Afghánistán kóta 3234: Tohle je naše země II

Historie každé země je bohatá. Afghánistán není výjimkou, jen ho potkalo více dějinných zvratů, než je obvyklé. Ať si o národu žijícího ve stínu Hindúkuše myslíme cokoliv, je obdivuhodný ve svém odhodlání bránit svoji zemi. 

Afghánistán obklopují geopolitické mocnosti jako Rusko, Čína, Indie, Pákistán, k nimž nelze nezapočítat Írán. Samotná poloha vždy patřila k příčinám konfliktů v zemi, která se rozkládá na křižovatkách různých cest a v průsečíku různých zájmů. Před sovětskou invazí měl Afghánistán sedmnáct miliónů obyvatel, z nichž asi 90% bylo negramotných. Jeho obyvatelstvo tvoří nejvíce Paštúnové (41%), Tádžikové (38%), Hazárové (9%) a Uzbeci (9%). Z hlediska náboženského vyznání se v zemi nachází 80% Sunnitů a 19% Šiítů. Na světě je Sunnitů ze všech muslimů nejvíce, zhruba 75%. Paštúni, z nichž většina žije v Pákistánu, usiluje o vytvoření velkého Paštúnistánu. 

První důkazy o lidské činnosti na území Afghánistánu se objevily před padesáti tisíci lety. Civilizace se začala utvářet někdy kolem roku tři tisíce před naším letopočtem a zemědělská společenství vzniklá na tomto území patří mezi nejstarší na světě. Pravděpodobně první velký nájezdník, který se v zemi objevil, byl Alexandr Veliký, známý též jako Makedonský (narozen v červenci 356 př.n.l., zemřel v červnu 323 př.n.l.). Do země vpadl v rámci své invaze do Perské říše, kterou se mu podařilo rozvrátit. Stal se patrně největším a nejúspěšnějším vojevůdcem v lidské vojenské historii, protože, pokud je známo, neztratil ani jednu bitvu. A to ani na na území Afghánistánu, kde vedl přes tři roky trvající válku proti povstalcům. Nikdy si ho však nedokázal podmanit. Z té doby pochází jeho slavný výrok: "Orientem lze projít, nelze ho však dobýt!".

V roce 642 Arabové dobyli Perskou říši. V té době se na afghánském území nacházela řada kmenových vládců, která byla pod vlivem čínské dynastie Tchang. Ani Arabům se však nepodařilo celé území ovládnout. Trvalo 300 let, než se jim podařilo v zemi prosadit Islám jako hlavní náboženský směr. Na počátku 13. století se Střední Asií přehnali Mongolové, pod vedením slavného dobyvatele Čingischána. kteří systematicky vyvražďovali celá města. Zajímavé je, že tehdy se venkov na odpor nepostavil, krutí válečníci se však zemí jenom prohnali. Základy novodobého Afghánistánu položil v roce 1747 Ahmad Šáh Durrání. Podařilo se mu to, co nikomu předtím. Totiž sjednotit paštúnské kmeny, k čemuž použil nejen mírové dohody, ale také úplatky a násilí.

V roce 1826 se moci chopil Muhammad Chán Dóst. Tehdy se Afghánistán a celá Střední Asie ocitly uprostřed tzv. Velké hry mezi Brity a Rusy. Rostoucí moc Muhammada Chána byla trnem v oku britskému impériu. Dóst se proto často obracel se žádostí o pomoc k Rusům, Britům se je však podařilo vyšachovat. Následně do oblasti vyslali svůj expediční sbor, čímž započala první britsko-afghánská válka, která trvala od roku 1838 do roku 1842. Nepřítel instaloval v zemi loutkovou vládu a zavedl režim, proti kterému se zvedl obrovský odpor. Po vzpouře vyvolané Paštúny byla na začátku britská šestnácti tisícová armáda donucena k ústupu. Na jejím konci do nejbližší pevnosti v Džalalabádu dorazil po strastiplné cestě pouze jeden plukovní lékař, který podal svědectví, že celý expediční sbor byl zničen.

Druhá britsko-afghánská válka započala roku 1874 a jejím cílem bylo připojit Afghánistán k Britské Indii. Rozhodující bitva proběhla o šest let později u městečka Majvandu a Britové v ní byli na hlavu poraženi. Jediným pozitivním výsledkem pro ně bylo, že se jim podařilo zabránit ruskému pronikání.

V letech 1919-1929 v Afghánistánu vládl Amanulláh Chán, za jehož vlády země prošla sociálními a politickými reformami, včetně diplomatických kontaktů se Západem. Hned na počátku tohoto období však Britové vyhlásili další válku, protože odmítali přihlížet pokusům Afghánistánu a Ruska o sblížení. Teprve poté, co nasadili asi 350 000 vojáků s tanky a letadly, se podařilo oběma stranám uzavřít příměří, na jehož konci Britové uznali Afghánistán jako samostatný stát. Zároveň oznámili, že na jeho území již pronikat nebudou, ovšem teprve poté, co došlo k dohodě o neútočení se Sovětským svazem. 

V době druhé světové války se Německo pokusilo získat Afghánistán za svého spojence. Němečtí agenti se pokusili vyprovokovat povstání Paštúnských kmenů, výsledkem však bylo, že v roce 1941 byli všichni Němci vypovězeni ze země. V té době se zemi podařilo položit základy hospodářské spolupráce s USA. Směrem do zahraničí Afghánistán začal vystupovat jako nezávislý stát. Od roku 1933 do roku 1973 v zemi vládl král Muhammad Záhir Šáh. V období studené války se obratně snažil o neutrální politiku vůči oběma znepřáteleným světovým blokům. Vnitřní politiku prosazoval přiměřenými prostředky a snažil se o zmírňování napětí mezi jednotlivými náboženskými, etnickými i kmenovými uskupeními. Dařilo se mu provádět modernizaci země, byť velmi obtížně a pomalu. Místní obyvatelé na dobu jeho panování vzpomínají jako na éru míru a stability. 

