Pivo bez alkoholu, kafe bez kofeinu a teď už i kouř bez ohně. Éra e-drog je zde.
Je to už měsíc a půl, co jsem neměl cigáro. A v nejmenším mi nechybí. Tedy pokud nejdu do hospody. Tam jsem namydlen. Neuroticky prázdné ruce, po druhém pivu nastupuje bažení po tabáku jak opsané z výroční zprávy České adiktologické společnosti.
Takže jsem se to rozhodl řešit e-cigaretou. Což ale v našich maloměstských poměrech není nic snadného.
Nejdřív jsem si na cestách koupil kusovku Nick one v trafice v Jičíně. Večer před odchodem do restaurantu jsem se ji jal prozřetelně otestovat. Ani neblafla. Kilo v čudu, ale hlavně, pijatika před námi a šedesát kiláků to do Jičína skutečně reklamovat nepojedu.
Nuže rychle do jedné ze dvou trafik, které mají v Jablonci otevřeno i v sobotu večer. V Kauflandu kupuju dalšího Nicka, testuju na místě, tentokrát naskočí.Nicméně rozkoš zcela absentuje, připadá mi to, jako bych se na parketu v baru postavil k chrliči diskomlhy a z plna hrdla inhaloval. S poctivým smradlavým cigárem to nemá mnoho společného. Po třetím pivu to vzdávám a po zbytek večera somruju cigára od kumpánů. Další kapitola do knihy "Naše slavné prohry".
Na pivo o čtrnáct dní později se již vyzbrojím lépe. Aspoň si to zprvu myslím. V jedné z mála kamenných e-trafik v centru Liberce pořizuju za dvě stě dvacet další e-kusovku. Má to být co do počtu šluků ekvivalent tří krabiček cigaret. Takže by mi měla vydržet tak na pět hospod.Ani omylem, po dvou hodinách a nějakých cca čtyřicet potáhnutích je kaput. Zbytek večera trpím, leč nekouřím. Možná je to i tím, že mě žoviální e-trafikant lehce podfouknul a prodal mi nejen šmejd těsně před vybitím, ale, jak jsem zjistil později, rovněž e-retko s mnohem vyšším obsahem nikotinu, než jsem chtěl. Nakonec je ale díky tomu můj organismus na zbytek večera saturován alespoň po nikotinové stránce. Každopádně: myšlenky na reklamaci jsem zavrhnul, neboť skutečně nevím, jak bych jim dokazoval, že jsem to celé fakt nevykouřil a nechci je teď oblafnout.
Po těchhle zkušenostech a v peněžence mínus čtyři sta, jsem už na kusovky rezignoval a nechal si ze specializovaného českolipského e-shopu poslat dobíjecí model Joyetech. S náplní, která má chutnat jako Lucky Strike (což logicky nechutná, je to prostě pára navoněná čímsi, co se velmi vzdáleně blíží chuti hořícího tabáku), a poštovným vyšel tenhle verk na devět stovek. Sice to opět nemá se starou dobrou marskou nic moc společného, ale dýmí ta kraksna solidně, při pořádném potáhnutí i lehce pošimrá průdušky a plicní sklípky (e-kuřáci tomu říkají, že dává solidní hit). Navíc vypadá jako cigareta, takže si s ní můžu ve výčepu cvrnkat po stole, protáčet ji mezi prsty atd. Své poslání být náhražkou, jakkoliv neplnohodnotnou, tedy víceméně plní.
Bohužel, s kouřením klasických cigaret (jak jsem zjistil na diskusních fórech, e-kuřáci jim říkají "pyro") se pojí i řada milých rituálů - kupříkladu škrtnutí zapalovače a krátký pohled do ohně.Takové posezení u krbu pro chudé, dalo by se říct. Což u elektroniky bolestně chybí.
Na druhou stranu zase díky e-cigáru jeden nesmrdí jak z udírny, kocovina je snesitelnější, prsty už po večírku nejsou nechutně zažloutlé a na bicyklu se taky trochu líp dýchá.
Díky soudruhům z Východu (e-cigára jsou Made in China, jak jinak) už teď zkrátka neplatí, že není kouře bez ohně. Čest jejich práci!
