Člověčinou navoněná káva v restauraci za dob celosvětové pandemie
Fotobuňka přede mnou rozevřela skleněné dveře a zevnitř budovy se vyvalil teplý vzduch. Vstoupil jsem dovnitř a sundal si kapuci. Všude kolem ještě vládla vánoční nálada. Uprostřed velké haly směřoval do výšky obrovský vánoční strom. Nevkusně nastrojený, protože byl zasypán skleněnými baňkami, plastovými šiškami a dalšími ozdobami tak dokonale, že nebylo vidět ani jednu zelenou větvičku. Naštěstí ho osvětlovalo příjemné teplé světlo z elektrických svíček. Dokola vstupní haly obchodního centra se nacházely prodejny, v důsledku vládních opatření zavřené.
„Hm, hm, hm,“ ozvalo se ze strany významné zakašlání. Otočil jsem se za zvukem a uviděl menší ženskou postavu neurčitého věku. Obličej jí zakrývala od krku až po oči bílá zdravotnická rouška. V kombinaci s ohavnou zelenou čepicí vraženou do čela tvořilo oblečení látkové brnění, z kterého svítily oči. Hlavou mi blesklo, že já roušku nemám. „Promiňte,“ lehce jsem se dámě uklonil, vytáhl ústenku z kapsy a nasadil si gumičky za svoje netopýří uši. Oči pohasly a žena pokračovala dál.
V hale obchodního centra nikdo jiný nebyl. Smutný pohled na budovu duchů v době celosvětové pandemie. Vyjel jsem po jezdících schodech do patra a namířil do restaurace, kde měli otevřené výdejní okénko. Na home office se mi nechtělo vařit.
Výdejní okénko vlastně nebylo okénko, ale pult, protože otevřený prostor restaurace od chodby oddělovaly stoly. Na jednom stály dvě várnice a v nich plastové vaničky s obědy, pečlivě omotané potravinářskou fólií. Vedle se opíral o zeď číšník, mladý kluk v černých kalhotách a bílé košili. Musel mít problémy s krční páteří, protože krk se mu ohýbal jako plameňák v zoologické zahradě. Příčinou byl displej mobilu, pevně svíraného v dlaních. Občas téměř vrazil do servírky, která vydávala obědy.
Dívka střední postavy s pevnými ňadry a rovnými zády, ve stejně uniformním obleku, do jakého navlékl jejich šéf i kluka. Nad kapsičkou košile oběma visely štítky s drobně uvedeným jménem restaurace. Měla černou roušku, dlouhé vlasy přes ramena stejné barvy a dobrácké oči s jemnými vráskami kolem nich, které vytvářely dojem, že se směje. Možná se opravdu smála, protože zpod látky se s nádechem žertovného tónu ozvalo: „Dobrý den, pane. Co to bude?“
„Dobrý." Odpověděl jsem roztržitě. Hlavou se mi honily úkoly z práce. "Jednička.“
Kývla, otevřela pokličku várnice a podala mi balíček v tenkém sáčku se dvěma vaničkami. V jedné plavala šumavská kulajda a ve druhé svíčková s karlovarským knedlíkem a brusinkami. „Kartou?“
Pro změnu se dočkala kývnutí ona. Položil jsem kartu na terminál a desetikorunu na stůl jako spropitné. Oběd za sto padesát korun je na náš region hodně drahý. Ale skvělá restaurace si podporu zaslouží a doma se mi topinky s česnekem smolit nechtělo. Nakonec jsme na sebe oba pohlédli a zase kývli. Asi jsme oba kývací typy.
K pultu se došoural starší pán. Měl na sobě starý šedivý plášť, kterým by udělal terno v obchodě s retro oblečením. Pod teplou bekovkou mu neustále padala ušmudlaná látková rouška pod nos. Celkově působil značně zanedbaně.
„Slečno,“ oslovil servírku nejistým hlasem. „Mám na vás prosbu.“ Všiml jsem si, že se mu po vrásčité tváři skoulela slza a zapadla někam hluboko pod zmuchlaný plášť.
Servírka se zeptala: „Zdravím vás, copak potřebujete?“
Pán sklopil hlavu a zašeptal: „Prosím, nechte mě tady chvíli posedět. Udělejte mi kávu.“
„Jenže já nemůžu. Je to zakázané. Kdyby mě někdo udal, dostaneme pokutu a majitel mě vyhodí.“
„Slečno,“ pokračoval pán a celý se chvěl. „Vy víte, proč sem čas od času zajdu. Před rokem mi zemřela manželka, chodili jsme sem spolu. Tady je místo, kde na ni mohu zavzpomínat. Támhle jsme sedávali." Napřáhl ruku a ukázal směrem ke stolu v rohu restaurace.
Dívka se ošívala. „Přece vás znám. Já bych opravdu strašně ráda, ale…“
„Teď sedím pořád doma u okna. Nemám kam jít. Jsem sám. Většina kamarádů se bojí, že onemocní a nikam nechtějí chodit. Už je mi fakt všechno jedno." Z oka mu stekla další slza. Kutálela se dolů, nečekaně rychle, jako když se v lese najednou odněkud z nebe spustí prťavý pavouček.
Servírka se podívala na kolegu, kterého scéna ze života zaujala, takže na chvíli zapomněl na chytrý telefon. Zavrtěl hlavou: „Na mě se nedívej.“ Sklopil zrak zase k mobilu.
Dívka se rozhodla.
