- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Horské stráně pod Vozkou jsou již desítky let bez stálých obyvatel, příroda zklidněla, ukryla zbytky osiřelých chalup. Nad zbytky bývalých dvorců vyrostly kopřivy a tráva překryla zbytky propadlých krovů. Vyrostla rychle.
Zdejší cesty zůstávají prakticky beze změny – pokud nepočítáme dvě zpevněné lesní silnice. Ale u před tím se horské osady a samoty nemohly obejít bez zásobování – po těch původních prašných cestách se mnohdy za deště či mlhy prodíraly vozy podomních domovníků – skutečných vozků. Náklad táhnul obvykle jediný kůň – a tvořilo ho zboží všeho druhu – cukr – aby bylo čím sladit, petrolej – aby měli v horách čím sladit, hřebíky, aby si opravily střechy, než zapadnou sněhem.
Škola byla v osadě Josefová – docházeli sem i děti ze Zadního Alojzova. Po pěti třídách to ovšem bylo jinak – děti čekal každodenní sestup z hor na měšťanku do Kolštejna...
„Jako můžete žít v takových kopcích?“ – mohl se zeptat náhodný kolemjdoucí jedné ze školaček. “Jsem na to zvyklá“ možná by odpověděla Ulryka.
Další články autora |
HiPP rozšiřuje své portfolio kojeneckého mléka o nový typ obalu. Novinka přichází ve formě HiPP COMBIOTIK® v plechové dóze, 800 g, která nabízí...