Malé ohlédnutí za výletem do Los Angeles. Známý americký architekt Frank Lloyd Wright kdysi napsal něco ve smyslu, že kdyby se svět obrátil vzhůru nohama, vše neupevněné by napadalo do Los Angeles. A zřejmě se to už někomu v minulosti podařilo. Kalifornská metropole na Vás zapůsobí dojmem jako by ji navrhoval pejsek s kočičkou. Pro každého je tu něco. Pro Evropany, pro Číňany, pro Mexičany i pro medvídky mývaly. Pro naivní filmové hvězdičky i mazané veterány finančních velkokruhů. Jsou toho kolikrát plné kolečkové brusle. Když jsem se brodil oceánem fotografií, vůbec jsem netušil které vytáhnout a tak jsem to devatero nakonec vyřešil šalamounsky. Pět oblíbených jsem si vybral sám a zbývající čtyři místa jsem nalosoval náhodně z finálového košíku.
Začnu v Santa Monice, v bohaté čtvrti na severozápadě aglomerace. Jelikož na okukování značkových butiků moc nejsem, věnoval jsem se hlavně exotické vegetaci, která lemuje místní pláž. Ta je trochu schovaná pod svahem a zaujme hlavně svou šířkou - odhadem 300 metrů. Zaplaťpámbu za to. Jinak by tu pláž museli udělat vícepatrovou. Jezdí se sem totiž rekreovat půlka města.
Los Angeles, hlavní nádraží. V místním jazyce Union Station. Budova v holandském koloniálním stylu byla v roce 1980 umístěna do rejstříku národních historických památek. Vzrostlé palmořadí jí dodává punc nenucené elegance. Železniční doprava v USA se pomalu probouzí. Každý den tudy projde 60 tisíc pasažérů. A kdoví - jednou odsud možná budou jezdit i pantografy do Kolína.
Koncertní síň Walta Disneye v centru. Pastva pro oči a prostorový hlavolam pro milovníky rébusů. Jen mi není jasné zda se tato kulturní instituce specializuje na lahodné zvuky heavy metalu a nebo zda do tohoto svatostánku občas vpustí i neholenou tlupu uctívačů Mozarta a Beethovena.
Long Beach leží na jižním okraji města. Při cestě sem budete projíždět poměrně chudou oblastí, která je zajímavým kontrastem k pozlátkovému charakteru severněji položených oáz hojnosti. Nejzajímavějším objektem je zde asi malebná Marina (přístaviště pro soukromé lodě a jachty). Musíte se však nejdřív úspěšně proplést labyrintem obchůdků a hospůdek v námořnickém stylu, což je poměrně intenzívní nápor na peněženku i na játra. Tahle část parkoviště s přilehlými pastičkami na turisty mi připomínala jednu starou Disneyovku a tak jsem neodolal a cvaknul si taky.
Skleněné monstrum po pravé straně se zove Long Beach Convention and Entertainment Center. Čili česky Palác kultury. Více mě však zaujala dlažba před ním. Když jsem po ní štrádoval, připadal jsem si jako v nějakém surrealistickém obraze. Čekal jsem, že uvidím přistávat třeba letku rozkrojených pomerančů, ale bohužel - jak se říkávalo na vojně - během mé služby se nic zvláštního nestalo.
Nábřeží kolem přístaviště bylo tak zajímavě vyparketované, že mi přišlo, že jsem jen přešel z jednoho obrazu do druhého. Tentokrát jsem ovšem přesně věděl ve kterém obraze se nacházím. Ve Výkřiku od Edvarda Muncha. On v něm používá podobné tahy štětcem.
Hollywood je překvapivě jednorozměrný. Vše podstatné se odehrává zhruba na kilometrovém úseku Hollywood Boulevardu. Tam najdete všechna známá divadla a muzea, tam se můžete projít po "chodníku slávy" vyzdobeném pěticípými hvězdami filmových legend a tam se také za mírný bakšiš můžete vyfotit s jedním z mnoha Mickey Mousů, supermanů, Drákulů a karibských pirátů, kteří po bulváru korzují od rána do večera. Ale jen co zatočíte do nějaké postranní uličky a ujdete dvacet kroků, jste úplně jinde. V malém kalifornském městečku bez jediné známky turistického útlaku. Na téhle fotografii stojím vzdušnou čarou zhruba sto metrů od sálu ve kterém se každý rok odehrává Oscarové blahořečení. Zajímavé je, že zatímco všichni výletníci se nadšeně fotí před slavným divadlem (Dolby Theater), nikdo se evidentně nezajímá o to, jak to vypadá za ním. Nepotkal jsem tu ani nohu. Pokud se náhodou o tuto problematiku zajímáte, tady to je (a to divadlo je kousek za mnou po pravé ruce).
Když si v Asii sbalíte svých pět švestek (nebo mandarinek) a vratkou džunku nasměrujete k americkým břehům, Los Angeles bude patrně prvním městem na které narazíte. Početná asijská komunita není tudíž v místních zeměpisných šířkách žádným překvapením. Na snímku je nový Chinatown v centru - ten starý musel ustoupit výstavbě výše zmíněného nádraží. Pokud dáváte přednost sushi před kung-pao, stačí popojet tři zastávky metrem a můžete se stylově navečeřet ve čtvrti zvané Little Tokyo. A vypadá to, že asijští tygři si s sebou ze staré domoviny přivezli i trochu monzunového podnebí. Takhle zataženo ve slunné Kalifornii moc často nebývá. Místní starousedlíci v takových případech vytahují z kapes začouzená sklíčka a se zájmem si prohlížejí nevídaný přírodní úkaz na obloze: "no koukejte na to krásně olověný nebe, to jsem tu naposled viděl za vlády Marilyn Monroe".
Muj oblíbený film - Stalker od Andreje Tarkovského - začíná a končí vpodstatě stejnou scénou. Proto se z filmového velkoměsta rozloučím prakticky ze stejného stanoviště. Jsem zase v Santa Monice, jen pár kroků od místa kde jsem vyfotil tu první fotografii. A jsem tam samozřejmě o pár hodin později. Takové malé ukročení v časoprostoru - a jak to s fotkou zamává.
_____________________________________
Všechny fotky z Los Angeles
