Co je vlastně měřítkem nezávislosti médií? Není to měřítko podobně iracionální jako v případě rasismu, sexismu, xenofobie, korupce, nedodržování lidských práv či jiných podobných veličin?
„… neustálý spěch štve lidi bez odpočinku vpřed, kultura upadá, světu vévodí praktický materialismus, manželství přestává plnit svou funkci, neboť manželé se díky pracovnímu vytížení téměř nevidí, agresivní feminismus činí z žen "vyhynulou rasu", začíná převládat počet dětí narozených z volného svazku, klesá i obecná úroveň vzdělanosti, jména jako Hugo, Balzac nebo Musset se stávají prázdnými pojmy z dávné minulosti…“. [1] Takto je líčen obsah geniálního díla Julese Verna s názvem Paříž 20. století, v němž autor už v roce 1863 jiné předpovídá ohromný vliv a moc médií.
V souvislosti s tím mne napadá myšlenka, na základě čeho je posuzována nesvoboda, nezávislost a nestrannost médií, o kterou se prezidentovi kritici tak vehementně bojí? Co je vlastně měřítkem jejich nezávislosti? Není to měřítko podobně iracionální jako v případě rasismu, sexismu, xenofobie, korupce, nedodržování lidských práv či podobných veličin?
V dnešní době platí, že pokud něco nelze měřit fyzikálně, je nutné vzít v potaz doporučení ratingových agentur, výroční zprávy neziskových organizací, výsledky nezávislých studií, projevy bývalých (obvykle amerických) prezidentů, prohlášení bohatých (čti úspěšných) lidí:
- Soukromá ratingová agentura nám zcela jistě správně poradí, kam nemáme investovat (a koho nepřímo vydírat). Tak třeba Řecko skrze jeho dluhopisy! Kupodivu nedlouho po uzavření smlouvy mezi Řeckem a jeho věřiteli začaly Balkánem proudit statisíce uprchlíků. Náhoda.
- Soukromá neziskovka nám ráda (a jistě nezištně) poradí, kdy, kde, jak a na koho je potřeba vyvinout politický nátlak. Tak třeba na slovenského premiéra Fica po dosud neobjasněné vraždě slovenského novináře! Prakticky ihned na to vyšly do ulic statisíce lidí. Náhoda.
- V (nevím, na kterém soukromníkovi) nezávislé studii nám někdo poradí, jaký problém jsme dosud neřešili a kde zaostáváme za světem. Tak třeba OBSE (Organizaci pro spolupráci a bezpečnost v Evropě), která tvrdí, že máme v ČR nízkou produktivitu práce. Nějak mi to nevadí. Ve zprávě totiž byla i pasáž o tom, že patříme k zemím s malou nezaměstnaností. Tato pasáž však nebyla vůbec akcentována. Náhoda.
- Kdekým sponzorované (čti soukromníky dotované) projevy bývalých amerických prezidentů nám ukážou, kdo je vinen. Tak třeba Rusko! Írán! KLDR! (pozn. Kandidátka na americkou prezidentku Hillary Clintonová a její manžel, exprezident Bill Clinton vydělali od ledna 2014 do května 2015 dohromady za projevy více než 25 milionů dolarů.) [2]
- „Kampaně“ na sociálních sítích, jako třeba #MeToo, nebo svým způsobem obdobně nenávistné kampaně vůči (komu?) nepohodlným osobám jako prezident Zeman, kardinál Duka, komunista Ondráček a dalším, které si neochvějně stojí za svým názorem.
Do globálního mediálního matrixu si přidejme organizace jako OSN, NATO, EU, MMF, EU atd. Kdo je platí? Kdo řídí jejich chod? Jasně, členové. A hlavně ti, kteří posílají nejvíc peněz, že? Ekonomové by řekli, že ten, kdo drží majoritní balík akcií. Pochopitelně čím větší, nadnárodní, mezinárodní a nadpozemská organizace vydá nějaké prohlášení, tím větší pravda to přece musí být!
Jaký je rozdíl mezi nesvobodou a loajalitou? Žádný, protože obojí představuje určité omezení. Jaký je rozdíl mezi svobodou a chaosem? Žádný, protože obojí představuje určité neomezení. Co z toho vlastně chceme? Asi si nikdo nepřejeme totalitu, ale ani chaos. A kdo určí, kde na škále mezi těmito extrémy se právě teď nacházíme a kam směřujeme?
