Kdy se rozpadne Eurozóna i celá EU? Zítra či pozítří?

To, že se koncept Eura i celé Evropské unie ekonomicky a politicky rozpadá, to už je dnes viditelné snad i nejzarytějším euro-naivistům. To nejsou jen drobné, dočasné a překonatelné komplikace. Současné problémy totiž byly založeny již při samotných počátcích obou těchto konceptů a projevují se logicky při první vážnější krizi.

Zítra či pozítří se samozřejmě celý euro - koncept nezbortí. Bude to ale evidentně brzy. Máme zde totiž velmi slabý, nesmyslný a umělý koktejl politicky řízené jednotné měny uplatňovaný pro ekonomicky nehomogenní státy a byrokraticky resp. polocentrálně řízené hospodářské politiky, která si díky své plánovitosti a nepřirozenosti do budoucna zakládá fatální ekonomickou neefektivitu.   

Aktuální udržování zdevastovaných veřejných financí Řecka ve stádiu klinické smrti je absurdní a enormně prodražuje celou situaci. Čím dříve si politici a mnoho euro-naivistů přizná realitu, tedy čím dříve Řecko oficiálně zbankrotuje, tím lépe. Čím dříve si také tito utopisté přiznají, že řecký problém je současně strukturálním problémem Evropské unie i Eura, přičemž ten je tak exportován za hranice, tím lépe. Řecká dluhová nemoc se uvnitř tohoto státu zřejmě nezastaví, nákaza se totiž už nějakou dobu šíří do zemí společenství prostřednictvím rostoucích nákladů na její financování (Itálie, Španělsko a další).

Zatímco by řešení řecké situace veřejných financí a ekonomiky bylo za existence samostatné hospodářské politiky a měny poměrně rychlé, efektivní ač bolestivé, nelze ho v případě jednotné měny aplikovat (Řecko se například nemůže z krize jednoduše „prodevalvovat“ a podpořit tím svoji exportní sílu - přibrzdit či zastavit tak pád ekonomiky). Při udržení této země v Eurozóně za každou cenu nezbývá než uměle subvencovat ekonomicky nehomogenní region Evropské unie, což je samozřejmě z dlouhodobého hlediska absolutní nesmysl. A Řecko je, bohužel, jen jedním z možných příkladů důsledků této koncepce. Její dopady však budou někteří euro naivní z idealistických důvodů bagatelizovat.

V současných ekonomických problémech vystupuje v plné nahotě také samotný problém politický. Ekonomické zájmy a reálná národnostní cítění „ušlechtilé“ myšlenky evropanství jednoznačně převálcují. Téměř všichni se totiž cítí být Němci, Francouzi, Čechy atpod. - nikoliv Evropany - a koncept evropanství je tak pro ně jen umělou nadstavbou, ve které se lze v dobách prosperity beztrestně utvrzovat.   

Likvidace Eura a rozpad politické akceschopnosti Evropské unie jsou podle mého názoru nevyhnutelné kroky budoucího vývoje. Bohužel extrémně drahé kroky. Ještě dražší by však bylo udržovat tyto již dnes polomrtvé koncepty z politických či idealistických důvodů delší dobu při umělém životě.