Dozorkyně smrti: Ilse Kochová

Aufseherinnen byly ženské stráže v nacistických koncentračních táborech. Jedna jejich příslušnice byla vdaná za velitele tábora Buchenwald plukovníka Karla Otto Kocha. Říkalo se jí Buchenwaldská bestie.

   Ilse Kochová, roz. Köhlerová, se narodila v Drážďanech dne 22. září 1906 do rodiny továrníka. Po bezproblémovém dětství vystudovala obchodní školu a pracovala v knihkupectví. Jako jedna z vůbec prvních žen v roce 1932 vstoupila do nacistické strany NSDAP. Tato milá a hezká dívka ráda flirtovala s muži, hlavně s těmi, kteří nosili uniformu SS. Do jednoho z nich se zamilovala, přestože byl o deset let starší, podsaditý, plešatý a s kulatým obličejem. Jejího budoucího manžela považoval šéf gestapa Heinrich Himmler za bezohledného vojáka, ochotného splnit jakýkoliv rozkaz.

   11. dubna 1945 vstoupil zpravodajský důstojník 9. praporu 6. obrněné divize US Army kpt. Frederick Keffer, jako jeden z prvních amerických vojáků, do koncentračního tábora Buchenwald. To co uviděl ho zasáhlo, později svému otci napsal: "Připadalo mi to jako šílený sen z nějakého jiného světa." Koncentrační tábor Buchenwald, což značí bukový les, byl založen v červenci 1937 několik kilometrů od Výmaru ve spolkové zemi Durynsko. Prošlo jím 240 000 vězňů, z toho téměř osm tisíc Čechů a Slováků. Vězněn zde byl i předválečný a poválečný primátor Prahy Petr Zenkl. S připočtením úmrtí v transportech zde zahynulo téměř 57 000 lidí.

   Na rozdíl od jiných táborů nápis nad jeho vchodem hlásal "Jedem das Sein", což značí "Každému, co jeho jest," tedy každému, co si zaslouží.  Buchenwald se dá opravdu považovat za neuvěřitelně děsivé panoptikum, přestože nešlo o vyhlazovací tábor . Vražedný kamenolom, ve kterém zemřelo při otrocké práci tisíce vězňů. Jen pár metrů od táborového krematoria se nacházela zoologická zahrada postavená jako dar pro Göringa nebo speciální jízdárna pro koně, kterou zase nechal pro Ilse Kochovou postavit její manžel. Vězňům na nástupech hrával špičkový orchestr složený převážně z českých vězňů. A uprostřed všeho tělesné a duševní mučení zajatců, vraždy a korupce.

  "Každý žid, který se chce oběsit, by si měl do úst vložit své vězeňské číslo, aby bylo jednodušší a rychlejší určit jeho totožnost," to jsou slova Karla Otto Kocha, který v táboře působil jako velitel od srpna 1937 do července 1941. Rok předtím se s Ilse Kochovou oženil. V táboře kradl ve velkém, takže byl zatčen. Nacistický soud považoval za jeho největší prohřešek vraždu dvou vězňů v jeho osobní prospěch. Šlo o zdravotníky, kterých se zbavil poté co ho tajně léčili na syfilis. Svou manželku ustanovil hlavní dozorkyní, která měla pod sebou 22 aufseherinnen a stovky vězněných žen. Byl zastřelen 5. dubna 1945.

   Ilse Kochová byla v té době matkou dvou dětí. Dokázala být neuvěřitelně krutá. Zpočátku mučení jen přihlížela, ale později v něm našla zálibu. Každý vězeň, který si jen dovolil na ni pohlédnout, byl dozorci krutě zbit dřevěnými tyčemi přes ledviny. Za tím účelem byl ohnutý, na k tomu určeném stole, řada lidí takové mlácení nepřežila. Po válce byla spojována se stahováním potetovaných lidí z kůže a obviněna z toho, že se z ní vyráběla stínítka do lamp, pouzdra na nože a obaly fotoalb. Přímý důkaz nikdy předložen nebyl, avšak tato tvrzení měla reálný základ ve studii zadané universitou v Jeně.

   Jeden z řady jejich milenců dr. Wagner pracoval na výzkumu, zda tetované osoby vykazují kvůli svému tetování kriminální sklony. V části tábora se proto skutečně z těchto lidí kůže stahovala. Dozorkyni však bez vší pochybností byl mnoha svědky prokázán její osobní podíl na bití, týrání a smrti řady vězňů. Na doživotí ji poslal do vězení až německý soud v roce 1949, 2. září 1967 v cele spáchala sebevraždu. Ilse Kochová, byť byla krásnou ženou a matkou, nejenom že utrpení jiných přihlížela, ale týrání a mlácení lidí sama prováděla. Život manželů Kochových rovněž ukázal, co s člověkem dokáže provést absolutní moc.

Zdroje:

Kniha "Buchenwaldské bestie", rok vydání v České republice 2015, autor Flint Whitlock je bývalým důstojníkem americké armády a cenami ověnčený autor několika knih o dějinách vojenství

Wikipedie, "Koncentrační tábor Buchenwald", odkaz: 

https://cs.wikipedia.org/wiki/Koncentra%C4%8Dn%C3%AD_t%C3%A1bor_Buchenwald

Web Fórum válka.cz, "Buchenwaldská píseň" odkaz: 

http://forum.valka.cz/topic/view/19183/DEU-Buchenwald

Kanál You Tube, dokument  v českém jazyce "Utrpení v Buchenwaldu" z roku 2009, odkaz:

"Buchenwaldská píseň", jejími autory byli dva vězni na pokyn dozorců z řad SS. Všichni ji museli každý den, někdy třeba čtyři hodiny v kuse, zpívat a to hlavně při těžké práci v kamenolomu. Otrocká dřina se stala příčinou největšího počtu úmrtí v Buchenwaldu.
Když se vbouzí den s prvním úsvitem
v dlouhých kolonách v ranních ještě mlhách
do dřiny vlečem se denně.
Rudé je nebe nad černým lesem -
krajíček chleba v kapse si nesem
a srdce starostmi obtížené.
Ref.:
Vzpomínky na Buchenwald těžko zblednou,
vždyť nám do osud dal.
Teprve ten, kdo odtud vyjde jednou,
smí říci, co je svoboda.
My,Buchenwalde, osud neviníme,
za dráty plynou naše dny.
Chceme však žít, protože dobře víme,
že přijde den, kdy budeme svobodni.
Chceme však žít, a dobře víme,
že přijde den, kdy budeme svobodni.
Les šeptá o tobě, mé děvče,
dálka se přes nás jak vlny přelila -
jenom tvá věrnost ať je živa!
Cinkají lopaty na našem rameni.
Tvrdý je náš krok, tvrdší než kamení
a v srdci, v srdci nám láska zpívá.
Ref.:
Vzpomínky na Buchenwald ........
Noc je tak krátká a den tak dlouhý.
Slyšíš tu píseň? To domov vzkazuje:
Odvahu chlapci! Přežít a žít!
Kamráde vykroč, jak nejlépe umíš.
Protože neseme vůli k životu ve své krvi
a v srdci, v srdci víru.
Ref.:
Vzpomínky na Buchenwald .............