Kdejaký „bonmot“ nebo kritická poznámka prezidenta jsou dlouhé hodiny na ČT i v jiných médiích rozebírány s viditelným cílem snížit jeho popularitu u lidí. Podle pozornosti, které se prezidentovi dostává, by se dalo říct, že každý jeho „bonmot“ zvyšuje počet útoků médií na jeho osobu. A opět se lze ptát: To je ta vzývaná svoboda médií? Nebo už je to chaos?
A co takhle loajalita k hlavě státu? Jasně, vždyť on si začal! Opravdu? Není to náhodou tak, že si určité vlivové skupiny nárokují a skrze sobě loajální redaktory, moderátory, ředitele či radu TV si chtějí udržet vliv na ČT, který nyní mají, přičemž používají nezávislost médií jako neměřitelný argument ohrožení společnosti? Je mi líto režiséra Jana Svěráka. Bojoval jako Český lev, ale pustil se nevědomky na tenký led. Ale kdo ví, možná je ČT sponzor jeho filmů. Nezasvěcený občan tápe.
Pravda, prezident Zeman zcela zbytečně lidi pobuřuje, uráží, nemístně útočí, až na hranu svých možností využívá svého postavení, mstí se. Ale pořád, a zase znovu, je to náš prezident. V duchu výše napsaného je celkem logické, že si téměř nikdo nevšiml jeho aktivity za propuštění ukrajinského historika Igora Kozlovského proruskými separatisty. [3] Vše je to tedy jen válka slov, za kterou stojí v pozadí různé vlivové skupiny. Skupiny, které se často boje přímo nezúčastní, avšak využívají naivity a aktivity některých jedinců, z níž následně těží. Tak jako na Ukrajině, v Sýrii…
Proč se však nikdo z odpovědných nepozastaví třeba nad pobuřováním Šimona Pánka (šéfa neziskové organizace Člověk v tísni), který na nedávné studentské konferenci přítomným vytkl, že se sice snaží zvyšovat své znalosti a kvalifikaci, ale nestaví se proti špatným věcem. "Snažíte se víc vědět, ale ne víc bojovat. Tam to někde začíná," uvedl. [4] A kdo jako určí, které věci jsou špatné? Jasně Šimon Pánek. Ten, který zcela nezištně a bez osobního prospěchu pomáhá všem potřebným. Ve svém volném čase.
Člověk si pak lehce dokáže představit, že nad tím vším bdí bezskrupulózně chamtivý dobroděj George Soros, který skrze svůj neziskový OSFětový fond diriguje své vycvičené elitní opičky. V ČR třeba právě Šim. Pánka. Člověk pak začne v širším slova smyslu chápat volný pohyb kapitálu a pojem „mediokracie“, jak o ní psal Jules Verne.
Mj. nakladatel mu tehdy jeho novou knihu odmítl vydat s odůvodněním, že: „Vašemu proroctví dnes nikdo neuvěří!“ Roku 1989 rukopis náhodou objevil autorův pravnuk Jean v trezoru a román byl roku 1994 ve Francii vydán. Zaznamenal obrovský úspěch.
P.S. Obecně pojatých článků a komentářů na téma útoku prezidenta Zemana proti České televizi jsem četl hodně, ale nikde jsem nečetl žádný komentář o skutečné argumentaci prezidenta. Prezident kritizoval ČT za nevyváženost zpravodajství a jako důkaz uvedl nepoměr mezi prostorem ve zpravodajství, které se dostalo straně TOP09 (a panu Kalouskovi), a jejími volebními výsledky. A v tom měl prezident pravdu... nebo ne?
Literatura:
[1] Paříž ve 20. století (Wikipedie)
[2] Clintonovi vydělali od ledna 2014 jen za projevy 25 milionů dolarů (idnes.cz, 16.5.2015)
[3] Zemanova pomoc byla klíčová. Ukrajinský historik o svém věznění na východní Ukrajině (seznam.cz, 14.3.2018)
[4] Síla Mordoru se rozšiřuje, líčil šéf Člověka v tísni studentům situaci v politice (Novinky.cz, 9.3.2018)
