Jak zavřít „piráta“ Lacinu (a důkazy moc neřešit...)

Konečně ho máme za katrem. Podařilo se! Tak se určitě raduje nemálo slušných řidičů... Je to velký příběh o tom, jak shoda okolností, efektní polopravdy, mediální štvanice a nakonec předpojaté rozhodování trestních instancí může úplně zničit člověku život.

Všem, kteří jsou alespoň nepatrně schopni a ochotni naslouchat, nabízím detailní a velmi zajímavý rozbor důkazů a celé kauzy, které nakonec vedly k odsouzení a uvěznění „piráta“ Laciny. I přes poměrnou rozsáhlost série článků „Vrtěti Lacinou“ doporučuji jejich pečlivé prostudování. Jsem pevně přesvědčen, že všichni, kteří tento rozbor pozorně a úplně pročtou, minimálně zapochybují nad oprávněností verdiktu dvou soudních instancí nebo spíše změní svůj původně povrchně nabytý názor, slepě oslavující Lacinovo odsouzení.

Základní článek poněkud hrubšího zrna: http://www.dfens-cz.com/view.php?cisloclanku=2010112401

Jednotlivé části rozboru fakt a celé kauzy, již více sofistikované:

1. http://www.dfens-cz.com/view.php?cisloclanku=2011012306

2. http://www.dfens-cz.com/view.php?cisloclanku=2011040309

3. http://www.dfens-cz.com/view.php?cisloclanku=2011050801

4. http://www.dfens-cz.com/view.php?cisloclanku=2011051301

5. http://www.dfens-cz.com/view.php?cisloclanku=2011062601

Osobně se domnívám, že pan Lacina byl odsouzen neprávem, tedy neprávem za čin, ze kterého byl obžalován. Že zde existovalo „jiné dopravní pochybení“ na jeho straně, za které měl být mírněji potrestán, zřejmě není pochyb a pan Lacina to sám také v podstatě přiznává (v omluvě poškozeným). Nešlo však o úmyslný trestný čin.

Celá tato kauza je absolutně nechutným způsobem nafouknutá, čemuž nasvědčují i některá fakta a rozpory:

a)       Vyřčení pseudo-závěrů v televizních šotech těsně po nehodě, tedy dříve než mohlo dojít k serióznímu vyšetřování. Tomu předcházela pravděpodobná úprava - zrychlení a zpomalení - záznamu nehody a jeho zkrácení resp. editace kroužkováním vozidel (veřejnost se např. neměla dozvědět, že Lacina po nehodě zastavil; to vše pro zvýšení dramatičnosti)

b)       Snaha politiků, úředníků a policistů získat podporu veřejnosti a prosadit další represe a pravomoci v silničním provozu

c)       Dramatizace obrazu krvelačného manažera se silným vozem bulvárními i nebulvárními médii (Lacina byl v podstatě obchodním zástupcem pivovaru, vedoucí malý tým lidí, jakých ve firmách této velikosti najdete opravdu desítky. Jeho vůz měl celkem standardní dieselový motor)

d)       Policie se ani v nejmenším nezabývala dopravním přestupkem, který těsně před kolizí spáchala poškozená. Jak je to možné? Že by již na samém počátku byl znám směr, kterým tento případ půjde?

e)       Nemožnost jednotlivých, vesměs velmi dobře informovaných a důkazy vybavených, novinářů publikovat v médiích téměř jakékoliv názory svědčící ve prospěch odsouzeného

f)         Kvalitní psychologický profil „piráta“ Laciny, který však nebyl soudy brán příliš v potaz. Bez ohledu na to, že pro úmyslné jednání, ze kterého byl obviněn, by měl být psychologický profil zásadní

g)       Časové diskrepance v kamerových záznamech (zrychlování, zpomalování), resp. manipulace s kamerovým systémem a zoomování těsně po nehodě. Dále pak nepravdy o uchovávání záznamů ze strany správce kamerového systému 

h)       Zásadní odlišnosti ve výpovědích poškozené řidičky a jejího spolujezdce v den nehody a v následných prohlášeních (o agresívní gestikulaci a zdvižených prostředníčcích, ze kterých následně soud dovozoval úmysl, poprvé hovořili až 23 dní po nehodě, zřejmě na základě mediálních dramatizací - zcela v rozporu s původní výpovědí poškozené řidičky)  

i)         Neakceptované, však doložené nesrovnalosti o „náhlosti“ manévru: včasné udání změny směru jízdy Lacinou a nelogičnost úmyslu bočního nárazu způsobem, jakým se odehrál (kdyby Lacina chtěl úmyslně sprovodit poškozené ze silnice, neudělá to pro sebe tak nebezpečným způsobem)

j)         Tendenční a dohadné výpovědi soudního znalce obžaloby

k)       Nekvalifikovaná, spekulativní a generalizující konstatování psychologa o průběhu nehody, která mu nepříslušela, avšak soud je zjevně bral v potaz. Tentýž psycholog paradoxně sestavil velmi pozitivní psychologický profil obžalovaného. Neměl však dávno před samotným vyšetřením a soudem k Lacinovi neutrální vztah. Bez pochyb měl být považován za podjatého, neboť se značným předstihem veřejně agitoval pro jakýsi exemplární a odstrašující trest, aniž by o případu  či obžalovaném cokoliv v té době věděl. Na sestavení lživého psychologického posudku však zřejmě neměl žaludek.

l)         Neakceptování podstatných důkazů (např. poškození vozu pana Laciny vyčíslené na 0 CZK, výpočty vzdáleností, rozporuplná prohlášení poškozených o vzájemné gestikulaci a agresivitě před samotnou kolizí, naprosto minimální celková doba, ve které se mělo podle obžaloby nelogicky stát hned několik událostí)

m)     I v případech mnohem závažnějších dopravních prohřešků, které mají dokonce fatální následky, nebývají takto vysoké tresty udělovány. Obě soudní instance tak jen dokázaly, že před neutrálností, která by měla být policejním a soudním orgánům vlastní, upřednostnily neobjektivní exemplárnost trestu, podloženou silným tlakem podstatné části veřejnosti a médií. Tato nestandardnost je zjevným důkazem předpojatosti soudů.

Celá záležitost je bohužel klasickou ukázkou zmanipulované a prostřednictvím médií vnucené celospolečenské objednávky, která došla své realizace. Z tohoto prostého faktu, který z celé kauzy vyplývá, mě nekonečně mrazí v zádech, neboť taková či podobná křivda se může na silnici nebo kdekoliv jinde stát každému z nás. Je tento obětní beránek, toto zničení jedné lidské existence, oprávněnou cenou za velmi pochybné celospolečenské blaho? Rozhodně není.