Naše zákony jsou o morálce. Fakt?

Všichni, kteří zcela nedodržují platné zákony a nařízení, mají pokřivenou morálku. Tak alespoň vnímá určitá skupina spoluobčanů naši současnou realitu. Nerad Vám to říkám, dámy a pánové ze stáda poslušných ovcí, ale jste opravdu absolutně mimo…

Když jsem ve svém minulém blogu (Omezení institutu osoby blízké – další krok k naší nesvobodě) napsal, že slepá poslušnost k platným zákonům je cesta do pekel, očekával jsem samozřejmě některé negativní reakce. Nezklamal jsem se. Dovolit si něco tak neslýchaného, jako je otevřené schválení možnosti vyhnout se sankci za dopravní přestupek, to opravdu nemohlo zůstat v očích mnoha poslušných stádních zvířátek bez odezvy.

Tak abychom jejich postoj více rozebrali. Ten, kdo nerespektuje platný zákon, neboť ho nepovažuje (vzhledem k neexistenci ani elementární celospolečenské shody) za legitimní, má pokřivenou morálku. Pro tuto skupinu tedy musí platit, že zákon je kritériem a normou morálky: nerespektovat platný zákon znamená automaticky být nemorální.

Samozřejmě tomu tak není a všichni ti, kteří slepou poslušnost k zákonům a nařízením vyžadují, ba dokonce směřují ke stále rostoucí kontrole jednotlivce státem, nás vedou přímo do pekla. A je jich bohužel většina. Historie nám k tomu dává bezpočet příkladů. Mnoho německých nacistických zákonů určitě dnes není - také pro tuto skupinu spoluobčanů - ztělesněním morálky. Přesto se tehdy zcela jistě vyskytlo nemálo moralistů, kteří apelovali pod pláštíkem „správného“ názoru, na jejich výhradní dodržování. Samozřejmě je toto srovnání poněkud extrémní, neboť dnes nežijeme v totalitním rasistickém režimu a bavíme se zde o pouhých dopravních přestupcích.  Principielně ale popisuje, také dnes stále fungující, slepou oddanost normám, které byly společnosti nadiktovány několika „moudrými“ vládnoucími hlavami.

Pokřivená morálka se zákony nemá nic společného. Jistě bychom našli mnoho výtečníků, pohybujících se v mezích platných zákonů, ačkoliv je jejich vlastní morální kodex zcela vychýlen. A samozřejmě naopak. Pokud tedy občan není pouze poslušnou ovcí ve stádu, které je drženo pohromadě množstvím represivních zákonů, neznamená to a priori, že má pokřivenou morálku.

Vždy se budu snažit využít všech prostředků k omezení státní represe nade mnou samotným. Nerespekt k zákonům totiž považuji, za určitých okolností, za zcela legitimní.