Lyrik vstoupil do velkokapacitního knihkupectví moderního střihu. Prošel několika halami přetékajícími detektivkami a kuchařkami, prosmýknul se sálem plném fantasy a literatury faktu.
Minul červenou knihovnu, velký regál věnující se světové beletrii a menší regál české beletrie. Po dlouhé pouti konečně našel pod schodištěm se krčící poličku poesie. Po krátkém váhání vložil mezi ostatní knihy několik nových svazků.
„Zadržte pachatele“ zavelel okamžitě strážní službou pověřený prodavač. Knihkupecká pohotovostní jednotka jednala rychle, profesionálně a bez vyvolání zbytečného rozruchu. Lyrik byl lapen. „Uvědomujete si, co zde činíte?“ osopil se na něj velitel zásahu. Lyrik se zhluboka nadechnul a po chvíli spustil: „Uvědomuji si pošetilost svého kroku, povrchnost dnešní doby mi ale nedovoluje jednak jinak. Ať žije nová poesie!“
„No jo, další zneuznaný básník, který nese na bedrech osud celého světa“ reagoval podrážděně velitel „kdo ale má ty vaše nečitelné škváry pořád vyhazovat! My jsme slušný podnik a nic takového tady nestrpíme.“ Poté se obrátil ke své jednotce: „Vykopnout i s tím jeho spiskem!“
Lyrik byl diskrétně vyveden zadním východem, takže zákazníci si ničeho podezřelého nevšimli. Krev mu tekla jen velmi decentně. „Blbec“ pomyslel si velitel a zahřál jej u srdce příjemný pocit, že nepříjemnost byla uspokojivým způsobem vyřešena.
Netušil ovšem, že než se lyrik dostal až k poesii, vložil jeden exemplář své sbírky také mezi kuchařky. Semeno zájmu o novou poesii bylo zaseto. Monolit tolerované kultury narušila první trhlina.
