Islám na Moravě

Asi nejpovědomější informace o jisté přítomnosti muslimů a  islámu v českých zemích jsou jsou  v souvislosti s emigrací - či spíše imigrací z tradičních islámských zemích  po roce devadesát.

 

Islám na Moravě

Aktuálně se jedná především o islám imigrace.

Ale o staletí dříve byly poměrně intenzívní tlaky - aby se i například  Morava stala ne-li většinově islámskou zemí, tak alespoň zemí řízenou podle islámského práva.

Pro úplnost alespoň krátká zmínka o závěrečné třetině 19. století, a počátku 20. století - kdy byla Rakousko - Uherskem anektována Bosna a Hercegovina - české země se znovu dostaly do přímějšího kontaktu s islámem - což se týkalo především armády - kde se setkávali příslušníci různých konfesí.

přelom 19 a 20 . století 

Rakousko - Uhersko a Bosna a Hercegovina

V českých zemích  s ornamentikou a architekturou inspirovanou orientem setkávat přibližně od počátku 19. století - v souvislosti s nastupujícím novým slohem - romantismem - prostoupeným v různých tvůrčích sférách - od architektury po hudbu a literatury. Známý je třeba minaret v zámeckém parku v Lednici - další, již méně honosná napodobenina minaretu by se měla nacházet při zámku Lnáře - ale podobné stavby vznikaly i na dalších místech. Třeba nábřeží ve Světlé nad Sázavou přidává na zajímavosti Turecký pavilón.

Světlá nad Sázavou – nábřeži s Tureckým pavilónem

S islámskou kulturou je ovšem možno se setkat i zprostředkovaně – například na různých kulturních festivalech – jako například Měsíc autorského čtení „MAČ“ v Brně. Turecko bylo hostem během ročníku 2018.

Z různých vystoupení které zde zazněly alespoň vlastní drobnost:

„tropický motýl Ibrahim
jokoby potvrdil,
že konec léta.
je opradu turecký“

minaret Lednice a Měsícc autorského čtení 2018 Brno

"Pravý" islám na území Rakousko - Uherska (a nepřímo i do Českých zemí formou imigrace) přibyl až v souvislosti s Rakousko - Uherskou okupační správou země Bosna a Hercegovina (která byla i po obsazení rakousko-uherským vojskem formálně součástí Turecka jako Vilájet Bosna) a  formálně bylo toto území Habsburskou monarchií anektováno až v roce 1908.

V Českých zemích byl ovšem počet muslimů nevelký- a po nejvíce se příslušníci různých národností a konfesí  setkávali například v armádě. Za první světové války se třeba v armádě bylo možno setkat nejen s postem polní kurát, ale i posty polní rabín a pravděpodobně i polní ímán. V zajateckém táboře Podhrad na Chebsku je pak doložena i polní mešita. 

malá mešita jako hřbitovní kaple v Olomouci, jako podklad krajina v Čečně

ilustrace výše: jedna malá mešita jako hřbitovní kaple v Olomouci, jako podklad krajina v Čečně

16. století 

počátek novověku  - Osmanská říše

Asi nejráznější byly tyto tlaky v souvislosti s Tureckým vpádem do Uher na počátku 16tého století - počínajíc bitvou u Moháče. Vojenský tlak Osmanské říše o pár desítek let později přesáhl uherské hranice  a muslimská vojska zaujala postavení  před Vídní a přes hřebeny Karpat pronikala i na Moravu - dokonce i do Slezska. Asi nejohroženější byla krajina zvaná Slovácko - která v jistém smyslu inklinovala k Uhrám.

protiturecké opevnění Strážnice

Z tureckých manévrů na Moravě alespoň situace u města Strážnice...

1594 Moravský zemský sněm vydal pokyn k opevnění ohrožených míst a měst - a zejména na nejvíce jihovýchodní Moravě "Opevnění má být budováno bez všelijakých okras - a za co nejnižších nákladů".

Shodou okolností byl majitel strážnického panství Jan III. ze Žerotína jmenován hlavním vojenským velitelem Moravy a podle nařízení opevňoval pohraniční města. Tehdy bylo dobudováno opevnění Strážnice. Stará strážní věž byla důkladně přestavěna a zvýšena. Celé město bylo obehnáno valem a vodním příkopem. Třeba kolem města Strážnice bylo vystavěno opevnění - kde se zděné brány a bašty střídaly s narychlo postavenými palisádami na valech z jílu a vápna.

1594 Moravský zemský sněm vydal pokyn k opevnění ohrožených míst a měst - a zejména na nejvíce jihovýchodní Moravě "Opevnění má být budováno bez všelijakých okras - a za co nejnižších nákladů". Tak se přihodilo - že třeba kolem města Strážnice bylo vystavěno opevnění - kde se zděné brány a bašty střídaly s narychlo postavenými palisádami na valech z jílu a vápna.

