„Haridwar, Haridwar“ zaznělo odkudsi z dáli – a přitom jsem průvodčímu jasně oznámil, že chci, aby mě v této stanici vzbudil. Tomu tedy říkám spolehlivost! Z vlaku jsem vyběhl na poslední chvíli...
rozcestník Indie, angličtina a hindí
Džungle Ranthambore https://jantomasek.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=633268
Jaipur https://jantomasek.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=631609
Oběd po indicku https://jantomasek.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=611167
Chandigarh https://jantomasek.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=613400
Dílí a Angličtina https://jantomasek.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=630432
Himalájské pastorále
Haridwar je jedno ze svatých indických měst. Zamířil jsem tedy k řece Ganga. Přišel jsem sem zrovna v hodinu, kdy se město začalo probouzet. A zanedlouho byla už u řeky pořádná tlačenice. Nic pro mě. Ještě jsem se nechal lanovkou vyvézt na jeden kopec. V Haridwaru vlastně začínaly Himaláje. A nakouknout do tohoto pohoří byl hlavní cíl této cesty.
Z Haridwaru jsem se přemístil autobusem do o něco výše položeného města Rishikesh. Také tímto městem protéká Ganga a večer u této řeky měl neopakovatelnou atmosféru. Nocleh v předem doporučeném hotelu. A ráno velmi časný budíček – abych včas stihl odjezd autobusu do nitra Himalájí.
Moc příjemná cesta. Autobus se pomalu, ale jistě klikatí po úzkých silnicích. Na jedné zastávce se mě jeden domorodec zeptal jestli jsou u nás taky tak vysoké hory. Odpověděl jsem, že ano.
Kvečeru jsme dojeli do horské vsi s poněkud francouzsky znějícím názvem Chamolie. Nocleh. Hoteliér mi dal vybrat ze dvou pokojů – jeden za padesát, druhý za sto rupií. Ten levnější se mi líbil víc, nebylo tedy co řešit.
Na druhý den ráno pokračování v horské jízdě. Někdy po poledni se objevil cíl cesty – totiž horské středisko Joshimath. Zde jsem se myslím na dva, tři dny ubytoval. Joshimath není žádná konečná, ale východiskem ještě dalších cest – k dalším výšinám Himalájí. Jenže bylo před sezónou a kabina lanovky odpočívala v údolní stanici. Totéž platilo o dalším – tentokrát podstatně strmějším pokračování silnice k vysoko položeným klášterům a „národnímu parku květin“. Tato silnice byla totiž v zimě mimo provoz a čekala ji každoroční údržba.
Svůj turismus jsem tedy omezil na průzkum nejbližšího okolí – mnoho času jsem například trávil ve zdejších čajovnách. Aby ne, pociťoval jsem zárodek nachlazení a zahřát se bylo potřeba. Občas jsem se dal s někým do rozhovoru – ať už s domorodci nebo jedním mladým párem z Německa. Ty třeba velmi překvapilo, že se nechystám na žádnou větší tůru. Ale já myslel spíš už na návrat.
