Musíme se odpovědných ptát, jaká je kvalita a rozsah veřejných služeb (a to jak v celku, tak v přepočtu na 1 osobu) a dávat to do souvislosti s ekonomickými ukazateli.
Asi před měsícem jsem napsal tuto krátkou úvahu. Ze zcela jiných důvodů, než proč ji nyní dávám sem. A ejhle, moje dojmy nedávno potvrzené reálnou situací jsem dnes pochopil po přečtení článku o obsahu Evropského sociálního pilíře, který prý o víkendu v Goteborgu za ČR podepsal náš končící premiér Sobotka. Tak tedy:
Oficiální či plíživá privatizace?
Přemýšlel jsem, jak se asi zachová průměrný (čti zodpovědný) rodič, který uvidí, že nejbližší základní škola negarantuje jeho dětem kvalitní výuku (příliš nezkušený učitelský sbor, velká fluktuace učitelů, nevhodní spolužáci atd.). Pochopitelně bude hledat školu jinou. Co když ale zjistí, že kvalita veřejného školství klesla obecně? Nutno dodat, že při současných platech a nárocích na učitele k tomu jistě brzy dojde. Zvolí jedinou možnou cestu, tj. školu soukromou. Neříkám, že to je správná cesta, ale je pochopitelná a řada rodičů tak jistě bude pod tlakem okolností konat.
Ve veřejném sektoru ubude dětí, jejichž výuka má být garantována z veřejných peněz, klesne tak tlak na veřejné finance a ubude potřeba učitelů, které má dodat školám stát. Ale předpokládám, že současně klesne i to, na co jsme všichni zvyklí. Na určitou úroveň vzdělání průměrného žáka.
Závěr? Pokud stát negarantuje kvalitu a rozsah (základních) služeb, občan hledá – podle svých možností - jinde. Ve skutečnosti tak může dojít k plíživé privatizaci veřejných služeb (školství, zdravotnictví, bezpečnostní složky atd.). K privatizaci, kterou nikdo neschválil, ale kterou nakonec budou skoro všichni chtít, protože kvalita základní služby se dostane na nežádoucí úroveň.
Musíme se odpovědných ptát, jaká je kvalita a rozsah veřejných služeb (a to jak v celku, tak v přepočtu na 1 osobu) a dávat to do souvislosti s ekonomickými ukazateli.