Palisády byly budovány rovněž v karpatských průsmycích - k obraně se plánovalo využít i vodních toků - zejména řeky Moravy.

Město Strážnice nakonec turecký nápor neustálo - ale městské radě s tureckým vedením podařilo dojednat výkupné proti odchodu vojsk zvané výpalné - neboť dobývaní měst zpravidla doprovázely i požáry - jako i v případě Strážnice. Alespoň bylo zabráněno aby oheň zasáhl i vnitřní město.

Přestože Turci jako válečníci byli velmi obávaní - v některých ohledech však nevycházeli hůř než než jejich středoevropští protivníci křesťanských armád - ba právě naopak.

Jednak vztahy mezi vojáky byly považovány za lepší nebo alespoň rovnější než u vojáků křesťanských vládců. Dále ani chování tureckých vojáků k zajatcům nevycházelo  zas tak nepříznivě. Samotné zajetí trvalo poměrně krátce - i když se zajatci se de rodné země již zpravidla navraceli - bylo poměrně časté - že svému řemeslu - či profesi mohli věnovat i na území Osmanské říše - a není vyjímkou, že ze svého oboru měli větší prospěch - než by tomu bylo doma.

Osmanský vpád na Moravu – třebaže Turci pronikli až do Slezska – vítězstvím neskončil - takže lze předpokládat že verše koránu při pobožnostech se ozývaly pouze z polních modliteben při vojenských táborech.

 13. století

Tataři na Moravě

Během 13. století Evropu postihl jeden z nejpustošivějších vpádů z Asie – konkrétně z Mongolska, který původně vycházel z popudu věhlasného vládce Čingischána (i když na Moravu dorazila až generace jeho nástupců).

„Tataři na Moravě“ aneb „Mongol Empire“ kolem roku 1241

Přísně měřeno – Mongolsko nelze považovat za typicky islámskou zemi – konfesně lze zařadit do okruhu budhismu – i když část mongolských bojovníků – tehdy poněkud zkomoleně označovaných jako „Tataři“ se v průběhu času se islamizovala. „Tataři“ pronikaly do Evropy na koních malého vzrůstu, ale velmi rychlých a obratných – a byly tedy velmi obtížným soupeřem. Dále bylo pro Mongoly–Tatary typické, že dobytá města – zejména ve východní Evropě sice byla vypleněna – ale města nebyla využívána jako zázemí – ubikacemi invazních bojovníků se staly polní tábory.

„Tataři“ – přesněji Mongolové na Moravě roku 1241

Rozhodujícím rokem byl rok 1241. Tataři se tehdy pokusili vtrhnou do Čech přes Slezsko. V Čechách tehdy vládl král Václav II. – a byla to jeho vojska – která čelila tomuto velmi obtížnému nepříteli. Bitva u Lehnice skončila pro česká vojska porážkou, v následné bitvě u Kladska se podařilo alespoň přesměrovat postup Tatarů směrem na Moravu – a je předpokládána nějaká rozhodující bitva na Moravě – pravděpodobně u Olomouce – i když přesná lokalizace a průběh bitvy v pramenech nejsou zaznamenány – vše nasvědčuje že na Moravě proběhla nějaká rozhodující bitva s kočovnými Mongoly – neboť jejich postup Evropou byl zastaven – a jejich říše se začala zmenšovat směrem na východ – k výchozímu území.

bitvy Tatarů (Mongolů) v Českých zemích v dobách panování Václava I „ Jednookoho“ – zásadní Bitva u Olomouce“ pouze předpokládána, nejsou k ní žádné písemné prameny

Dále zpět proti toku času až na začátek letopočtu....

5. století

„první“ stěhování národů – vpád Hunů do Evropy a putování Germánů

Prostor pozdějších Českých zemí byl relativně řídce osídlený – především Germány – Markomany, Baimoi – na pozdějším Slovensku Kvády. To ovšem neznamená, že by jednotlivé osady byly na stejném místě více generací. Vždyť například Markomané na počátku letopočtu sídlili především v Čechách, ale Markomanské války se odehrávaly především na Moravě. Současně s Germány bylo zřejmě možno ve Střední Evropě nalézt první osady Slovanů, i když hlavní nápor Slovanů nastal zřejmě až v 6. století – souběžně s vpádem Avarů do Střední Evropy.