„Pojďte,“ odstrčila o kousek dál stůl s várnicemi, aby se dalo projít. Vzala pána za loket a dovedla k jeho oblíbenému stolu. Potom přešla k baru, sundala z kávovaru igelit, který jej zakrýval a chránil před prachem. Za chvíli přístroj zavrčel a v celém prostoru se rozvoněla káva. „Pojď sem!“ Křikla na číšníka, který se lekl. Sdělila mu pokyny a strčila do ruky bankovku. Kluk někam odběhl.
Za chvíli se vrátil zpátky a v ruce důležitě nesl na tácku nadýchaný větrník, zřejmě od okénka z cukrárny naproti. „Na,“ podal dívce tácek, „ty to pěkně schytáš, jestli na to šéf přijde.“
Pán chvíli poseděl u kávy. Přes třesoucí se ruce si poměrně obratně porcoval větrník dezertní vidličkou. Mezi sousty hleděl do dálky a usmíval se. Věděl jsem, že jeho manželka právě teď sedí s ním.
Jakmile dojedl, utřel si ústa ubrouskem. Přišel k servírce a zaplatil. Když mu předávala účtenku, sundal si roušku a uchopil ruku dívky do své. Sklonil se a lehce ji políbil. „Moc děkuji,“ zašeptal a odešel.
Doma jsem jedl studenou svíčkovou a přemýšlel. Vládním opatřením úplně nerozumím, proto je neřeším. Od toho jsou tady chytří, kteří je vymysleli a další chytří, kteří je kritizují. Ale zvláště v demokracii se zákony mají ctít a respektovat. Ta dívka udělala jeden drobný čin, kterým nařízení porušila. Přesto se zachovala lidsky a díky ní v restauraci voněla nejenom káva, ale i člověčina.
Na hospody, bufety, bistra a kavárny je navázáno tisíce malých a velkých lidských osudů. Nejen majitelů a zaměstnanců, ale zejména lidí, kteří do nich chodí. Jen všichni společně mají sílu věci v životě měnit. Ne zlými a nenávistnými komentáři a negativním přístupem proti všemu a všem, ale pouze laskavým a ohleduplným chováním ke druhým. K mladým i starým bez rozdílu.
Člověčina musí zkrátka vonět odevšad, jinak se nic nepohne.
Úvodní fotografie z Pixabay.com:
http://https://pixabay.com/cs/photos/youtuber-blogger-scen%C3%A1rista-zoufal%C3%BD-2838945/
Jan Šik
Záhada sežrané oplatky
V domácnostech dochází k záhadám. Občas se ztrácí nebo naopak přebývají věci různého charakteru. Takové události se neobejdou bez konfliktů v manželském soužití.
Jan Šik
Cizí kalhotky pod manželskou postelí
Skoro každý muž jednou za čas provede nějakou špatnost. Většinou se však chová jako beránek a tehdy bývá neprávem osočen. Třeba obviněním z nevěry.
Jan Šik
Muž ve starém domě, který se bál cizince
Míváme obavy nebo strach z tajemných věcí kolem nás. Ve svém životě je nechceme. Horší je, když věci nechtějí nás.
Jan Šik
Muž v řetězech na roztrhání, kterého ženy považovaly za kvalitní zboží
Když žena něco potřebuje, jsou tu od toho muži, aby byli k dispozici. Tato filosofie má malý zádrhel. Ochotných a kvalitních chlapíků je v současném tržním prostředí naprostý nedostatek.
Jan Šik
Manželka, která zmizela za jízdy autem v prudkém dešti
Někdy máte v hlavě takový divný pocit. Jako kdyby jste něco neudělali nebo zapomněli. Až na to přijdete, zjistíte, že jste prožili jeden z nejlepších dnů vašeho života.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
NATO by Rusy porazilo, Putin má jedinou naději, řekl polský ministr zahraničí
Rusko by se mělo bát Severoatlantické aliance, protože ho v případě střetu s ní čeká „nevyhnutelná...
Pokleknete a budete prosit. Generál slíbil zničit NATO do roku 2030
Velitel čečenských sil bojujících na Ukrajině a věrný obdivovatel ruského prezidenta Vladimira...
Válek představil prezidentovi plán rozvoje zdravotnictví. Řešili i ministra pro vědu
Prezident Petr Pavel přijal ministra zdravotnictví Vlastimila Válka (TOP 09). Představil mu...
Opilý řidič naboural šest aut. Na pumpě pak rozlil benzin a hrozil, že se zapálí
Opilý cizinec zaměstnal v sobotu ráno prachatické policisty. Nejdřív naboural šest aut, pak na...
Není to o lajcích a na TikToku nebudu, říká budoucí ministr pro vědu Tuleja
Pavel Tuleja, který má být příští týden jmenován novým ministrem pro vědu, výzkum a inovace za TOP...
Podpořte český tým, užijte si atmosféru MS. iDNES.cz rozdává vstupenky na hokej
Každý den víte, o jaké zápasy soutěžíte, na úvod to budou duely Česko - Finsko a Švýcarsko -...
Nespí vaše dítě? Přečtěte si, jak nespavost vyřešit
Nespavost a problémy se spánkem se v různé míře objevují až u 30 % dětí. Mohou se projevovat častým buzením, problémy s usínáním, brzkým vstáváním...
- Počet článků 407
- Celková karma 18,18
- Průměrná čtenost 1350x
"Spatřit svět v zrnku písku a nebe v divoké květině. Zachytit nekonečno v dlani a věčnost v jedné hodině". William Blake
Seznam rubrik
- Osobní
- Společnost
- Recenze
- První světová válka
- Druhá světová válka
- Bitvy naší historie
- Fotoblog
- Próza
- Koncentrační tábory
- Tajné společnosti
- Odstřelovači
- Historie
- Křížové výpravy
- Nezařazené