Systematická výchova srabů

Ukončení pracovní smlouvy se v dnešní době stalo druhou nejmocnější zbraní hned po jedovatém mejlu napsaném z bezpečí teplé kanceláře. Jak typické pro hrdiny dnešní doby!

1. „142 ze 145 přítomných poslanců nizozemského parlamentu hlasovalo, že masakr až 1,5 milionu Arménů v Osmanské říši z roku 1915 byl genocida. Vláda premiéra Marka Rutteho ale oznámila, že masakr Arménů za genocidu neoznačí.“
2. „Evropská unie hrozí Spojeným státům odvetnými cly na bourbon či motocykly Harley-Davidson v případě, že se americká vláda rozhodne zavést opatření omezující dovoz oceli.“
3. Mocní majitelé seriálu F1 se (asi) začali bát vyprsených „grid girls“, a proto děvčatům jejich zaměstnavatelé z důvodů politické gender korektnosti pro jistotu ukončili pracovní smlouvy.

Jak typické pro hrdiny dnešní doby!

Ukončení pracovní smlouvy se v dnešní době stalo druhou nejmocnější zbraní hned po jedovatém mejlu napsaném z bezpečí teplé kanceláře. Pisatel takového mejlu se zcela jistě ihned vyrovná třeba takovým hrdinům, jako byli Jozef Gabčík a Jan Kubiš, kteří si troufli na říšského protektora Reinharda Heydricha. Kdo chce poznat skutečné hrdiny, ať si přečte třeba knihu Dva proti říši (autor knihy Jiří Šolc). Ani jeden z nich se neschovával za klávesnici svého počítače, výšku svého konta v bance anebo za sílu své vlivné funkce.

Vladimír Vůjtek, nedávný trenér hokejové reprezentace, po 4. místě na OH prohlásil: „Když se hraje o všechno, najednou nemáme odvahu se pouštět do rizikových věcí.“ Podobný názor má i další dlouholetý trenér reprezentace Alois Hadamczik, který poukazuje na to, že nastavený systém nevychovává rozdílové hráče.

Kdo je to rozdílový hráč? Hrdina, který je ochotný a schopný na sebe v rozhodujícím okamžiku vzít odpovědnost. Nemusí to být jen nagelovaný fotogenický svalovec, ale klidně nějaký umolousaný český Honza, který na rozdíl od ostatních vezme meč a rozhodným švihem setne drakovi hlavu. Důležité je, že ten podceňovaný líný Honza je na rozdíl od ostatních chytrolínů ochotný jít do rizika, že se mu něco nepodaří.

Jak ukazuje i opakovaný medailový neúspěch hokejistů, mužští hrdinové naší společnosti evidentně začínají docházet. Nejen v hokeji, ten mi posloužil pouze pro příklad, ale jde o jev, který se line celou společností. Ta se totiž v mnohém už před léty začala zbavovat odpovědnosti za obranyschopnost vlastní země (přenesla ji na NATO), za vlastní měnovou a hospodářskou politiku (mnozí ji slepě chtějí schovat za euro), za vlastní existenci (nízká porodnost je řešena outsourcingovou metodou - imigrací), za výchovu svých potomků (slabošské poukazování na nekvalitní školu či učitelku) atd. Tyto dílčí nezodpovědnosti nás všech se pak logicky linou chováním celé společnosti v duchu hesla „Však on to někdo vyřeší.“

A kdo jako? To je alibismus.

Jsem velmi rád, že byla česká výprava na OH úspěšná a získala pro Českou republiku 7 medailí. Musím poděkovat i všem hokejistům a realizačnímu týmu, že jsem se mohl po letech s velkou nadějí koukat na zápasy českého hokejového týmu. Dlouho jsem neviděl, že by náš tým svíral soupeře několik minut v jeho třetině a to i za vyrovnaného počtu hráčů na ledě. Má to však 1 háček.

Ledecká, Samková, Sáblíková, Vítková, Erbanová a …. Krčmář. Jediný muž mezi medailisty.

Sláva vítězům, čest poraženým, pánové!