Mám rád stádo naše vezdejší…

Taky jste si za posledních pár dnů několikrát povzdechli nad tím, kam se ten náš svět řítí? Já jsem to za svých 34 let udělal teď snad poprvé. Vedla mě k tomu nedozírná katastrofa v Japonsku, nepokoje v arabském světě, pokračující zprávy z české kotliny o nepochopitelném týrání a zabíjení dětí. A také, bohužel, moje nastávající plná nedůvěra v jakýkoliv etablovaný politický subjekt v naší zemi, byť se formálně třeba hlásí k pravicovým hodnotám. Aktuální levicová přerozdělovací kampaň naší vlády mě v tomto pocitu jen utvrzuje. Když si ovšem tato svá slova přečtu za rok nebo deset let, bude to zřejmě stále stejný příběh.

Na druhou stranu se medializací nelze nechat ovládat, ba dokonce vláčet. S trochou nadsázky lze považovat vše zásadní, co nás obklopuje, za dané a nezměnitelné, ačkoliv je to, mimo jiné, výsledkem konání člověka. Včetně válek. Zřejmě i ty jsou důsledkem jakési podivné „boží vůle“…

Co ovšem můžeme ovlivnit v našich relativně bezproblémových podmínkách a současné situaci je to, v jakém žijeme prostředí a společenském uspořádání, jaký stát nás obklopuje a ovládá. Máme na to trochu tupé a neohrabané nástroje, přesto je můžeme použít. Všichni jsme zřejmě spokojeni se stavem věcí veřejných, protože s ním nic neděláme. Pouze občas planě tlacháme, podobně jako nyní já při psaní tohoto textu. A samozřejmě se vymlouváme na politiky, na jejich viny. Jak jinak. Vždyť jsou přeci od nás tak rozdílní a nikdo z nás by se rozhodně nechoval stejně, kdyby se doškrábal do jejich křesel.

Proberme naše důvody všechny pěkně popořadě. Nepochybně musíme mít rádi:

a) levicové smýšlení, neboť ho tak masivně podporujeme. Nabádá nás totiž k menší odpovědnosti za vlastní bytí, poslušnosti, snaží se nás činit stále více závislé na blahodárných státních milodarech, popř. nám ozdravně krátí naše přílišně nahromaděné bohatství. Vždyť nezáleží zda jsme si na něj poctivě vydělali či nikoliv;

b) levicové strany, protože se většinou chovají čistě elitářsky a jejich vrcholní představitelé jsou de facto pravicově jednající (a smýšlející) individua. Máme je rádi, protože svým počínáním, pokud mají možnost vládnout, zabezpečují sobě i státu více sociální klientely. A my jsme přeci rádi součástí velkého celku;

c) že nám stát odebírá nadpoloviční většinu z toho, co vyděláme, některým i dvě třetiny. Běžné pracovní úsilí či dokonce úspěch je potřeba korigovat ve prospěch masy. Považujeme to přeci za normální a správné, v moderním světě bezproblémově zaběhnuté.  Není důvod se nad tím nijak pozastavovat, neboť díky tomu vše funguje. Stát správně přerozděluje daně místo toho aby je neodebíral, protože tím zajišťuje efektivní zaměstnanost mnohým potřebným úředníkům;   

d) že státní aparát s oprávněně vybranými prostředky hospodaří velmi fundovaně a bez vedlejších úmyslů. Uvážlivě je rozděluje svým lidem, zaměstnancům či firmám, se kterými kooperuje;

e) že nám stát stále více říká přesněji a důmyslněji, co smíme, jak smíme, kdy smíme a komu smíme. A také to, co nesmíme, jak nesmíme, kdy nesmíme a komu nesmíme. Jsme rádi, že se v té přebujelé svobodě nemusíme tolik orientovat a že za nás někdo přemýšlí a rozhoduje. My to totiž dělat nechceme;

f) že má náš stát k dispozici direktivní a represivní aparát, zejména policii, jednající efektivně a vždy ve jménu našeho dobra, ačkoliv si to třeba vůbec neuvědomujeme. Potřebujeme ji zejména pro rasantní kontrolu silničního provozu a prohřešků proti dopravní prevenci, na ostatní ji není příliš potřeba;    

g) že má stát rovný přístup ke všem skupinám obyvatelstva, zejména pak že nerozlišuje rasovou příslušnost. Prohřešky trestá neutrálně a odpovědně, a to ve všech případech;

h) že můžeme být absolutně politicky korektní a nazývat tak věci pravými jmény. Slušnost je naše základní devíza, neboť hrubosti a hulvátství vůči menšinám bylo už dost;

ch) že máme nad naším státem ještě jeden vyšší stát, který ví vše dokonce ještě mnohem lépe a regulací či penalizacemi zvládne všechny problémy našeho státu a tím dokonce i nás samotných. Vedle státní vlajky jsme si také jeho vlastní zástavu proaktivně vyvěsili na mnoha úřadech. Nevadí přeci, že ji naše země oficiálně nepřijala za svou, musíme otevřeně projevit elementární vděčnost.

i) že si na sebe můžeme plést další biče, neboť se v našem vlastním zájmu musíme více sebemrskat; 

Mám prostě rád to naše stádo vezdejší. Vždyť jsem ten, který z něj nechce příliš vystrkovat hlavu…