Bitvy naší historie: "Sokolovo"

Boj 1. československého samostatného polního praporu na východní frontě byl v oblasti ukrajinského Charkova ve vesnici Sokolovo první ukázkou bojového nasazení našich vojáků ve II. světové válce.

   Na počátku roku 1942 v Buzuluku vznikla jednotka, která se stala základem naší nové armády. Jejími příslušníky se stali občané uprchlí ze země nebo žijící na území SSSR, slovenští zajatci původně bojující ve slovenské armádě, volyňští Češi a českoslovenští židé. Velitelem praporu byl pplk. Ludvík Svoboda, který za I. světové války bojoval jako příslušník legii v Rusku, později byl velitelem 1. československého armádního sboru a v letech 1968 - 1975 našim 7. prezidentem. Prapor měl 979 mužů a 38 žen, vyzbrojen byl Sovětským svazem, uniformy měl však britské.

   Jednotka byla poprvé nasazena dne 2. března 1943 na obranné linii u řeky Mže u vesnice Sokolovo, kde dostala za úkol držet svoje postavení. Odpoledne dne 8. března 1943 na ně zaútočilo 14 německých tanků, palbou z děl byl zastaven jejich postup a zdálo se, že byly zasaženy tři tanky. Nakonec se ukázalo, že byly nepoškozené, protože dým šel pouze z dýmovnice. Pozorovatelé v tancích si zaznamenali přesné postavení našich a sovětských útvarů a při dalším útoku, který začal o dvě hodiny později měli přesné záznamy o palebných postaveních, které samozřejmě využili. 

   Následoval další útok německých tanků a tentokrát i pěchoty, který se naši vojáci snažili zoufale zastavit svými protitankovými granáty a puškami a palbou z ručních zbraní. Podařilo se jim odrazit několik útoků, přesila nepřítele však byla veliká, takže se postupně museli začít stahovat do kruhové obrany kolem kostela. V tu dobu byl vydán velitelem praporu rozkaz k ústupu za řeku Mži, ten se k nim však kvůli poruše spojení nedostal. Sami svoje postavení neopustili, přestože padl velitel první roty nadporučík Otakar Jaroš. Po setmění se útok zastavil a teprve tehdy se naše obrana stáhla. 

   Dalšího dne podnikly dvě naše roty protiútok na vesnici, při kterém způsobily protivníkovi těžké ztráty. Boje pokračovaly dál až teprve 11. března úspěšně bojující sovětské dělostřelectvo nepřetržité a vytrvalé německé útoky zastavilo. 1. československý prapor pak ustoupil společně s Rudou armádou, protože německá vojska znovu dobyla Charkov. Naše jednotka měla skoro sto mrtvých, zraněných nebo nezvěstných, na německé straně se odhaduje ztráta 300 - 400 vojáků, 19 tanků a 6 obrněných transportérů. Počty útočících jednotek, stejně jako jejich ztráty, jsou některými historiky zpochybňovány.

   Problém je, že od počátku založení naší jednotky v SSSR ji provázely politické spory mezi exilovou vládou v Londýně a vedením KSČ. Ideologie a propaganda pak negativně ovlivňovaly spoustu věcí, včetně rozhodnutí o jejím nasazení, o kterém se dnes uvádí, že bylo úmyslně na takticky špatném místě. To však nic nemění na tom, že prapor byl složen z občanů, kteří se rozhodli dobrovolně sloužit naší vlasti v době, kdy vůbec nebylo jasno o výsledku války. A přes všechny diskuze a dohady je nezpochybnitelné, že u Sokolova statečně bojovali s nasazením vlastních životů. 

Zdroje:

Web www.youtube.com, film "Sokolovo"  Otakara Vávry z roku 1974

https://www.youtube.com/watch?v=aFBfta67ak8

Web www.idnes.cz

http://technet.idnes.cz/sokolovo-odvracena-tvar-legendy-dop-/vojenstvi.aspx?c=A130312_174630_vojenstvi_kuz

Wikipedie, otevřená encyklopedie, stránka se zobrazí kliknutím na obrázek