Dílo Agathy Christie je všeobecně známo a ceněno. I přes nástup různých Nesboů, Larsů Keplerů a Danielů Coleů je Agatha dodnes právem považována za královnu detektivního žánru.
Asi jen málokdo dokázal uniknout jejím knihám a tím méně jejich televiznímu zpracování. V případě divadla je to ovšem přece jen trochu jinak, to už dnes takový impact nemá. Když se proto objevila možnost vyrazit v sobotu 9. března (2019) s ostatními divadelníky do Městského divadla Mladá Boleslav na představení „A pak už tam nezbyl ani jeden“, vůbec jsem nezaváhal.
Pod výše uvedeným názvem se samozřejmě skrývá v českém prostředí daleko známějších „Deset malých černoušků“ tedy samotný vrchol vrcholné tvorby Agathy Christie (tedy alespoň dle mého názoru). Byl jsem zvědav nejenom na divadelní ztvárnění, ale také na předlohu samotnou, neboť tu jsem si sice přečetl, avšak mnoho detailů jsem již v mezičase úspěšně zapomněl.
Nejprve k divadelnímu ztvárnění – herci nepřehrávali, velice dobře byly zvoleny zvuky (např. věrohodné výstřely z pistole nebo velmi autenticky znějící skřehotání racků chechtavých) i hudba. K navození té správné atmosféry přispěly rovněž kostýmy. Mé představy o tom, co se nosilo v předválečné Anglii, jsou samozřejmě poněkud mlhavé, zároveň nicméně přesně odpovídají tomu, co měli herci na sobě. Důležitým prvkem pak určitě bylo i kouření tabákových výrobků nejrůznějších druhů, vždyť bez kvalitního kuřiva mohl tehdejší anglický gentleman existovat jen stěží.
Režie dokázala ve hře velmi dobře zachytit pozvolna eskalující napětí, které je pro „černoušky“ tolik typické. A režie se také naštěstí vyhnula častému nešvaru dnešního divadla, tj. „aktualizaci“ klasických her různými neústrojnými a rádoby moderními vstupy. Místo toho se plně soustředila na pokud možno věrné převedení Deseti malých černoušků na divadelní prkna. A to není vůbec málo, to je naopak velmi mnoho.
Hodnocení dramatizace díla bych tedy uzavřel takto: decentní, uměřené, elegantní a v konečném důsledku mimořádně efektivní. Nelze samozřejmě tvrdit, že bych byl hereckými výkony, zvolenou hudbou nebo tím, jak vypadala scéna, euforicky, bezvýhradně a naprosto nekriticky nadšen. To určitě ne. Jako celek však představení působilo velmi kompaktně a k dokonalosti nemělo daleko. Drahokam Deseti malých černoušků se na jevišti rozzářil plnou silou.
Nejvíce chvály je však nutné přičíst samotné předloze. Ta si zaslouží jen superlativy. Autorka do svého příběhu dokázala vložit obrovské napětí a spád, aniž by k tomu potřebovala současné metody, vyžívala se v líčení hrůzostrašných scén a zaplavila svou knihu hektolitry krve. Vše je zde racionální, všechny záhady mají nakonec naprosto logické vysvětlení. Děj je geniálně zasazen do izolovaného prostředí ostrova a je tedy přísně „adiabatický“. Dialogy působí věrohodně a dodnes velmi svěže. Hercula Poirota nebo slečnu Marplovou zde sice nenajdeme, to však vůbec nevadí, protože postupně ubývající protagonisté příběhu si zcela vystačí sami se svým vzájemným obviňováním, vyslýcháním a přiznáváním vlastních zločinů. V tomto kontextu navíc platí, že „černoušci“ vyvolávají podobné otázky jako Zločin a trest, čehož si také velmi cením.
Knihu i její mladoboleslavskou dramatizaci vřele doporučuji. Nezbývá než doufat, že se divadelní brány opět brzy otevřou a divák lačnící po prknech, která znamenají svět, si opět brzy přijde na své.
Ten little Indian boys went out to dine;
One choked his little self and then there were nine.
Nine little Indian boys sat up very late;
One overslept himself and then there were eight.
Eight little Indian boys traveling in Devon;
One said he’d stay there and then there were seven.
Seven little Indian boys chopping up sticks;
One chopped himself in halves and then there were six.
Six little Indian boys playing with a hive;
A bumblebee stung one and then there were five.
Five little Indian boys going in for law,
One got in Chancery and then there were four.
Four little Indian boys going out to sea;
A red herring swallowed one and then there were three.
Three little Indian boys walking in the Zoo;
A big bear hugged one and then there were two.
Two little Indian boys sitting in the sun;
On got frizzled up and then there was one.
One little Indian boy left all alone;
He went and hanged himself and then there were none.*
*Agatha Christie, Ten Little Indians. Anglická verze básně pracuje s „indiány“ nikoliv „černoušky“. Původní verzi s černoušky jsem nedohledal, zřejmě už díky politické korektnosti zmizela v propadlišti dějin.
