Bůh v těchto dnech sedí i v silně katolickém Polsku na lavičce náhradníků. Ve Wroclawi / Vratislavi, kde sídlí česká fotbalová reprezentace, je nyní uctívána hlavně „Piłka Nożna”.
Z Jablonce nad Nisou do více než šestisettisícové Wroclawi (nebo chcete-li Vratislavi, na což si osobně nemůžu zvyknout) jsme jeli skoro tři hodiny.
A to navzdory faktu, že hned za Zhořelcem (vida, u Zgorzelce mi český název naopak přijde v pohodě, divné) začíná úplně parádní dálnice, která připomíná ty německé a s českými se co do komfortu vůbec nedá srovnávat.
Než se ale dohrabete přes Frýdlant, Arnoltice a další potemnělé české pohraniční obce na čáru, docela to trvá.
Poláci sice upozorňovali, že po dobu šampionátu na hranicích obnoví kontroly, ale v Zawidově nás při cestě tam i zpět vítala jen opuštěná rampa, kde zřejmě kdysi stávala celnice.
Hned za hranicemi jsme vzali benzin (český Natural tu prodávají jako Super 95), který je tady mírně lacinější než v Čechách. A pak už po té úžasné dálnici (po níž ovšem, pozor, někteří Poláci jezdí jako dobytci) až do Wroclawi. Nikoliv primárně za „pilkou noznou“, ale v rychlosti během sobotního odpoledne zjistit, jak tohle město na Odře (nebo alespoň jeho historické centrum), o němž se teď tolik mluví, vlastně vypadá.
Krátce řečeno: vypadá dobře.
Tisíciletá Wroclaw – čtvrté největší polské město - je hlavní město Dolního Slezska. Co zaujme hned po opuštění kokpitu auta je vedro. A fakt, že Wroclaw hřeje, potvrzují i oficiální data. Je to prý nejteplejší polské krajské město. Léto je tu nejdelším ročním obdobím, v průměru trvá 114 dnů. V červnu tu bývá až 36 stupňů.
Fotbalová fanzone je na hlavním wroclawském náměstí – Rynku. Plátna, na nichž běží fotbalové přenosy, jsou nalepená na místní krásnou středověkou radnici – jde prý o jednu z nejhezčích gotických staveb ve střední Evropě.Vstup do fanzony je bezplatný, dovnitř se ale dostanete jen průchodem turniketu, u kterého vás důkladně prošacují a prohlédnou vám batohy a kabelky. Pokud najdou potenciálně nebezpečný předmět (a taky jídlo a pití), donutí vás jej odložit v úschovně u vchodu do fazony.
Blbé je, že uvnitř fanzony obehnané vysokým plotem, která zabírá vpodstatě celý střed města, se nedá platit penězi. Před vstupem si musíte nechat udělat takzvaný paypass, kartu zřízenou jen a speciálně pro účel placení ve fanzoně (ovšem během Eura ji prý berou i wroclawské hospody a obchody). Na kartu si převedete vámi určenou sumu a pak jí platíte za pivo, jídlo, vlaječky a spol.
Ve fanzoně je nespočet stánků, řada obřích obrazovek, na nichž běží fotbal, a také docela hodně opilých chlapíků (v sobotu to byli hlavně Holanďani, kteří tady vpodvečer sledovali svůj smutný mač s Dánskem). Pokud jste snob a zbohatlík, můžete si koupit VIP vstup a fotbal sledovat z tribunky uvnitř fanzony. Jsou tady i koncertní pódia. 16. června tady bude například vystupovat Ewa Farna. Doufejme, že coby vyhlášená řidička dorazí bez úhony a střízlivá. A 25. června se sem chystají Duran Duran. Ve Wroclawi si zjevně potrpí na hospodské zahrádky. V centru města jsou všude. Pěknou má i hospoda Czeski film, která leží kousek od Rynku. V Polsku prý pojem „český film“ znamená zhruba totéž, co u nás „španělská vesnice“. Zkrátka těžko pochopitelná divnost.
Pro nás byla španělskou vesnicí totální neschopnost zdejší obsluhy. Hospoda je to parádní, v suterénu jsou rozlehlé prostory pivnice, zahrádka venku je malebná, ale servírkám vše trvá absurdně dlouho. Výborná vaječná omeleta se šunkou, sýrem a toastem s máslem stála deset zlotých, půllitr zdejšího piva Lech vyšel na necelých sedm zlotých (na koruny vždy zhruba krát šest). Bohužel jsme tady čekáním strávili úmorných několik desítek minut.
Čeští hráči jsou ubytovaní v Hotelu Monopol, hned vedle zdejší opery.
Luxusní ubytovna letos slaví sto dvacet let existence a kdysi tu bydleli třeba i Pablo Picasso či Marlen Dietrich. Před hotelem je sympatická zahrádka, točí tu Plzeň. U opery na hlídaném parkovišti jsme také zaparkovali. Za cca čtyřhodinový parking jsme platili 12 zlotých.
Uprostřed všeho toho fotbalového třeštění, obstoupený fanzonou, se jako klidný útes tyčí kostel. Fanoušci tady mohou po případné prohře hledat duchovní útěchu, což je ale zjevně moc neláká. V sobotu večer jsme tu potkali jen tři. Bůh v těchto dnech ve Wroclawi očividně sedí na lavičce náhradníků.