Germáni v pozdějších Českých zemích – Baimoi, Baimoi v Čechách, Naristi v jižním pohraničí Markomanů – obchoníci s Římem, Kvádové na Moravě později na Slovensku – další generací byli Langobari (Dlohovousí) – kteří pobývali na Moravě kolem roku 490 kdy zde nahradili Markomany – a později, snad v souvislosti s vpádem Hunů se do stření Evropy dostali Germáni až ze Skandinávie – Gepidi v Panonii vytvořili ˇŘíši Gepidů“ s hlavním městem Sirmium, neboli Srbská Mitrovica. Dále Rugiové se dostali přes ostrov Rujana do dnešního Rakouska, ke bylo ustanoveno království Rugiland.

Germáni v době stěhování národů

Páté století přineslo patrně nejpustošivější vpád kočovníků z Asie do Evropy. Těmito bojovnými kočovníky byli obávaní Hunové, které vedl proslulý Atila. Vpád Hunů předznamenal mimo jiné pád Římské říše – Germáni z pozdějšího Německa se začali přesouvat do oblastí antického světa – naopak do Střední Evropy se dostaly kmeny Germánů více ze severu. Mimochodem období vpádu Hunů de Evropy bylo nepříznivé i z hlediska klimatu – něco jako „utajená doba ledová“.

Hunové – „zlí duchové bažin“

6. století

„druhé“ stěhování národů – vpád Avarů

vpády kočovných národů z výchou do Evropy v různých obdobích

Poměrně dominantním etnikem ve výše zmíněném „barbarském“ období ve středovýchodní Evropě byli Avaři. Jenomže národů s názvem Avaři je po vícero – a pravděpodobně Avaři v dnešním Dagestánu nemají mnoho společného s Avary, jádrem jejichž říše se v šestém století stala Panonie.

Malá odbočka zpět proti proudu do roku 1987

Dagestán, Macačkala

Z důvodů odlišení se také používá označení LžiAvaři. Vpád Avarů ze stepí Asie v šestém století znamenal téměř takové pustošení jako o více jak století před tím vpád Hunů. Avaři se pokusili dobýt Constantinopol – jejich vpád byl doložen i v Itálii.

město Derbent, Dagestán

Kavkazští Avarové či Avaři jsou kavkazský národ, který obývá především Dagestánskou republiku v jižním Rusku, kde jsou nejpočetnějším etnikem (27,9 %); počet příslušníků je přibližně 800 000, z toho přes 700 000 žije právě v Dagestánu, kde obývají především hornatou jihozápadní část země. Avarové dále žijí v Rusku, Ázerbájdžánu a Turecku.

Avarové hovoří avarštinou, která náleží do severovýchodní (dagestánské) skupiny kavkazských jazyků, většina jich ovládá také ruštinu.

Shoda názvu avarského národa s označením kočovného etnika Avarů, se kterými přišla ve středověku Evropa do styku, je předmětem dohadů a bádání o možném společném původu.

mapa národů Kavkazu

město Derbent, Dagestán

Dále kočovní Avaři z barbarského období mezi starověkem a středověkem...

byzantská galéra a Avaři ve střední Evropě

Nicméně jádrem Říše Avarů se stala Panonie a hlavním městem Sirmium – neboli Srbská Mitrovica. Avaři ovšem měly velmi orginální organizaci státu – a dva vládce – jednoho vojensky-správního a druhého duchovního. S Avary se do střední Evropy dostali ovšem současně i Slované – kteří nejprve koexistovali s Avary v jakémsi područí. Vlastně z rozepří mezi Slovany a Avary s v následujícím století se utvořila Sámova říše.

Avarský kagnát

Ale zpět k Islámu.

Není vyloučeno, že verše Koránu mohly zaznívat na Slovensku (a ze Slovenska na Moravu není daleko) i ve velmi ranném období islámu – tedy v šestém století. Tato informace se opírá o jeden dávný pořad – který se zabýval dějinami Slovenska v takzvaném „barbarském“ období – mezi starověkem a ranným středověkem. O který národ či etnikum však mohlo jít – to je již hádanka. Hypotéza o který národ mohlo jít je nastíněna níže...

stěhování národů z Asie

V šestém století dosáhl územního maxima Arabský kalifát. Kalifát se táhl od Pyrenejského ostrova přes Afriku až po Kavkaz. Směsice národů na Kavkaze byla a je opravdu pestrá – poněkud specifickou historii mají ovšem Arméni – třeba už tím, že Arméni jsou jedním z prvních národů který přijal křesťanství a navíc obřady a chrámy se obdržely v takřka původní podobě. Nicméně s postupující islamizací nemalá část Arménů měla (dle většinového názoru) odpadnout k islámu – a islamizovaní Arméni byli následně nuceni opustit vlast. Kde islamizovaní Arméni skončili prameny neuvádí – nicméně proud národů z Asie směrem do Evropy byl v těch dobách značný.

tramvaj Istambul jako potisk nákupní tašky