Diky kluci......

Nevim jak zacit. V hlave se propleta spousta myslenek, mihaji se strasne rychle, jak kratka zrychlena videa, tak strasne zrychlena ze neni mozne pochopit, prijit na to o cem to je a pokud snad jiz mozek zacina zpracovavat informaci zakodovanou do toho zrychleneho klipu zacne zniceho nic jiny a tak to jde porad dal. A kdyz se to nakonec vse zastavi, zjistite ze jste sice videli vse, ale vlastne nevite nic, nedokazete popsat ani jeden pribeh, jeden dej. Mate pred vnitrnima ocima jen utrzky, barevne rozmazane obrazky. Takhle ma mysl, muj mozek pracuje od okamziku, kdy jsem se dozvedel o leteckem nestesti, tragedii, ktera se dnes stala. O havarii letadla pri kterem zahynul cely hokejovy tym Lokomotiv Jaroslavl. Nasledne potvrzeni toho, ze krom ostatnich hracu, pri nestesti zahynuli i nasi hokejste Honza Marek, Karel Rachunek a Josef Vasicek a Ceskoslovensky, potazmo Slovensky hokejsta Pavol Demitra byl ten faktor ktery spustll to zrychleni vsech mych myslenek.

Jako vetsina lidi, jsem svuj smutek vyjadril na Facebook. Jake bylo me zdeseni, kdyz mi ma dobra kamaradka napsala, ze nechape co lidi blbnou. Proc lidi oplakavaji nekoho, koho osobne neznali, nevedeli o nich nic jineho, nez ze hraji hokej. Ze je samozrejme smutne co se stalo, ale ze kazdy den umiraji lide pri podobnych nestestich, ale nikdo nejde na Staromestske namesti a nezapaluje za ne svicky. Ze samozrejme chape smutek rodiny, pratel, kamaradu, ale ta histerie ostatnich, ktera se kolem toho zrodila ji pripada nesmyslna. V prvnim okamziku jsem odpovedel dost nevybirave a pohadali jsme se. Po cigarete a snaze si urovnat sve myslenky jsem se i ja zamyslel nad tim, proc tolik lidi bylo zasazeno tou tragedii. Je pravda ze kazdy den umiraji lide a v drtive vetsine se jejich smrt nesetka  s zadnym ohlasem verejnosti a je "odbyta" maximalne kratkym vstupem ve zpravach. I pri tragickych umrti znamych osobnosti, jakymi byli napriklad pan Svoboda ci pan Vondruska "neslzel" narod tak jako dnes. Proc?

A pak me napadlo, jestli to nebude tim, ze ti kteri dnes zahynuli, tak nam jako obycejnym lidem a obcanum Ceske republiky dokazali dat neco, co ostatni nedokazali. Hrdost, pocit vlastenectvi a dokazali vnest do te "nasrane" nalady, ktera panuje v nasem state, radost. Radost  a momenty, kdy nemusime myslet na nase problemy, starosti, neuspechy. Kdy si kazdy obcan-fanousek muze na okamzik myslet, ze je spolustrujcem neceho vyjimecneho. Neceho co vidi celi svet. Neni moc lidi v nasem narode, kteri tohle dokazou, ale ti tri patrili mezi to malo tech vyjimecnych.

Bude se na ne vzpominat v duchu uspechu a trofeji ktere pomohli svym umenim pro nas hokej a narod vybojovat. Ale velky dik jim patri i za Ty okamziky radosti, ktere svym umenin vnesli do nasich, kolikrat smutnych a neveselych zivotu. Ze nam pomohli na chvilku zapomenout na strasti realneho zivota, ze jsme mohli na okamzik snit, radovat se. A to nejdulezitejsi je, ze vzdy dokazali nas narod semknout. To se jiz dlouho nedari zadnemu politikovi ci predstaviteli naseho statu, ba naopak. Ti nas jen rozdeluji, stavi proti sobe. Oni nas spojovali. A za to jim patri velky dik.

Jeste par dnu potrva, nez se pri vzpomince na ne nebudou drat slzy do oci, ale verim tomu ze jednou, pri vzpominani na tyto tri "pany" hokejsty se budou lide usmivat, vzpominat na ty krasne chvile radosti, ktere mohli diky nim zazit. A i za ty vsechny, jim  chci ja timto podekovat.

Narod, aspon tedy ten hokejovy na Vas nikdy nezapomene.