Zregulovat, zakázat a zavřít je, až zčernaj!

Mentalita zákazů, usměrňování a represe se v České republice šíří od konce 90. let jako nezvladatelná infekce. A já pevně věřím, že nejsem sám, komu to už silně leze krkem.  

Ale co kdybychom všem těm zakazovačům, regulovčíkům, usměrňovačům našich životů, násilným věrozvěstům klimatického náboženství a genderového šílenství, někdy ukázali, jak by vypadal právě jejich svět, kdybychom se k jejich prioritám, potřebám a způsobu života chovali stejně přezíravě, arogantně či ignorantsky jako oni k těm našim? Vždyť oni jsou minorita a svými kroky nepokrytě ovládají většinovou populaci, ne? Také by pak konečně nadávali, že jim někdo ubírá práva či svobodu, kdyby se to týkalo najednou i jich?

Ono totiž žádné univerzální dobro (a pravda) neexistuje. Snaha donutit ostatní konat a žít dle mých vlastních priorit a zásad (neboť já třeba upřímně věřím, že jsou správné a morální), je absolutně zvrácená. To je ten naprosto nejzásadnější problém světonázoru všech omezovačů a regulovčíků – oni prostě věří, že konají dobro pro sebe i ostatní, často i proti jejich vlastní vůli.

Pojďme si jen na několika málo příkladech demonstrovat, jak by asi vypadal onen svět zákazů směřující proti současným zakazovačům:  

- zákaz omezování pracovní doby. Všechny obchody povinně otevřené 24 hodin denně a 7 dní v týdnu

- zákaz papírových, bavlněných a jiných ne-igelitových nákupních tašek, neboť jejich produkce a likvidace se ve srovnání ukazuje jako neekologická či přinejmenším sporná

- všechny restaurace ze zákona kuřácké a všichni hosté povinně kouří, jinak jsou majitelem či obsluhou vyvedeni

- homosexualita zakázána pod trestem vězení, také její politická podpora tvrdě společensky i trestněprávně perzekvována

- transexualismus a politika desítek nových pohlaví či jiných odlišností od zákonné normy (muž-žena) oficiálně eliminované, nepřípustné a pod trestem vězení zakázané

- pražský magistrát ze svého rozpočtu dotuje každoroční pochody heterosexuálů brojících proti nesnášenlivosti a militantnosti homosexuálů a jiných sexuálních menšin

- zakázány všechny neo-liberalní názory, veškerá městská „liberální“ levice postavena mimo zákon nebo přinejmenším veřejně odsuzována jako extrémistická

- nadále přípustná je jen politika bílé rasy, multikulturní odchylky tvrdě potírány (společenským odsouzením a mediálním lynčem)

- elektromibilita en bloc zakázaná jako neekologická a drahá slepá ulička vývoje automobilismu

- cyklo-doprava městskými vyhláškami zakázána, neboť cyklisté obtěžují svou nebezpečností a zápachem ostatní účastníky silničního provozu, zejména automobilisty a chodce. Navíc, speciální infrastruktura je extrémně drahá a neefektivní, s ohledem na celkový počet přepravených osob na  jeden kilometr

- veškeří současní a minulí podporovatelé a vykonavatelé politiky zeleného aktivismu platí doživotně 200% daně z příjmu za ekonomické škody, které svým konáním v minulosti způsobili

- za jakykoliv náznak omezení svobody slova následuje mnohaletý trest vězení (až dotyčný zčerná...)

- jakékoliv daně (vyjma těch pro environmentální militanty), přerozdělování a státní investice zakázané zákonem, aby se zamezilo parazitování na nich.

Zdá se vám to jako extrém? Jasně, že je. Jenže přesně opačný názorový extrém, spojený se zakazováním nebo ostrakizací názorů, zažíváme dnes, kdy se nám volená i nevolená „elita“, podporovaná nevelkými skupinami tzv. „užitečných idiotů“, snaží brutálně řídit život. A jsou v tom dokonce natolik úspěšní, že si ten současný extrém, státní dirigismus, statisíce regulací a novodobý socialismus většina lidí ani neuvědomuje.

Tento zakazovací a represivní přístup je všem, kteří si váží svobody svojí a ostatních, na hony vzdálený. Nicméně se proti němu nekodážou účinně vymezit a postavit.  Zákony zde skutečně nemají být od toho, aby znásilňovaly život jedněch ve prospěch těch „chytrých“ a privilegovaných či „správně fanatických“. Braňme před nimi náš normální svět a naši svobodu.