V roce 1973 králův švagr Muhammad Daúd Chán provedl, s pomocí armádních důstojníků, nekrvavý puč a stal se prezidentem. Daúd a jeho rodina byli zavražděni v roce 1978, kdy se v zemi chopili moci komunisté, kteří přišli s revolučním programem. Mezi jejich nosná témata patřilo: odstranění feudalismu, provedení pozemkové reformy, vyřešení národnostních problémů, zajištění práv žen, upevnění ekonomiky a odstranění negramotnosti a nezaměstnanosti. Vznosné cíle, proti kterým nelze nic namítat. Jenže jejich prosazení komunisté prováděli stejně jako jinde. Tedy překotně, s pomocí násilí, mučení a poprav. Na venkově se proti nim zvedl odpor a země se začala ocitat v chaosu. Tehdy vládl prezident Tarákí spolu s předsedou vlády Hafizulláhem Aminem. Ten však svého prezidenta zavraždil a krátce poté byl sám zabit sovětskými speciálními jednotkami. Následně do čela země Rusové dosadili Babraka Karmala. Tím SSSR započal válku v Afghánistánu trvající deset let.

Navzdory neustálým snahám o modernizaci, v zemi stále dominují kmenové vazby. Regionální vládci mají v rukách moc srovnatelnou s mocí státu a velká část obyvatelstva je neustále připravena bránit svůj způsob života, ovlivněný islámskými zákony. Winston Churchill kdysi o zvyklostech paštúnských kmenů prohlásil (citace použita z knih uvedených na konci tohoto článku jako zdroj): "Jejich morální kodex, v němž se proradnost a násilí nepovažují za nemravné jednání, ale za ctnost, zrodil tak prapodivné a rozporné pojetí cti, jaké je pro logicky uvažujícího člověka zcela nepochopitelné." Budoucímu britskému premiérovi bylo dvacet tři let, jeho věty se v průběhu doby staly nadčasové. Platily v době sovětské invaze, před ní i po ní.

Jenže máme právo vynášet soudy o dějinách a chování jiných národů, východních náboženstvích a cizího pojetí cti a mravnosti? Vždyť často nechápeme ani historii země v níž sami žijeme. Po sto letech, které jsou jenom mrknutím v životě této planety, bouráme sochy těm, kterým se kdysi tleskalo a stavíme jiným, kteří byli pronásledováni. 

Dávné události sledujeme a hodnotíme brýlemi naší současné pohodlné civilizace. Možná, že největším problémem dnešního světa je jen jedna věc, která produkuje ve velkém závist, nenávist, špatné vztahy mezi lidmi a v konečném důsledku i zlo vedoucí k malým a velkým válkám.

Nedostatek empatie.

Příště: Afghánistán kóta 3234: Bublinky z Coca-coly III

Afghánistán, 40 let války 1. díl. Dokument na YouTube.cz:

 https://www.youtube.com/watch?v=7h70wI_pnrQ

Naruto - Sadness and Sorrow (Violin Cover) - Taylor Davis. Zdroj: YouTube.cz:

Osnova série:

Afghánistán kóta 3234: Jiná planeta I

Afghánistán kóta 3234: Tohle je naše země! II

Afghánistán kóta 3234: Bublinky z Coca-coly III

Afghánistán kóta 3234: Operace bouře 333 IV

Afghánistán kóta 3234: Nájezdy ďábelských kočárů V

Afghánistán kóta 3234: Lev z Pandžšíru VI

Afghánistán kóta 3234: Zinkové rakve VII

Afghánistán kóta 3234: Mudžahedíni VIII

Afghánistán kóta 3234: Boj o kopec IX

Afghánistán kóta 3234: Ruský Vietnam X

 Zdroje:

Kniha Prokletá válka, Afghánistán - moskevský Vietnam, autor Jiří F. Šiška, rok vydání 1999;

Kniha Velký hazard, Sovětská válka v Afghánistánu, autor Gregory Feifer, rok vydání 2009;

Kniha Zinkoví chlapci, autor Světlana Alexijevič, rok vydání 2016;

Wikipedie, otevřená encyklopedie, Afghánistán, odkaz:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Afgh%C3%A1nist%C3%A1n

Wikipedie, otevřená encyklopedie, Sovětská válka v Afghánistánu, odkaz:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Sov%C4%9Btsk%C3%A1_v%C3%A1lka_v_Afgh%C3%A1nist%C3%A1nu

Wikipedie, otevřená encyklopedie, Operace bouře 333, odkaz:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Operace_Bou%C5%99e_333

Wikipedie, otevřená encyklopedie, Mudžáhid, odkaz:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Mud%C5%BE%C3%A1hid

Přednáška Dějiny Afghánistánu na vojenské škole ve Vyškově na Moravě, přednáší kpt. PhDr. Stanislav Balík, zdroj YouTube.cz, odkaz:

https://www.youtube.com/watch?v=yT-3pV5Xyr0

Afghánistán 1979: Válka, která změnila svět, dokument České televize, zdroj YouTube.cz, odkaz:

https://www.youtube.com/watch?v=_xx8Ydt9alc

Afghánistán Země mé krve, dokument České televize, zdroj YouTube.cz, odkaz:

https://www.youtube.com/watch?v=G1kOj3lmepA

Úvodní fotografie Mudžáhid s americkým protiletadlovým přenosným raketovým kompletem země-vzduch Stinger, Afghánistán 1988, volné dílo, odkaz:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Mud%C5%BE%C3%A1hid#/media/File:Mujahid-MANPAD.JPEG