnější než u vojáků křesťanských vládců. Dále ani chování tureckých vojáků k zajatcům nevycházelo zas tak nepříznivě. Samotné zajetí trvalo poměrně krátce - i když se zajatci se de rodné země již zpravidla navraceli - bylo poměrně časté - že svému řemeslu - či profesi mohli věnovat i na území Osmanské říše - a není vyjímkou, že ze svého oboru měli větší prospěch - než by tomu bylo doma.
Osmanský vpád na Moravu – třebaže Turci pronikli až do Slezska – vítězstvím neskončil - takže lze předpokládat že verše koránu při pobožnostech se ozývaly pouze z polních modliteben při vojenských táborech.
13. století
Tataři na Moravě
Během 13. století Evropu postihl jeden z nejpustošivějších vpádů z Asie – konkrétně z Mongolska, který původně vycházel z popudu věhlasného vládce Čingischána (i když na Moravu dorazila až generace jeho nástupců).
Přísně měřeno – Mongolsko nelze považovat za typicky islámskou zemi – konfesně lze zařadit do okruhu budhismu – i když část mongolských bojovníků – tehdy poněkud zkomoleně označovaných jako „Tataři“ se v průběhu času se islamizovala. „Tataři“ pronikaly do Evropy na koních malého vzrůstu, ale velmi rychlých a obratných – a byly tedy velmi obtížným soupeřem. Dále bylo pro Mongoly–Tatary typické, že dobytá města – zejména ve východní Evropě sice byla vypleněna – ale města nebyla využívána jako zázemí – ubikacemi invazních bojovníků se staly polní tábory.
Rozhodujícím rokem byl rok 1241. Tataři se tehdy pokusili vtrhnou do Čech přes Slezsko. V Čechách tehdy vládl král Václav II. – a byla to jeho vojska – která čelila tomuto velmi obtížnému nepříteli. Bitva u Lehnice skončila pro česká vojska porážkou, v následné bitvě u Kladska se podařilo alespoň přesměrovat postup Tatarů směrem na Moravu – a je předpokládána nějaká rozhodující bitva na Moravě – pravděpodobně u Olomouce – i když přesná lokalizace a průběh bitvy v pramenech nejsou zaznamenány – vše nasvědčuje že na Moravě proběhla nějaká rozhodující bitva s kočovnými Mongoly – neboť jejich postup Evropou byl zastaven – a jejich říše se začala zmenšovat směrem na východ – k výchozímu území.
,
6. století
„druhé“ stěhování národů
Není vyloučeno, že verše Koránu mohly zaznívat na Slovensku (a ze Slovenska na Moravu není daleko) i ve velmi ranném období islámu – tedy v šestém století. Tato informace se opírá o jeden dávný pořad – který se zabýval dějinami Slovenska v takzvaném „barbarském“ období – mezi starověkem a ranným středověkem. O který národ či etnikum však mohlo jít – to je již hádanka.
Malá odbočka. Poměrně dominantním etnikem ve zmíněném „barbarském“ období ve středovýchodní Evropě byli Avaři. Jenomže národů s názvem Avaři je po vícero – a pravděpodobně Avaři v dnešním Dagestánu nemají mnoho společného s Avary, jádrem jejichž říše se v šestém století stala Panonie. Z důvodů odlišení se také používá označení LžiAvaři. Vpád Avarů ze stepí Asie v šestém století znamenal téměř takové pustošení jako o více jak století před tím vpád Hunů. Avaři se pokusili dobýt Constantinopol – jejich vpád byl doložen i v Itálii. Nicméně jádrem Říše Avarů se stala Panonie a hlavním městem Sirmium – neboli Srbská Mitrovica. Avaři ovšem měly velmi orginální organizaci státu – a dva vládce – jednoho vojensky-správního a druhého duchovního. S Avary se do střední Evropy dostali ovšem současně i Slované – kteří nejprve koexistovali s Avary v jakémsi područí. Vlastně z rozepří mezi Slovany a Avary s v následujícím století se utvořila Sámova říše.
Ale zpět k Islámu. V šestém století dosáhl územního maxima Arabský kalifát. Kalifát se táhl od Pyrenejského ostrova přes Afriku až po Kavkaz. Směsice národů na Kavkaze byla a je opravdu pestrá – poněkud specifickou historii mají ovšem Arméni – třeba už tím, že Arméni jsou jedním z prvních národů který přijal křesťanství a navíc obřady a chrámy se obdržely v takřka původní podobě. Nicméně s postupující islamizací nemalá část Arménů měla (dle většinového názoru) odpadnout k islámu – a islamizovaní Arméni byli následně nuceni opustit vlast. Kde islamizovaní Arméni skončili prameny neuvádí – nicméně proud národů z Asie směrem do Evropy byl v těch dobách značný.
