Ruský kamarád Nikolaj a kuře na šafránu

Když přichází Indiánské léto, to čemu tam u vás říkáte "Babí léto" , jsem nervozní. A protože už v mém věku zasloužím jistou toleranci, budu se opakovat - tak jako ze záhadného důvodu se v historii Čechů objevují v datech zlomových událostí ony pověstné osmičky, u nás v Americe podzimy přinášejí nejedno velké překvapení. Zavraždili nám prezidenty Jamese A. Garfielda, Williama McKinley a Johna Kennedyho. Do II. světové války vtáhli Japonci Ameriku útokem na Pearl Harbor a na podzim došlo i k teroristickému útoku Al-Kajdy v New Yorku a Washingtonu. Ono toho bylo víc a asi nejvíce mne osobně zasáhla smrt mých rodičů.

Když padne voják

Máme tady tradiční kouzelné počasí a přesto jsem jako na trní. Dnes jsem prožil podivný, nezapomenutelný okamžik. Stál jsem u stánku s občerstvením a ubíjel čas pozorováním vedle probíhající dálnice. Najednou moji pozornost upoutalo něco tak neobvyklého, že jsem nevěřil svým očím .... po jinak rušné dálnici normálně se řítících aut bez jakéhokoliv pořádku přijížděla pohřební kolona. V předu byl vůz s rakví, ale za ním jelo několik vojenských džípů s vojáky v nažehlených uniformách. Tu kolonu, která jela v nejpomalejším pruhu nikdo nepředjížděl a prodlužovala se o další a další auta, která se do ní poslušně zařazovala a rozvěcovala světla. Když potom první vůz odbočil na výjezd z dálnice, ostatní auta svá světla zhasla, zatroubila a pokračovala svojí cestou ....

Kamarád Nikolaj

Téměř nuzně vypadající průčelí skrývá tajemství .... dobré jídlo, dobré lidi a pohodu ....

Ortobello restaurace je 64 ulici v Brooklynu (mylně jsem si myslel, že je to 61 ulice) a otec Julián Luigi Cerasuoli z ní vytvořil opravdový drahokam pro labužníky. Má velmi intímní atmosféru a já tam chodím, když si chci popovídat s Nikolajem. Nikolaj je drobný človíček s tělem jako vysoustruhovaným z ocele, bývalý mistr sportu bývalého SSSR (tu malou červenou legitimaci s nápisem ve zlaté barvě mi vždy ukazuje a já vždy dělám jako bych ji viděl poporvé). Je tady v Americe skoro deset let, ale anglicky neumí ani slovo. Nikolajovi to vůbec nevadí, má v sobě takové legrační furiantství. Živí se tím, že pracuje pro nějakou agenturu co má na starosti pomoc invalidním důchodcům a momentálně se stará o nějakého vysloužilého srbského generála co tady dožívá. Nikolaj také už celých těch deset let píše monumentální román, má to snad dva tisíce stran a pořád to není hotové. Je to válečný román a on mi vždy s nadšením vypráví o osudech svých hrdinů a chce vědět co tomu říkám. Vždy mu to pochválím, nakonec mám Nikolaje rád a on mne už skoro pět let učí judo. Rád mu platím 50 dolarů za hodinu, protože je pro mne nevyčerpatitelná studnice poznání o ruské duši.

Dnešní kuřátko co jsme měli k obědu se celé dopoledne koupalo v marinádě z pomerančové št'ávy a šafránu. Než se usadilo v troubě, pod kůži dostalo kolečka pomeranče, lehce poprášilo pepřem a solí. Potom bylo potřeno šafránem a máslem a zalito vývarem z čerstvé zeleniny. Když bylo upečené, do št'ávičky se zamíchalo trošku pomerančové marmelády a přilily 2 štamprdličky konaku.

Rozkrájené kuřátko mělo jako přílohu podomácku dělané těstoviny, to je důležité, protože to co koupíte v supermarketu se nedá přirovnat. 

Musím se přiznat, že jsme s Nikolajem vypili celou láhev vína. Bylo to poprvé co jsem ochutnal fantasticky lahodné Chardonnay z Kalifornie. Vím sice, že se jedná o starobylou odrůdu moštové révy, ale vždy jsem měl představu o bezkonkurenční nadřazenosti francozského Burgundska. Tajemství kalifornského Chardonnay však leží v regionech kde se réva pěstuje. Nopa a Sonoma totiž dokáže dát hroznové št'ávě příchut' tropického ovoce a vanilky z nového dřeva. Naprosto upřímě doporučuji každému kdo se alespon trošku považuje za labužníka tohle víno ochutnat, nakonec v dnešní době i tam u vás není problém koupit cokoliv.

Na cestě domů jsem manželce poslušně koupil pytlík čerstvých hub, pomohl jedné babičce přejít ulici a malé černošské dívence pochválil korálky ve vlasech. Tak že se zatím tento den krásného podzimu nic ošklivého nestalo. Ale přesto mám takové tušení ..... však mi rozumíte ....

Diskuse bez cenzury, jakékoli cenzury, ZDE

Se svolením autora: Simon Achenbach (InfoPress, New York)