V restauracích by se kromě kouření mělo zakázat i vařit

Bývala to taková správňácky zahulená putyka. Když jsem tam byl naposledy někdy v dubnu, od sedících kuřáků se valily vlny čmoudu zdola a nad jejich hlavami se roztahovaly v širá kola. Erben nechť mi promine.

Cestou domů jsem seděl úplně sám na prázdné čtyřsedačce přeplněného autobusu. Cestující se natolik vyděsili mého načichlého šatstva, že se všichni narvali na druhou stranu, až se vůz nebezpečně naklonil a řidič musel balancovat po dvou kolech.

Čmoud z hospody mi pronikl veškerým oblečením a zaryl se do pórů s takovou vervou, že nepomohlo ani několikanásobné sprchování. Doma se tudíž ode mě odtáhly všechny tři kočky. Ta dvounohá mě vyhodila z postele do obývaku a ty čtyřnohé mě asi čtrnáct dní obcházely širokým obloukem.

Včera jsem onu hospodu navštívil znovu, vzduch byl na první nasátí čisťoučký, ba přímo heboučký. Při odchodu jsem se těšil, jak si v autobusu pěkně pokecám se sousedem a poté se doma pomazlím se všemi třemi kočkami.

Opak se stal pravdou, soused se sice snažil na sobě nedat nic znát, ale něco nebylo v pořádku, prozradilo ho neustále krčení nosu v mé blízkosti. Jeho povrchní dýchání mi bylo podezřelé, a tak jsem zhluboka začenichal. Rázem jsem ucítil pronikavý štiplavý zápach přepáleného tuku, zkombinovaného s rybinou a něčím dalším odporným, ale nedefinovatelným. Když jsme se rozloučili u nás na zastávce, ještě jsem se po sousedovi ohlédl. Myslel si, že už ho nevidím, nejprve se dávivě rozkašlal a poté asi pět minut lapal po dechu.

Doma jsem čtyřnohým kočkám nandal do misek jejich nejoblíbenější jídlo, vrhly na mě tázavý pohled, zatrhaly všemi tlapkami do všech světových stran a ostentativně si odkráčely postěžovat kočce dvounohé. Ta okamžitě pochopila, dala jim zbytek z té samé konzervy, do kterého se pustily s takovou vervou a pečlivostí, že po nich ani nebylo potřeba umýt misky.

Smrad z hospodské kuchyně byl ještě rafinovanější než ten předchozí z cigaretového kouře. Nejen, že se nenechal odstranit z pórů sprchováním, ale nedal se ani vyprat z oblečení. Takže jsem kromě obligátního odsunu do obýváku navíc přišel i o své milované tričko. Dvounohá kočka ho totiž vzala štítivě do dvou prstů a ostentativně odnesla do popelnice. Teď už jenom doufám, že nás popeláři nenabonzují a obec nám nenapaří pokutu, že dáváme do popelnice věci, které patří do nebezpečného odpadu.

Autor: Jan Pražák | středa 13.9.2017 15:31 | karma článku: 30,40 | přečteno: 1644x