Níže uvedené systémy mají určitou výhodu, pokud se blíží nebezpečí. Nepřítel neví, na koho má zaútočit. Neví, kde má drak hlavu. Problém ale nastává v případě, že se z draka stane Otesánek.
Na území Evropy je mnoho rozličných nadnárodních spolků…
Eurozóna je soubor zemí platících eurem. Evropská unie je soubor zemí, které podepsaly Lisabonskou smlouvu. Schengenský prostor je soubor zemí, které nekontrolují hranice mezi sebou. NATO je soubor (i evropských) zemí, které sdílejí vojenské zdroje a informace. Takových celků je na území Evropy samozřejmě víc.
Když pominu, že role národních států je skrze tyto spolky dlouhodobě systematicky oslabována, problém je podle mne spíš trochu jinde. Např. Rakousko, Švýcarsko a Švédsko nejsou v NATO. ČR, Maďarsko a Polsko nejsou v eurozóně. Bulharsko a Rumunsko nejsou v Schengenu. V něm je ale Švýcarsko, které pro změnu není v EU, eurozóně a NATO. Tuhle Turecko, které je v NATO, vyhrožuje Rakousku, které v NATO není, že s ním NATO omezí spolupráci. Tuhle Francie a Německo vyhrožují zemím, které nejsou v eurozóně, že vytvoří vícerychlostní EU a tím je odsoudí k bídě. Takových příkladů je bezpočet. Prostě nepřehledný guláš vztahů, ale prý stále platí, že v jednotě je síla. Houby s octem, chaos je to.
A protože se říká, že „Pořádek je pro blbce, inteligent zvládá chaos!“, tak trochu mi současné uspořádání Evropy připomnělo akademické prostředí, konkrétně to vysokoškolské. Kdo ho zná blíže, dobře ví, že se na vysokých školách nejen vyučuje, ale také se tam řeší různé granty a politikaří se.
Někdo má k dispozici svoji oficiální funkci a rozpočtové peníze (př. děkan, vedoucí ústavů), někdo jiný má sice odpovědnost a moc, ale pro změnu nemá finanční zdroje (př. vedoucí studijních oborů a programů), někdo má peníze z cizích zdrojů, ale oficiální moc ne (vedoucí projektů a grantů), někdo předmět tzv. garantuje a někdo ho učí, někdo má vliv na studenty (učí je) a někdo ne (dělá si „svoje“ zakázky). Někdo jede v módu „časový paušál“, někdo je zpoplatněn výkonově. Někdo je na celý úvazek, někdo na částečný. Někdo je tažný, někdo je chovný. Prostě počet stupňů volnosti je hodně a skrytých závislostí ještě víc. Nikdo pořádně neví, kdo je hlavou toho celého cirkusu.
Podobně bychom mohli mluvit třeba o fungování železniční dopravy. Lidé si stěžují na kvalitu železničních kolejových vozidel, proto kraj vyzve dopravce, aby na koleje poslal lepší vozidla. Dopravce namítne, že na danou trasu nebude posílat lepší vozidla, protože jsou tam staré koleje, které by jim zničily nové vozy. Obdobně bude argumentovat správce tratě, že nebude koleje modernizovat, neboť kraj objednává málo vlaků a provoz trati se mu nevyplatí. Kraj tedy objedná místo vlaků radši autobusy. Ale kdo z uvedených je vlastně hlavou systému?
Výše uvedené systémy mají zvýšenou odolnost, pokud na ně někdo útočí zvenčí. Nepřítel neví, kde jsou jejich slabá místa. Neví, kde má drak hlavu. Problém ale nastává i v případě, že se ze spořádaného draka stane devítihlavá saň, která s choutkami Otesánka kanibalizuje své okolí. To si s ním pak nemusí poradit ani hloupý Honza, který chce zachránit princeznu. Tuší, že mu ke skolení draka nebude stačit jenom meč.
