Máme v novodobé ČR novinku - veřejně se mezi sebou melou špičky české katolické církve. Možná si řeknete, že je nám to fuk. Třeba ano, ale jejich vliv na společnost a zejména univerzity byl hodně zásadní. To se mění.
Mám na mysli veřejné hašteření P. Halíka a primase Dominika Duky. Ať už kvůli brněnskému divadlu, tak už kvůli plamennému kázání kanovníka P. Piťhy.
Přečetl jsem si pár článků a vyjádření od všech zúčastněných a nechápal o co vlastně jde. Co se změnilo, že je kolem nich takováto nervozita? Do velevážené instituce si rejpá veřejně i prezident … a to nikoli České křesťanské akademie, ale dokonce i přímo prezident ČR!
Nechápal jsem několik měsíců až včera. Poslouchal jsem přednášku politologa Petra Robejška o elitách. Najednou mi to došlo.
Dnešní společnost - a nejspíše nejen česká - přestává kněze římsko-katolické církve považovat za součást svých elit.
Oni to vnímají jako ztrátu svého vlivu - na který byli v Evropě zvyklí a se kterým počítali stejně jako člověk počítá se střídáním dne a noci. Neví si s tím rady a jejich nervozita stoupá.
Síla jejich vlivu na společnost stála vždy na velice vachrlatých základech. Novodobá společnost jim totiž nikdy neumožnila - a kněží a jejich představitelé k tomu nikdy nenašli odvahu - aby přiznali pravdu o tom, jak si představují společnost, stát a roli jejich církve.
To na čem stojí naše představy o demokracii a smysluplné společnosti - sekulární stát - je jim totiž trnem v oku.
Sekulární stát tolerují, protože jim nezbývá nic jiného. To se týká jak Halíka, tak Duky, tak vyučujících na teologických fakultách. P. Duka někdy naťukl, že mu by se líbil stavovský stát. Takže předpokládám, že ostatní na tom budou stejně.
O stavovském státu se dá jednoduše najít jen to, že jím byl tzv. Slovenský stát za Hitlera. Jaká tam byla role církve, víme. Preláti ovšem zjišťují, že současná Evropa nic takového není ochotna akceptovat.
V 90. letech minulého století dostaly křesťanské církve ohromný celospolečenský prostor k vytvoření celospolečenské všeobecně akceptovatelné etiky. Této možnosti využily naplno. Dokonce - na rozdíl od první republiky - odmítli do obnoveného svobodného školství pustit i "pohanskou" antiku a její klasickou etiku.
Výsledek - totální výbuch. Rádoby samozřejmá kondomová rétorika se nechytala. Při vší úctě antikondomový aktivista Jan Pavel II. byl v rekordním čase svatořečen. Jeho nástupci v úřadu tuto problematiku vidí hodně jinak. Nepřiznané fopá na všech frontách.
Tohle by však kněží asi skousli, ale stalo se něco mnohem horšího. Kněz přestal být respektován jako moudrý člověk ne-kostelovými "věřícími". Prostě současná doba má o smysluplném duchovnu zcela jiné představy.
Mimo církve je obrovská paleta - řekněme spirituálních služeb - které fungují natolik, že lidé za ně dokonce platí. Jsou to terapeuti, učitelé meditace, různé rozvojové a transformační semináře, křesťany proklínaní léčitelé, maséři, a trend doby - kouč.
Katolíci ještě před 5-8 lety veřejně tvrdili, že kdo pravidelně přistupuje ke svátostem, nemůže potřebovat žádnou psychoterapii. Dnes by tohle tvrzení mohlo být i žalovatelné. Co se změnilo, za těch pár let?
Společnost si prostě přiznala, že císař je nahý a hotovo. Kněží popírají současnými mladými lidmi všeobecně akceptované karmické zákony. Netuší co je to nevědomí. Anima a animus je podle nich nejspíše něco ze sado-masochistických salónů.
Teologové mumlají nesmysly o smyslu meditací a tak jim naprosto uniká proč se tomu ti lidé vlastně věnují. Kardinál Dominik Duka donedávna společně s prezidentem České křesťanské akademie Tomášem Halíkem tvrdili, že teologie s těmito moderno-pohanskými bezbožnostmi nemá nic společného.
Naše univerzity dospěly do stavu, že psychologické i pedagogické fakulty a katedry učí, že jediná cesta ke zdravému, šťastnému a produktivnímu člověku je trvalá harmonie těla, racia i intuice - ať už je budeme nazývat jakkoli. Teologické fakulty z toho všeho vytrhly racio a po všem ostatním někdy tajeně, jindy veřejně plivají - aniž by si s tělem či Animou vůbec rady vědět mohli či chtěli.
V základech celého propadu kněží a prelátů jako bývalých příslušníků elit, je skutečnost že se až na naprosté výjimky vyhýbají procesu osobní transformace. Jako jediní mají podle nich platné kněžské svěcení, a tak co by kdo od nich ještě kdo mohl chtít.
Preláti vyignorovali skutečnost že pouze proces osobní transformace je důvěryhodným zdrojem duchovního poznání a reálné duchovní autority.
Osobní transformací - v nějaké podobě - museli projít všichni tvůrci psychologie jako vědy, včetně katolíky zatracovaného Stanislava Grofa. Nějakou formou osobní transformace prochází každoročně stovky absolventů nejrůznější oficiálních psychoterapeutických výcviků. O lidech kteří kráčí vědomě k osvícení je zbytečné pak už mluvit.
Všichni tito lidé mají poté reálné porozumění a z něj vyplývající reálné schopnost. Proti těmto lidem kněží a preláti nemají šanci a to už ani před stále rostoucí částí svých kostelových věřících.
Zkrátka a dobře, společnost odmítá - na rozdíl od docela nedávné minulosti - kněze a preláty katolické církve považovat za elity. A začíná jim to nepokrytě dávat najevo.
Před nedávnem se přidal i prezident Miloš Zeman svými úvahami o tom, že toho P. Piťhu bude snad muset i vyznamenat.
Co jiného na to ve své funkci chudák může asi tak říct.
Ústí nad Labem, 16.1. 2019
Jan Rýznar
Související články:
Bludný balvan č.2 pro kardinála Duku za ne-vztah psyché a duše
Tomáš Halík - žvanil odmítající dělat to, co dělat skutečně má.
Římskokatolickou církev nezaložil Ježíš, ale římští císaři ve4.stol
Teologie používá mentální násilí jako vlastní vědeckou metodu
Velice problematický produkt našich univerzit: ř-k kněz.
