Omlouvám se všem statečným antikomunistům

Ale nemohu jinak. Přečetl jsem si mnoho článků, ve kterých autoři zapáleně bojují proti komunistům, kteří si zase na 1. máje udělali rande v Holešovicích.

Násilné krmení vězněných hladovkářů přes nosní otvory na Guantánamu

Ti rozumnější se šli líbat pod rozkvetlé stromy a užívat si života. Další, kteří zase tak ten ideologický boj nežerou, se vykašlali na nějaké předsudky a vrhli se na mýtinky ODS, kde se čepovalo pivo pouze za pětku. Zvláštní, že nikoho nenapadlo toto bohulibé gesto spojovat s ČSSD a dát do médií fotky těch ožralých existencí u modrých stánků. A že jich letos bylo! Jinak letošní 1. máj nic moc. Jen v Přerově se předváděli hnědí náckové, sem tam člověk narazil na zbloudilého anarchistu a za pravou prvomájovou veselicí musel člověk vážit cestu na venkov.

Nebudu zde ze sebe dělat nějakého antikomunistického fanatika, jen abych se dočkal pochybného uznání nebo tzv. karmy kdoví od koho. Dnes je antikomunistů více než komunistů a jít hulákat na něčí povolenou slezinu a předvádět se před objektivy, provokovat stařečky až na hranu infarktu není zrovna můj styl. Navíc bych se přiřadil k bývalým komoušským fanatikům, svazákům a další sebrance, kteří pouze otočili kabáty a dnes jsou z nich většinou stejní fanatici, kteří jdou proti svým. Proč to dělají, ať si každý přebere sám.

Omlouvám se za výraz sebranka, ale ti, kteří zradili své ideály, plivou na své bývalé soudruhy a podporovali bývalý režim, si jiný název nezaslouží.

Nenapadá vás někdy, jak se chovali tito bojovníci za bývalého režimu, když byli v SSM nebo KSČ? Kdepak, ti, kteří rozpoutávali antikapitalistické a dnes antikomunistické kampaně, jsou s inteligencí a vlivem opravdu o hodně výš a uvažují sofistikovaněji a pragmaticky jednají s komunisty v parlamentu i na vládní úrovni. 

Ovšem laciný a populistický antikomunista tyto věci nechce vnímat a vést s ním debatu na toto téma je zbytečné. Tito lidé byli za každého režimu velmi ovlivnitelní a k vytvořeí obrazu společenského a politického dění jim kdysi stačilo číst Rudé právo a prosazování zájmů stranických sekretariátů stejně jako dnes. Jaký to protiklad proti hrdému nekomunistovi, který se nenechal zlákat žádnou ideologií a nenávistí k druhému a činí závěry na základě svých životních zkušeností. Velice dobře si uvědomuje, že některé životní hodnoty nezmění žádný režim.

Když čtu některé články zapálených antikomunistů, tak zjišťuji, že oni ani ke svému ideologickému boji žádného komunistu nepotřebují. K jejich svalnatému projevu statečnosti jim stačí nabalzámovaný Lenin nebo dávno pochovaný Stalin s Gottwaldem. Že jsou papežštější než sám papež je u těchto lidí normální a dokonce to dávají svému okolí hrdě ve známost. Že se někteří cítíte uraženi, potrefeni a nazvete autora soudruhem, komoušem atd.? No a co, je mi to jedno. Ostatně proč ne, vždyť je svoboda slova a každý si jí užívá po svém. Stejně ale v opačném gardu mě osočoval a později udával zasloužilý komunista, který bohužel bydlel ve stejném vchodě jako my.

Dnešní komunisté se svým antikomunistickým odpůrcům vysmívají pro jejich laciný antikomunismus, který nic nestojí a čiší z něj populismus na sto honů. Například hladovka "celebrity" Hrzánové, vyjádření jasného antikomunistického postoje pro deník Blesk další "celebrity", maminky nějaké Ornelly Štikové a atd. Podobně na mě působí silácká prohlášení na adresu komunistů premiéra Nečase, aby vzápětí s nimi zákulisně jednal o podpoře při prosazování některých zákonů.

Několikrát jsem na internetu viděl fotografii zhruba dvanátiletého chlapce, který místo prohánění se s klukama na prvního máje se ocitl na komunistickém srazu v Holešovicích a sděluje těm shromážděným důchodcům, že mají táhnout do KLDR. Jako bych se ocitl v minulém století a viděl nadějného mládežnického kádra, který statečně vyhání protisocialistické živly do západního Německa a ptá se svého komunistického tatínka, jestli je to tak správně.

Co já vím? Asi ano, jinak by se z něj nestal premiér.

Kdepak, dnešní komunisté od roku 1989 nedělají vůbec nic. Stačí jim být v opozici a kritizovat (bohužel často oprávněně) pravicové a levicové vlády. A proč ne, vždyť nenesou žádnou zodpovědnost. Za těch 23 let se stali veřejnými otloukánky, na které si dnes statečně plivne kdejaký .... s tvrzením, že s komunisty se nemluví. Chápu je, oni s nimi nemluví, ale vládnoucí politici a prezidenti ano, a jak rádi. Všichni jsme toužili po svobodě a demokracii a teď ji máme a už nám vadí. Ať se nám to líbí nebo ne, ale komunistům stoupají preference a přitahují mladé a nespokojené nové příznivce, a to vše legálně a demokraticky.

Otázkou je, co se s tím dá dělat? Na jedné straně veřejná silácká prohlášení pravicových politiků, na druhé straně sedí spolu v různých správních radách, rozdělují si kšefty a spolupracují "v duchu", raději si nahrabat s podporou komunistů, než být bezvýznamný chudák. Na druhé straně antikomunističtí bojovníci, kteří při vší úctě na komunisty nemají, chybí jim zkušenosti, vzdělání, nemají podporu vládnoucích pravicových kruhů a většina z nich jsou pouze exibionisté, kteří touží po pochybné internetové slávě.