Nebo snad nikoliv? V Kalifornii platí již nějakou dobu zákon, který zakazuje školám a zaměstnavatelům orientovat se podle rasového klíče a aplikovat tak povinné přijímací kvóty. V absurdním společenském prostředí Spojených států není nic neobvyklého, že tento jinak přirozený postup striktně řeší zákon. Ten se má však nyní zásadně změnit, což je ukázkovým příkladem čirého a nepokrytého rasismu v praxi, garantovaného státní mocí.
Jak zvláštní je potírat rasismus tím, že ho tvrdě aplikuji. Sice je opatření adresováno proti majoritě, nic to však nemění na faktu, že se stále jedná o zjevný rasismus. Absurdní a do nebe volající hloupost. Je prý nutné reagovat na nepoměr mezi jednotlivými rasami na státních školách, tvrdí autoři zákona. Co kdyby tito plánovači ponechali vše na přirozeném vývoji? Ten totiž dříve či později odfiltruje kvalitní potenciál, oddělí zrno od plev bez vlivu umělých kritérií a zajistí efektivní využití zdrojů. A to nejen ve školství.
Co vám to všechno ale připomíná? Bezpochyby naši domovinu. Jistě, nedošli jsme ve vývoji tak daleko jako Spojené státy (= neklesli jsme tak hluboko), ale snažíme se o to za pomoci překrucování pojmů, zkreslování faktů a nerovného přístupu opravdu velmi usilovně. Jeden odstrašující příklad vadného řešení rasového problému za oceánem nám prostě nestačí.
Je zcela nutné měřit všem stejným metrem a zlikvidovat chorobné sociální inženýrství. Vede nás totiž do značných problémů, neboť eskaluje tlaky ve společnosti, je nepřirozené a krajně neefektivní. Vyvarujme se kopírování amerického přístupu, dokud je ještě čas…
